Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 2980/2016

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudců JUDr. Jitky Dýškové a JUDr. Miroslava Feráka v právní věci žalobkyně ISB Brno, spol. s. r. o., se sídlem v Brně, Starý Lískovec, Klobásova 600/79, IČO 45474974, zastoupené JUDr. Milošem Švrčkem, advokátem se sídlem v Hodoníně, Masarykovo nám. 123/18, proti žalované RUCHI s. r. o., se sídlem v Brně, Přízřenice, Staré náměstí 26/27, IČO 29247772, zastoupené Mgr. Tomášem Hrdinou, advokátem se sídlem v Brně, Sochorova 3221/1, o zaplacení 411.400 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 19. října 2015, č. j. -93, takto:I. Dovolání se odmítá.II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 12.439 Kč k rukám JUDr. Miloše Švrčka, advokáta se sídlem v Hodoníně, Masarykovo nám. 123/18, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.O d ů v o d n ě n í : Krajský soud v Brně (odvolací soud) rozsudkem ze dne 19. 10. 2015, č. j. -93, změnil rozsudek Městského soudu v Brně (soud prvního stupně) ze dne 18. 5. 2015, č. j. -72, tak, že uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 411.400 Kč s 7,05% úrokem z prodlení od 1. 6. 2013 do zaplacení a náklady řízení před soudy obou stupňů ve výši 102.820 Kč, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. Dovolání není přípustné podle , , ve znění účinném do 31. 12. 2013 (čl. II bod 2. ), dále jen „“, neboť závěry odvolacího soudu jsou v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu a není důvod, aby rozhodné právní otázky byly posouzeny jinak. Platnost nájemní smlouvy posuzoval dovolací soud (stejně jako odvolací soud) podle , , s ohledem na dobu jejího uzavření podle dosavadních právních předpisů, zejména podle , o nájmu a podnájmu nebytových prostor, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „“), , , ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“) a , obchodní zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „obch. zák.“).Závěr odvolacího soudu, že účel nájmu nebytových prostor, které byly předmětem nájemní smlouvy, byl vymezen dostatečně určitě a nájemní smlouva uzavřená účastníky dne 12. 12. 2012 není z tohoto důvodu neplatná, je v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu. Odvolací soud při výkladu tohoto smluvního ujednání v souladu s ustálenou soudní praxí (nález Ústavního soudu ze dne 14. 4. 2005, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 84/2005 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2013, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 54/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) upřednostnil výklad, který nezakládá neplatnost smlouvy, a reflektoval autonomii smluvních stran. Odvolací soud vyložil obsah nájemní smlouvy v části týkající se sjednaného účelu nájmu, který byl povinnou náležitostí nájemní smlouvy ( ), podle shora uvedených výkladových pravidel a jeho závěr o tom, že účel nájmu byl sjednán dostatečně určitě a jde tak o platně uzavřenou nájemní smlouvu, je v souladu s rozhodovací praxí dovolacího soudu (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2000, sp. zn. ). Není přitom významné, zda při výkladu obsahu nájemní smlouvy měl odvolací soud postupovat podle obč. zák. či obch. zák., neboť uvedená (obecná) výkladová pravidla se uplatní v obou případech. Nepřípadný je i odkaz dovolatelky na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 10. 2011, sp. zn. , který vychází ze zcela jiného skutkového stavu.Námitkami, jimiž dovolatelka zpochybňuje správnost skutkových zjištění, stejně jako námitkami, jimiž vytýká odvolacímu soudu, že řízení zatížil vadami (rozhodnutí je překvapivé, byla porušena zásada dvojinstančnosti, neprovedl všechny navržené důkazy), uplatnila jiný dovolací důvod, než který je uveden v Jen pro úplnost lze uvést, že skutková zjištění nevykazují jakýkoliv významný nesoulad s provedenými důkazy, soud ani nemá povinnost provést veškeré účastníky navržené důkazy (je však povinen tento postup odůvodnit), odvolací soud na základě skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně dospěl k odlišnému právnímu závěru (přisvědčil argumentaci žalobkyně) ohledně platnosti ujednání o účelu nájmu, kterým se zabýval i soud prvního stupně, jeho rozsudek tak nemohl být pro žalovanou překvapivý (a nebylo nutné účastníky poučovat podle , neboť poučení není třeba, postačují-li v řízení uskutečněná tvrzení a provedené důkazy pro objasnění skutkové stránky věci i při případném jiném právním názoru soudu). Dvojinstančnost pak není obecnou zásadou občanského soudního řízení ani ústavní zásadou vztahující se k občanskému soudnímu řízení (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 1. 2011, sp. zn. soud České republiky proto dovolání podle ustanovení věty první odmítl.Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).

V Brně dne 14. září 2017

JUDr. Pavlína Brzobohatá

předsedkyně senátu