Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 2636/2017

26 Cdo 2636/2017

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Jitky Dýškové ve věci žalobce J. R., V., zastoupeného JUDr. Miroslavou Konvalinkovou, advokátkou se sídlem v Bystřici, Dr. E. Beneše 26, proti žalovaným 1/EUROVIA CS, a.s., se sídlem v Praze 1 – Novém Městě, Národní 138/10, IČO: 45274924, zastoupenému JUDr. Františkem Scholzem, advokátem se sídlem v Praze 1, Revoluční 1200/16, 2/ Subterra a.s., se sídlem v Praze 8 – Libni, Koželužská 2246/5, IČO: 45309612, zastoupenému JUDr. Petrem Malým, advokátem se sídlem v Praze 1, Revoluční 1200/16, a 3/ STRABAG Rail a. s., se sídlem v Ústí nad Labem – Střekově, Železničářská 1385/29, IČO: 25429949, zastoupenému Dr. Josefem Černohlávkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Jungmannova 31/23, o zaplacení částky 12.000.000,- Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. listopadu 2016, č. j. -183, ve znění usnesení ze dne 6. března 2017, č. j. -198, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobce (vlastník v žalobě označených částí pozemkův kat. území V. /dále jen „pozemky“/ a bývalý jejich pronajímatel) se žalobou podanou u Obvodního soudu pro Prahu 1 (soudu prvního stupně) dne 4. listopadu 2014 domáhal, aby mu žalovaní (zhotovitelé stavby „Modernizace trati Votice – Benešov“ /dále jen „stavba“/ a dřívější nájemci pozemků) zaplatili společně a nerozdílně částku 12.000.000,- Kč. V rámci vylíčení rozhodujících skutečností uvedl v žalobě mimo jiné i následující okolnosti. Pro účely realizace stavby uzavřel jako pronajímatel s žalovanými jako nájemci ohledně pozemků dne 10. září 2009 nájemní smlouvu (dále jen „Nájemní smlouva“) na dobu od října 2009 do října 2012. Podle čl. II. bodu 2.2 a 2.3 a čl. III. bodu 3.2 Nájemní smlouvy se žalovaní zavázali, že budou pozemky užívat pro účely realizace stavby, zejména za účelem zřízení provizorní příjezdné komunikace k votickému tunelu, přístupu k místu stavby, zřízení zařízení staveniště a mezideponie výrubu z tunelu, a byli povinni pronajaté pozemky ke dni skončení nájmu vyklidit a vyklizené předat pronajímateli ve stavu v jakém je převzali a zavázali se odstranit z nich nežádoucí materiály a provést nezbytné úpravy tak, aby nebylo narušeno životní prostředí; pozemky měly být předány žalobci poté, kdy žalovaní odebrali za jeho účasti pět zkušebních vzorků na zjištění přítomnosti nebezpečných (ropných) látek. V průběhu nájemního poměru je žalobce upozorňoval, že po skončení nájmu na nich nestrpí odpad – kameny, zbytky betonu, různé plasty a železo, který na nich během nájmu soustřeďovali. Po uplynutí doby nájmu, a to koncem listopadu či začátkem prosince 2012, byl žalovanými vyzván k převzetí pozemků, což však neučinil i proto, že následnou prohlídkou zjistil, že se na nich nacházejí kameny, suť a další nežádoucí materiály. Jelikož k nápravě nedošlo, požaduje, a to i s ohledem na zpracovaný znalecký posudek, na náhradě škody částku 12.000.000,- Kč.

Soud prvního stupně rozsudkem ze dne 6. dubna 2016, č. j. -142, žalobu zamítl (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení účastníků (výrok II).

K odvolání žalobce Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 16. listopadu 2016, č. j. -183, ve spojení s usnesením ze dne 6. března 2017, č. j. -198, citovaný rozsudek soudu prvního stupně potvrdil v zamítavém výroku I. a změnil v nákladovém výroku II.; současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastníků.

Na zjištěném skutkovém základě posoudily soudy obou stupňů uplatněný nárok jako nárok na náhradu škody podle obč. zák. ( , , ve znění do 31. prosince 2013 – dále opět jen „obč. zák.“) a v důsledku jeho uplatnění až po marném uplynutí prekluzivní lhůty podle obč. zák. žalobu zamítly.

Dovolání žalobce proti rozsudku odvolacího soudu je z posléze uvedených příčin zčásti neprojednatelné pro vady, jež nebyly v dovolací lhůtě odstraněny a pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat (viz posléze uvedený výklad), a zčásti není přípustné podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), neboť dovolatelem nastolená otázka (zda v daném případě jde o poškození pozemků v důsledku jejich zneužití a tudíž o nárok na náhradu škody podle obč. zák.) byla v rozhodovací praxi dovolacího soudu vyřešena, rozhodnutí odvolacího soudu je s ní v souladu a nejde o případ, kdy má být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Vzhledem k charakteru některých dovolacích námitek však dovolací soud především připomíná, že výtky mířící na zjištěný skutkový stav a vady řízení nejsou podle současné právní úpravy způsobilým dovolacím důvodem (viz a contrario).

Při posuzování dovolacích námitek podřaditelných pod způsobilý dovolací důvod podle a 3 dovolací soud vycházel z dosavadních právních předpisů ( věta první za středníkem , – dále jen „o. z.“).

V ustálené soudní praxi není pochyb o tom, že návrh na zahájení řízení (žaloba) musí obsahovat kromě obecných náležitostí podání ( ) mimo jiné rovněž vylíčení rozhodujících skutečností (viz ). Rozhodujícími skutečnostmi se rozumějí údaje, které jsou zcela nutné k tomu, aby bylo jasné, o čem a na jakém podkladě má soud rozhodnout. Žalobce musí v žalobě uvést takové skutečnosti, kterými vylíčí skutek (skutkový děj), na jehož základě uplatňuje svůj nárok, a to v takovém rozsahu, který umožňuje jeho jednoznačnou individualizaci (nemožnost záměny s jiným skutkem). Právní charakteristiku skutku (tzv. právní důvod žaloby) není povinen v žalobě uvádět. Vylíčení rozhodujících skutečností slouží k vymezení předmětu řízení po skutkové stránce; zároveň však z něho musí vyplynout, o jaký právní poměr žalobce svůj nárok opírá (právní důvod žaloby), byť sám není povinen tento právní důvod v žalobě výslovně uvádět (srov. usnesení Nejvyššího soudu z 21. května 1996, sp. zn. , a z 28. května 1998, sp. zn. , uveřejněná pod č. 4/1998 a č. 119/1998 časopisu Soudní judikatura). V poměrech dané věci se uvedené názory prosadí následovně. Z vylíčení rozhodujících skutečností v žalobě právní důvod jednoznačně vyplynul. Vzhledem k závěru o platnosti Nájemní smlouvy, ke smluvnímu ujednání vztahujícímu se k užívaní pozemků (čl. II. bod 2.2 a 2.3 Nájemní smlouvy) a k jejich vyklizení a předání po uplynutí sjednané doby nájmu (čl. III. bod 3.2 Nájemní smlouvy) a také s přihlédnutím k ustanovení obč. zák. byla vskutku namístě pouze úvaha o náhradě škody podle obč. zák. (srov. rozsudky Nejvyššího soudu z 20. srpna 2013, sp. zn. , a z 15. dubna 2015, sp. zn. ). Ostatně ustanovení obč. zák. je speciální právní normou upravující objektivní odpovědnost nájemce jako strany smluvního závazkového vztahu za poškození pronajaté věci (v důsledku jejího zneužití), ať už způsobené nájemcem samotným či osobami, kterým nájemce umožnil k pronajaté věci přístup (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2002, sp. zn. , uveřejněný pod č. 47/2002 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). V citovaném rozsudku Nejvyšší soud rovněž dovodil, že předpoklady odpovědnosti podle ustanovení obč. zák. jsou: 1) škoda způsobená na věci, 2) v důsledku zneužití věci (tedy každého jednání, které se příčí řádnému užívání – obč. zák.), a to 3) nikoliv jen vlastním jednáním nájemce, ale i osobami, kterým nájemce umožnil přístup k pronajaté věci; neodpovídá však za škodu vzniklou v důsledku vnější, neodvratitelné náhody (vis maior). Lhůta podle obč. zák. je lhůtou prekluzívní, v níž pronajímatel musí uvedený nárok – chce-li zabránit jeho zániku – uplatnit ve stanovené lhůtě u soudu. Pro počátek této lhůty je rozhodný okamžik „vrácení pronajaté věci“, tedy okamžik, kdy věc byla pronajímateli skutečně odevzdána (srov. rozsudek Nejvyššího soudu z 30. července 2014, sp. zn. /ústavní stížnost podanou proti citovanému rozsudku odmítl Ústavní soud usnesením z 8. června 2015, sp. zn. ).

Ve vztahu k nastolenému posouzení otázky platnosti Nájemní smlouvy a k závěrům, které odvolací soud přijal ohledně náhrady nákladů řízení, se dovolací soud ztotožňuje s názorem žalovaných (obsaženým v jejich vyjádření k dovolání), že ohledně těchto otázek dovolatel v rozporu s ustanovením nespecifikoval údaj o tom, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až ), přičemž tuto vadu (nedostatek), pro nějž nelze v dovolacím řízení pokračovat, včas (po dobu trvání lhůty k dovolání) neodstranil ( ). Tato situace dovolacímu soudu znemožňuje, aby se uvedenými otázkami mohl blíže zabývat.

Vycházeje z uvedených závěrů, dovolací soud dovolání žalobce podle odmítl – se souhlasem všech členů senátu ( ) – dílem pro vady, jež nebyly v dovolací lhůtě odstraněny, a dílem pro nepřípustnost.

O náhradě nákladů řízení dovolací soud rozhodl podle věty první, , a a zavázal žalobce, jehož dovolání bylo odmítnuto, k náhradě nákladů dovolacího řízení, které žalovaným vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokátů. Každého z žalovaných 1/ a 2/ sice zastupoval jiný advokát, avšak jde o advokáty ze společné advokátní kanceláře, kteří navíc podali naprosto stejné vyjádření. Z tohoto důvodu zastává dovolací soud názor, že jde o (jedno) vyjádření obou těchto žalovaných a je nerozhodné, že bylo podáno každým z nich prostřednictvím jeho advokáta. Náklady vzniklé v souvislosti s tímto vyjádřením byly proto přiznány každému z těchto žalovaných jednou polovinou. Tyto náklady (jakož i náklady vzniklé třetímu žalovanému v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím jeho advokáta) sestávají z odměny advokáta ve výši 49.100,- Kč ( ve spojení s , ), z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 300,- Kč, jež stojí vedle odměny (srov. , a 3 ), a z částky 10.374,- Kč představující 21% DPH ( ). Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou oprávnění podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).

V Brně dne 21. 9. 2017

JUDr. Miroslav Ferák

předseda senátu