Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 1296/2017

U S N E S E N Í

L. F.

Lidovému bytovému družstvu Praha 10

, IČ 480 30 627, se sídlem v Praze 10 – Vršovicích, Slovinská 597/10, zastoupenému JUDr. Danielem Uličným, advokátem se sídlem v Praze 2, Slezská 949/32, o

zaplacení 82.470,40 Kč s příslušenstvím

, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. září 2016, č. j. -70, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žalovaný

je povinen

zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 5.711,20 Kč k rukám advokátky JUDr. Libuše Svobodové do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 10 rozsudkem ze dne 16. 3. 2016, č. j. -47, žalovanému uložil zaplatit žalobci 82.470,40 Kč s příslušenstvím (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.). Soud konstatoval, že na žalobce v roce 1989 přešlo nájemní právo k bytu ve vlastnictví žalovaného, dne 14. 12. 1999 se pak stal členem daného družstva, jemuž platil nájemné. Dle čl. 7 bodu 1 písm. c) stanov družstva jeho členové, jež jsou současně nájemci bytu družstva, mají právo a zároveň i povinnost platit nájemné a úhrady za služby spojené s užíváním bytu ve stejné výši jako vlastníci jednotek v domě. Poskytoval-li tedy žalobce žalovanému za období března 2013 – října 2014 peněžité plnění převyšující obnos, jejž měl po právu hradit, lze dovodit, že se žalovaný na jeho úkor bezdůvodně obohatil ve smyslu , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obč. zák.“).

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 15. 9. 2016, č. j. -70, rozsudek soudu prvního stupně k odvolání žalovaného potvrdil (výrok I.) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II.). Odvolací soud vycházeje z právního názoru uvedeného v pravomocném rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 13. 2. 2015, č. j. -145, ve spojení s rozhodnutím Městského soudu v Praze ze dne 7. 10. 2015, č. j. -168, zdůraznil, že odvolatel je bytovým družstvem vlastnícím byt, jejž má žalobce coby člen družstva v řádném pronájmu. Skutečnost, že nájemce nabyl členských práv a povinností až poté, co vznikl nájemní vztah k dotčenému bytu, se nejevila rozhodnou, žalobce tak nebyl povinen platit nájemné navyšované podle , o jednostranném zvyšování nájemného z bytu a o změně , , ve znění pozdějších předpisů, nýbrž (v souladu se stanovami družstva) jen úplatu ve výši odpovídající příspěvku na opravy a údržbu domu, který platili vlastníci jednotek v domě. Jakékoli úhrady převyšující takto určené plnění zakládají na straně žalovaného bezdůvodné obohacení, které musí být nájemci vydáno.

Proti rozsudku odvolacího soudu brojí žalovaný dovoláním, v němž Nejvyššímu soudu předkládá k zodpovězení dle něj dosud neřešenou otázku, zda nečlen bytového družstva, který si pronajímá družstvem vlastněný byt, nabytím členství získává postavení nájemce družstevního bytu. Dovolatel odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , z něhož dovozuje, že sporný byt nebyl bytem družstevním, neboť podle § 154 obč. zák., ve znění účinném do 31. 12. 1991, se za družstevní pokládaly pouze byty v domech stavebních bytových družstev, nikoli lidových bytových družstev. Zdůrazňuje, že v dané věci je nesporné, že se žalobce nejprve stal nájemcem předmětného bytu a teprve následně též členem družstva vlastnícího příslušnou nemovitost. Výklad zaujatý soudy nižších stupňů by vedl k protiústavní diskriminaci předmětného družstva oproti jiným vlastníkům bytů, respektive družstvům, u nichž neexistuje členství nespojené s nájmem bytu. Družstvo by pronájmem svého bytu nečlenovi riskovalo, že si nájemce následně pořídí (volně převoditelné) členství, a tím režim nájmu změní na užívání družstevního bytu. Interpretace přijatá odvolacím soudem rovněž vede k možnosti obcházet , neboť by nájemce bytu, vůči němuž je řečená úprava uplatnitelnou, mohl její použití vyloučit, pakliže by si opatřil členství od některého ze členů, který je reálně nevyužívá. Nejvyšší soud by proto měl napadený rozsudek změnit tak, že žalobu zamítne, případně jej zrušit a věc vrátit městskému soudu k dalšímu řízení.

K dovolání podal žalobce vyjádření, v němž reaguje na žalovaným předestřené námitky a navrhuje, aby dovolací soud předmětný opravný prostředek zamítl.

V řízení o dovolání bylo postupováno podle ve znění účinném od 1. 1. 2014, které je podle čl. II bodu 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, rozhodující pro dovolací přezkum.

Nejvyšší soud se jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno řádně a včas, osobou k tomu oprávněnou a zastoupenou podle , zabýval jeho přípustností.

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Dovolání žalovaného však přípustným není, neboť jím nastolené otázky byly řešeny v rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 2. 5. 2017, sp. zn. , ve skutkově a právně obdobném sporu vedeném mezi stejnými účastníky, v němž dovolací soud odkazuje na obsáhlou judikaturu dospěl k závěru, že družstevní byt je definován

vlastnictvím bytu družstvem, přenecháním dotčeného bytu do užívání a členstvím v družstvu na straně uživatele, a že s ohledem na objektivní charakter jednotlivých prvků není v zásadě určující pořadí, v němž dojde k jejich naplnění. Stanoví-li se pak v , že se uvedený předpis nevztahuje na nájemné v bytech bytových družstev označovaných podle dřívějších právních předpisů jako lidová bytová družstva (ani dovolatel nijak nezpochybňuje, že do této kategorie spadá), které jsou v nájmu jejich členů, nevyvstává zde rozumných pochybností, že i žalobce, jsa členem žalovaného a současně nájemcem jím vlastněného bytu, byl danou normou vyňat z okruhu osob, vůči nimž bylo lze uplatnit jednostranné zvýšení nájemného ve smyslu citovaného předpisu. Na shora uvedené rozhodnutí proto Nejvyšší soud v podrobnostech plně odkazuje.

Jelikož v projednávaném dovolání žalovaný nenastolil žádnou otázku odpovídající kritériím , bylo jako nepřípustné odmítnuto (, věta první, ).

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto dle , věty první, odst. l, , části věty před středníkem, a V dovolacím řízení vznikly žalobci v souvislosti se zastoupením advokátkou náklady, které Nejvyšší soud s ohledem na zrušení s účinností od 7. 5. 2013 nálezem Ústavního soudu ze dne 17. 4. 2013, sp. zn. , publikovaným pod č. 116/2013 Sb., stanovil dle , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). K tomu srovnej více rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2013, sp. zn. . Dle a bodu 5 činí sazba odměny za jeden úkon právní služby (sepsání vyjádření k dovolání) 4.420 Kč, společně s paušální náhradou výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 300 Kč podle ustanovení a navýšením o 21 % DPH podle ustanovení má tedy žalobce právo na náhradu nákladů dovolacího řízení ve výši 5.711,20 Kč.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 1. 9. 2017

JUDr. Jan Eliáš, Ph.D.

předseda senátu