Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 1120/2016

29 Cdo 1120/2016

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Jiřího Zavázala v právní věci navrhovatele Ing. S. J. P., zastoupeného Mgr. Jiřím Janáčem, advokátem, se sídlem v Praze 6, Bělohorská 262/35, PSČ 169 00, za účasti společnosti MULTI-GROUP a. s., se sídlem v Praze 1, U Starého hřbitova 40/4, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 25668161, zastoupené JUDr. Klárou Alžbětou Samkovou Ph.D., advokátkou, se sídlem v Praze 2, Španělská 742/6, PSČ 120 00, o určení, že nejde o rozhodnutí jediného akcionáře, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání navrhovatele proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 30. července 2015, č. j. -79, takto:

O d ů v o d n ě n í:

Návrhem podaným u Městského soudu v Praze dne 18. července 2011 se navrhovatel domáhal „určení, že změna stanov společnosti MULTI-GROUP a. s. je neplatná“. Návrh doplnil podáním doručeným soudu prvního stupně dne 27. července 2011.

Městský soud v Praze usnesením ze dne 9. listopadu 2011, č. j. -14, vyzval navrhovatele, aby ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení tohoto usnesení „konkretizoval, jaké pasáže stanov společnosti má soud prohlásit za neplatné a z jakého důvodu, tedy uvedl skutková tvrzení a petit“.

Navrhovatel na výzvu soudu prvního stupně reagoval podáním doručeným tomuto soudu dne 13. prosince 2011 a označeným jako „doplnění žaloby“.

Z návrhu a jeho doplnění se podává, že T. P. (dále jen „T. P.“), dne 26. ledna 2011 jako jediný akcionář společnosti MULTI-GROUP a. s. (dále též jen „společnost“) mimo jiné rozhodl o změně stanov společnosti. Navrhovatel tvrdí, že je jediným akcionářem společnosti a změna stanov, přijatá T. P., není platná, neboť T. P. není a nebyl jediným akcionářem společnosti. Návrh výroku soudního rozhodnutí formuloval takto: „Zrušují se stanovy společnosti MULTI-GROUP a. s. v těch ustanoveních, které odporují původním stanovám této společnosti před jejich zrušením“, přičemž eventuálním petitem se domáhal zrušení celých stanov společnosti.

Městský soud v Praze usnesením ze dne 21. prosince 2011, č. j. -29, přerušil řízení „o určení neplatnosti stanov společnosti“. Usnesením ze dne 12. června 2013, č. j. -45, rozhodl o pokračování v řízení po odpadnutí „podmínek pro přerušení“ (výrok I.), odmítl „návrh na určení neplatnosti stanov společnosti MULTI-GROUP a. s.“ (výrok II.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok III.).

Soud prvního stupně uzavřel, že navrhovatelem formulovaný petit nelze převzít do výroku rozhodnutí soudu, neboť není určitý. Podle soudu prvního stupně návrh postrádá konkretizaci těch částí stanov, u kterých má být vyslovena neplatnost, a není uvedeno, jakých stanov se má neplatnost dotýkat a které dřívější stanovy navrhovatel považuje za platné.

Proti usnesení soudu prvního stupně podal navrhovatel odvolání, v němž opětovně zdůraznil, že T. P. není jediným akcionářem společnosti a jeho rozhodnutí v působnosti valné hromady nemá žádné právní účinky. Proto se domáhá určení neplatnosti „nových stanov společnosti“.

Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 30. července 2015, č. j. -79, rozhodnutí soudu prvního stupně v rozsahu výroků I. a II. potvrdil, v rozsahu výroku III. je změnil co do výše náhrady nákladů řízení (výrok první) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok druhý).

Odvolací soud – zdůrazňuje, že žalobní petit je podle , (dále též jen „ “) jednou z náležitostí návrhu a musí být úplný, určitý, srozumitelný a po materiální stránce vykonatelný – považoval shodně se soudem prvního stupně návrh na zahájení řízení za neurčitý a neprojednatelný.

Proti usnesení odvolacího soudu podal navrhovatel dovolání, jež má za přípustné podle pro řešení otázky určitosti a srozumitelnosti návrhu, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu.

Dovolatel má za to, že v návrhu, jakož i v jeho doplněních dostatečně vylíčil skutková tvrzení a označil důkazy, přičemž z jednotlivých podání dovolatele jasně vyplývá, čeho se domáhá – zrušení stanov společnosti přijatých dne 26. ledna 2011 rozhodnutím T. P. jako jediného akcionáře v působnosti valné hromady společnosti.

Dovolatel poukazuje na závěry formulované v usneseních Nejvyššího soudu ze dne 20. srpna 2003, sp. zn. , a ze dne 28. července 2004, sp. zn. , maje za to, že plně dopadají na projednávanou věc. Ačkoliv neformuloval přesně návrh výroku rozhodnutí, soud prvního stupně „přesně věděl, čeho se navrhovatel domáhá“. Dovolateli nelze dávat k tíži „tzv. slovíčkaření“, tj. zda navrhuje zrušení, neplatnost či nicotnost stanov; jde o otázku právní, již má posoudit soud.

Společnost považuje napadené rozhodnutí za správné a navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl, popř. zamítl.

Dovolání je přípustné podle k řešení otázky procesního práva dovoláním otevřené, při jejím řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu.

Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu k výkladu a se podává, že:

1) Údaj o tom, čeho se navrhovatel návrhem domáhá (tzv. petit), musí být přesný, určitý a srozumitelný. Soud musí za řízení zcela přesně vědět, o čem má jednat a rozhodnout, neboť nesmí - s výjimkou případů uvedených v ustanovení - účastníkům přiznat jiná práva a uložit jim jiné povinnosti, než jsou navrhovány. Kdyby navrhovatel vymezil petit nepřesně, neurčitě nebo nesrozumitelně, převzetí takového petitu do výroku soudního rozhodnutí by mělo za následek, že by rozhodnutí soudu nebylo (z materiálního hlediska) vykonatelné. Přesný, určitý a srozumitelný petit není jen vyjádřením formálních náležitostí návrhu na zahájení řízení, ale je zcela nezbytným předpokladem pro to, aby soudní rozhodnutí bylo (z materiálního hlediska) vykonatelné a aby tak nastaly právní účinky, které navrhovatel zahájením řízení sledoval.

2) Požadavek, aby z návrhu na zahájení řízení bylo patrno, čeho se navrhovatel domáhá, však nelze vykládat tak, že by navrhovatel byl povinen učinit soudu návrh na znění výroku jeho rozsudku. Ustanovení § 79 odst. 1 věty druhé o. s. ř navrhovateli neukládá formulovat návrh výroku rozhodnutí soudu, ale jen to, aby z návrhu na zahájení řízení bylo patrno, čeho se domáhá. Navrhovatel uvede, čeho se domáhá, i tehdy, jestliže v návrhu přesně, určitě a srozumitelně označí (tak, aby to bylo možné z obsahu návrhu bez pochybností dovodit) povinnost, která má být dalšímu účastníku řízení uložena rozhodnutím soudu [požaduje-li ve smyslu , aby bylo rozhodnuto o splnění povinnosti, která vyplývá ze zákona, z právního vztahu nebo z porušení práva], nebo způsob určení právního vztahu, práva nebo právní skutečnosti [požaduje-li ve smyslu nebo podle zvláštních právních předpisů určení, zda tu právní vztah, právo nebo právní skutečnost je či není].

3) Ustanovení vymezuje obsahové a nikoli formální náležitosti návrhu na zahájení řízení. Nezáleží na tom, v jakém pořadí nebo uspořádání jsou v návrhu uvedeny.

4) Je-li petit přesný, určitý a srozumitelný, soud neporuší ani jiné zákonné ustanovení, jestliže použitím jiných slov vyjádří ve výroku rozhodnutí stejná práva a povinnosti, kterých se navrhovatel domáhal. Pouze soud rozhoduje, jak bude formulován výrok jeho rozhodnutí; případným návrhem navrhovatele na znění výroku rozhodnutí přitom není vázán. Při formulaci výroku rozhodnutí soud samozřejmě musí dbát, aby vyjadřoval (z obsahového hlediska) to, čeho se navrhovatel domáhal; překročit návrh a přisoudit něco jiného nebo více, než čeho se navrhovatel domáhal, může jen tehdy, jestliže řízení bylo možné zahájit i bez návrhu nebo jestliže z právního předpisu vyplývá určitý způsob vypořádání vztahu mezi účastníky ( ).

5) Neobsahuje-li návrh na zahájení řízení všechny stanovené náležitosti nebo je-li neurčitý či nesrozumitelný, předseda senátu usnesením navrhovatele vyzve, aby návrh doplnil nebo opravil, určí mu k tomu lhůtu a poučí jej, jak je třeba doplnění nebo opravu provést ( ). Není-li přes výzvu předsedy senátu návrh na zahájení řízení opraven nebo doplněn a nelze-li pro tento nedostatek v řízení pokračovat, soud usnesením návrh odmítne, byl-li navrhovatel o tomto následku poučen ( ).

K tomu srov. např. dovolatelem přiléhavě citované usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. srpna 2003, sp. zn. , jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. srpna 2006, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. července 2010, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. května 2016, sp. zn. .

Promítnuto do poměrů projednávané věci nelze mít žádné pochybnosti o tom, čeho a proč se dovolatel domáhá. Od počátku řízení dovolatel tvrdí, že T. P. nebyl a není jediným akcionářem společnosti, a proto nebyl dne 26. ledna 2011 oprávněn přijmout rozhodnutí o změně stanov společnosti (učiněné formou přijetí nových stanov, které nahrazují stanovy dosavadní), a – posuzováno podle obsahu – domáhá se určení, že toto rozhodnutí T. P. nemá žádné právní účinky (k posuzování rozhodnutí jediného akcionáře v působnosti valné hromady, přijatých osobou, která není jediným akcionářem, srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. září 2009, sp. zn. , či ze dne 16. června 2010, sp. zn. ).

Jelikož právní posouzení věci odvolacím soudem není správné a dovolací důvod dle byl uplatněn právem, Nejvyšší soud, aniž ve věci nařizoval jednání ( věta první ), usnesení odvolacího soudu podle zrušil. Protože důvody, pro které nemohlo obstát rozhodnutí odvolacího soudu, dopadají i na usnesení soudu prvního stupně, zrušil dovolací soud i je a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení ( věta druhá ).

Právní názor Nejvyššího soudu je pro odvolací soud i pro soud prvního stupně závazný ( část věty první za středníkem, ).

V novém rozhodnutí soud znovu rozhodne i o nákladech řízení, včetně řízení dovolacího ( věta druhá ).

Rozhodné znění pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z článku II bodu 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 30. srpna 2017

JUDr. Petr Š u k

předseda senátu