Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 3992/2015

30 Cdo 3992/2015

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka a JUDr. Františka Ištvánka v právní věci žalobců a) MUDr. L. K., a b) Mgr. L. N., obou zastoupených Mgr. Helenou Kohoutovou, advokátkou se sídlem v Praze, náměstí Kinských 76/7,proti žalované České republice – Ministerstvu pro místní rozvoj,se sídlem v Praze 1, Staroměstské náměstí 932/6,o náhradu škody, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. , o dovolání žalobců proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. 3. 2015, č. j. -135, takto:

I. Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Žalobci se v řízení na žalované domáhali zaplacení částky 6 002 980 Kč s příslušenstvím jako náhrady ušlého zisku, k němuž mělo dojít v důsledku zrušení územního plánu obce V. n. L. rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 9. 2009, č. j. -185.

Obvodní soud pro Prahu 1 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 16. 5. 2014, č. j. -98, žalobu v plném rozsahu zamítl (výrok I), rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II), a žalobcům uložil zaplatit státu na náhradě nákladů řízení částku 1 300 Kč (výrok III).

Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) v záhlaví uvedeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (výrok I rozsudku odvolacího soudu) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II rozsudku odvolacího soudu).

Rozsudek odvolacího soudu v celém jeho rozsahu napadli žalobci včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud podle ustanovení , , ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (viz čl. II bod 7 a čl. II bod 2 ), dále jen „ “, odmítl.

Otázka existence nesprávného úředního postupu žalované nemůže založit přípustnost dovolání podle , neboť při jejím řešení se odvolací soud neodchýlil od řešení přijatého v judikatuře Nejvyššího soudu, pokud na zjištěný skutkový stav aplikoval , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. , o notářích a jejich činnosti (notářský řád), dále jen „OdpŠk“ (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2015, sp. zn. , uveřejněný pod č. 89/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), a uzavřel, že v daném případě nemohlo ke vzniku tvrzené škody dojít jinou než rozhodovací činností (srov. zpráva Nejvyššího soudu ČSSR ze dne 30. 11. 1977, sp. zn. , uveřejněná pod č. 35/1977 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Otázka vzniku škody nezakládá přípustnost dovolání podle , neboť ohledně ní nepředstavuje rozsudek odvolacího soudu jiné řešení, než jakého bylo dosaženo v judikatuře Nejvyššího soudu, pokud odvolací soud vyšel z toho, že samotným zrušením územního plánu nevznikla žalobcům škoda v podobě ušlého zisku, neboť bytová výstavba na pozemku žalobců tím nebyla znemožněna; plánovanému majetkovému prospěchu žalobců tedy zrušení územního plánu nezabránilo (srov. obdobně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 11. 2016, sp. zn. ).

Pokud jde o otázku příčinné souvislosti, tj. o otázku vztahu mezi škodnou událostí a vznikem škody, Nejvyšší soud opakovaně konstatuje, že tato je otázkou skutkovou, nikoli otázkou právní (srov. již rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 2002, sp. zn. ). Právní posouzení příčinné souvislosti může spočívat toliko ve stanovení, mezi jakými skutkovými okolnostmi má být její existence zjišťována, případně zda a jaké okolnosti jsou či naopak nejsou způsobilé tento vztah vyloučit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2011, sp. zn. ). Závěr odvolacího soudu o nedostatku příčinné souvislosti mezi zrušením územního rozhodnutí a tvrzenou majetkovou újmou v podobě ušlého zisku není výsledkem aplikace právních norem na zjištěný skutkový stav, nýbrž výsledkem hodnocení provedených důkazů; nejde tudíž o závěr právní, ale o závěr skutkový. Brojí-li žalobce proti tomuto (skutkovému) závěru odvolacího soudu, uplatňuje nezpůsobilý dovolací důvod (srov. ).

Námitka žalobců, že napadené rozhodnutí je překvapivé, neboť odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně z jiných důvodů, než pro které byla žaloba soudem prvního stupně zamítnuta, rovněž nezakládá přípustnost dovolání podle , když již soud prvního stupně vyšel ve svém rozhodnutí z toho, že žalobci v dané věci neprokázali vznik tvrzené škody, ani příčinnou souvislosti mezi zrušením územního plánu a vznikem škody; žalobcům tedy nic nebránilo reagovat na uvedené závěry již v řízení odvolacím. Rozhodnutí odvolacího soudu tudíž nelze považovat za překvapivé (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2008, sp. zn. ), ani za porušující tzv. zásadu „dvojinstančnosti“, z níž nelze v žádném případě dovozovat, že by znamenala určení „pořadí“ při posuzování tvrzení a názorů účastníků soudy, tedy že by se k nim mohl vyslovit odvolací soud jen a teprve tehdy, zaujal-li k nim stanovisko již soud prvního stupně (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2013, sp. zn. ).

Nákladový výrok netřeba odůvodňovat ( věta druhá ).

Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 29. srpna 2017JUDr. Pavel Simon předseda senátu