Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 2024/2017

U S N E S E N Í

Aziro s. r. o.

Slavia pojišťovna a. s.

, se sídlem Praha 1, Revoluční 1/655, IČO 60197501, zastoupené Mgr. Simonou Zörklerovou, advokátkou se sídlem Praha 5, Janáčkovo nábřeží 139/57, o 70.943 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. 11. 2016, č. j. -202, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 15. 1. 2016, č. j. -145, byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 213.055 Kč s příslušenstvím, co do částky 70.943 Kč byla žaloba zamítnuta a bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky a vůči státu. Dne 1. 6. 2012 došlo k dopravní nehodě, při níž jednatel žalobkyně pojištěný pro případ odpovědnosti z provozu motorového vozidla u žalované způsobil škodu ve výši 244.580 Kč. Žalovaná odmítla poskytnout pojistné plnění, proto poškozený úspěšně uplatnil nárok na náhradu způsobené škody vůči žalobkyni v občanskoprávním řízení, v němž byla žalobkyni dále uložena povinnost nahradit náklady řízení ve výši 70.943 Kč. Žalobkyně o probíhajícím soudním řízení neinformovala žalovanou, která následně vyplatila žalobkyni částku 31.525 Kč jako 10 % požadované částky krácené o 90 % pro porušení povinností z pojistné smlouvy a ztížení určení výše pojistného plnění. Obvodní soud po právní stránce uzavřel, že nárok žalobkyně na náhradu skutečné škody je oprávněný, nárok na náhradu nákladů soudního řízení s poškozeným nikoli. Nárok na náhradu nákladů soudního řízení neměli účastníci sjednán v pojistné smlouvě a žalobkyně by musela žalovanou informovat o probíhajícím sporu.

K odvolání žalobkyně změnil Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 2. 11. 2016, č. j. -202, zamítavý výrok rozsudku obvodního soudu pouze tak, že žalované uložil zaplatit žalobkyni částku 7.067 Kč s příslušenstvím, jinak zamítavý výrok potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud vyšel z dopisu žalované, jímž poskytla žalobkyni 10 % vzneseného nároku s tím, že částka 24.458 Kč je náhradou za vzniklou škodu a částka 7.067 Kč za náklady soudního řízení. O tuto částku proto bylo třeba zvýšit výslednou částku přiznaného pojistného plnění. V otázce náhrady nákladů soudního řízení s poškozeným se ztotožnil se závěrem obvodního soudu, že žalobkyně nesplnila svoji povinnost sdělit žalované informaci o zahájení soudního řízení, proto nelze nárok na náhradu těchto nákladů přiznat. Úvahy, jak by se soudní řízení vyvíjelo, odvolací soud odmítl jako bezpředmětné a bez významu pro současné řízení. Zdůraznil přitom, že žalobkyně nesplnila svoji povinnost vyplývající z pojistné smlouvy. Námitku, že právní posouzení obvodního soudu bylo neúplné, neboť soud měl nárok na náhradu nákladů řízení posuzovat dle § 373 obch. zák., odmítl odvolací soud jako nové tvrzení, k němuž nelze v odvolacím řízení přihlédnout.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost spatřuje v řešení otázky procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a to otázky právního posouzení uplatněného nároku, vázanosti soudu právní kvalifikací žalobce a porušení zásady iura novit curia. Dovolatelka namítá, že nárok na náhradu nákladů soudního řízení měl být posuzován podle § 373 obch. zák., neboť se jedná o náhradu škody způsobenou porušením smluvní povinnosti. Dle dovolatelky odvolací soud pochybil, pokud se touto námitkou nezabýval s odkazem na nepřípustnost novot v odvolacím řízení, neboť dle ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu žalobce není povinen svůj nárok právně kvalifikovat a soud není povinen k právní kvalifikaci účastníků přihlížet v souladu se zásadou iura novit curia. Z uvedených důvodů proto navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek odvolacího soudu případně i obvodního soudu a věc vrátil obvodnímu soudu k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) shledal, že dovolání bylo podáno včas, účastníkem řízení ( ), za splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení dovolatele ( a 4 ), není však přípustné podle

Dovolatelka spatřuje nesprávné právní posouzení v tom, že odvolací soud neposuzoval věc dle § 373 obch. zák., neboť uplatněný nárok na náhradu nákladů soudního řízení vedeného poškozeným vůči žalobkyni nevyplývá ze smlouvy, ale jde o nárok na náhradu škody.

Základní práva a povinnosti stran v jejich vztahu, jenž byl založen pojistnou smlouvou – kromě smluvního ujednání – jsou upraveny zvláštními právními předpisy, které jsou ve vztahu k občanskému i obchodnímu zákoníku předpisy speciálními a které obsahuje i úpravu porušení smluvních povinností a pojištění právní ochrany. Těmito zvláštními právními předpisy jsou , o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (dále též jen „zákon o pojištění odpovědnosti“) a , o pojistné smlouvě a o změně souvisejících zákonů (zákon o pojistné smlouvě), jenž v odkazuje na úpravu , , ve znění účinném do 31. 12. 2013. Dle zákona o pojištění odpovědnosti je pojištěný povinen pojistiteli bez zbytečného odkladu písemně sdělit, že poškozeným bylo uplatněno právo na náhradu újmy u soudu nebo u jiného příslušného orgánu, pokud se o této skutečnosti dozví. Z již uvedeného je zřejmé, že právní názor uvedený dovolatelkou není správný, neboť při posouzení předmětné věci je třeba vycházet ze zvláštních právních předpisů – zákona o pojištění odpovědnosti a zákona o pojistné smlouvě – a teprve neobsahuje-li zvláštní právní úprava řešení určitých otázek, lze aplikovat předpis obecný (obdobně srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 12. 2005, sp. zn. , a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2006, sp. zn. , uveřejněné v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. Beck, pod C 4024 a C 4271). Obecným předpisem však dle zákona o pojistné smlouvě byl ve znění účinném do 31. 12. 2013.

Důvod neproplacení nákladů řízení se opírá o porušení smluvní povinnosti dovolatelky i povinnosti vyplývající ze zákona o pojištění odpovědnosti, a nejde tedy o odškodnitelnou újmu (jak se mylně domnívá dovolatelka), tím spíše ne podle obchodního zákoníku, který na vztah účastníků nedopadá.

Dovolatelce lze přisvědčit, že odvolací soud pochybil, pokud uvedl, že právní posouzení je novou skutečností uplatněnou až v odvolacím řízení, a proto k ní nemohlo být přihlédnuto. Byť se v tomto ohledu skutečně odchýlil od dovolatelkou citované judikatury Nejvyššího soudu, neboť právní titul (důvod) žaloby není žalobce v souladu s uplatněním principu „iura novit curia“ uvádět; postačí, uvede-li skutkové okolnosti, od kterých se podle jeho názoru odvíjí uplatněný nárok, právní posouzení je pak věcí soudu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 1. 2002, sp. zn. , Soubor C 962).

Tento dílčí chybný závěr však neměl vliv na věcnou správnost napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, které se zakládá na závěru, že dovolatelka nesplnila své povinnosti vůči žalované týkající se zahájeného soudního řízení o náhradě škody, proto nemůže s úspěchem vymáhat náhradu nákladů takového řízení.

Ze všech uvedených důvodů je zřejmé, že odvolací soud správně nepřistoupil na právní posouzení věci předestřené dovolatelkou, byť s nesprávným odůvodněním. Dovolací soud proto konstatuje, že podmínky přípustnosti dovolání nejsou splněny, neboť na řešení dovolatelkou předestřené otázky rozhodnutí odvolacího soudu nespočívá, a proto Nejvyšší soud dovolání podle odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle věty první, a , neboť žalobkyně nemá s ohledem na výsledek dovolacího řízení na náhradu nákladů právo a žalovanému v dovolacím řízení náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 10. 8. 2017

JUDr. Robert Waltr

předseda senátu