Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 2558/2017

25 Cdo 2558/2017

U S N E S E N Í

P. B.

,

zastoupeného Mgr. Janem Knoblochem, advokátem se sídlem Plzeň, Boettingerova 2902/26, proti žalované

Fakultní nemocnici Plzeň

,

se sídlem Plzeň, Edvarda Beneše 1128/13, IČO 00669806, za účasti

Kooperativy pojišťovny, a. s., Vienna Insurance Group

,

se sídlem v Praze 8, Pobřežní 665/21, IČO 47116617, jako vedlejšího účastníka na straně žalované, vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 23. 11. 2016, č. j. -309, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žádný z účastníků

nemá

právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 23. 11. 2016, č. j. -309, není přípustné podle , , ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (dále jen „ “).

Odvolací soud vyšel v napadeném rozhodnutí ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně, že dne 29. 12. 2005 žalobce utrpěl tříštivou zlomeninu pravé horní končetiny při pádu na lyžích a téhož dne se podrobil operaci na ortopedické klinice žalované. Na základě znaleckého dokazování soud zjistil, že postup žalované při operaci byl lege artis, avšak následnou péči lze označit za lege artis pouze do provedení EMG vyšetření (elektromyografie). Ačkoli byla zmíněným vyšetřením, provedeným dne 9. 2. 2006, zjištěna nefunkčnost nervu, lékař žalované nepokládal za nutné provést reoperaci. Žalobce sice byl žalovanou nadále sledován, nikoli však intenzivně a neustálé objednávání k dalším prohlídkám a oddalování reoperace u něj vedlo ke ztrátě důvěry v léčení u žalované, zajistil si proto operaci v jiné nemocnici. Dle vyjádření znalce je optimální provedení revize nervu do šesti až osmi týdnů, čímž by bylo zajištěno zlepšení funkčnosti paže až o 80 %. Jednání žalované je v příčinné souvislosti se zhoršenou a nenapravitelnou obnovou funkce horní končetiny žalobce i s jeho následným jednáním, spočívajícím ve vyhledání jiného lékařského zařízení k provedení reoperace. Tomuto skutkovému stavu věci (správnost skutkových zjištění nelze v dovolacím řízení úspěšně zpochybnit) odpovídá závěr odvolacího soudu, že žalovaná odpovídá za škodu podle § 420 obč. zák. a žalobci náleží jednorázová náhrada za ztížení společenského uplatnění podle § 441 odst. 1 obč. zák. Dovodil přitom spoluzavinění žalobce ve výši 40 %, neboť si úraz způsobil svým vlastním jednáním.

Dovolatelkou uplatněné námitky nesměřují k vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, nýbrž zpochybňují hodnocení důkazů soudem a správnost skutkových zjištění, na nichž je založen závěr, že v pooperační péči žalované došlo k nedostatečnému sledování žalobce, resp. k oddalování operace, která mohla vést k podstatnějšímu odstranění následků úrazu, a dále závěr o příčinné souvislosti mezi jednáním žalované a vzniklou škodou. Pokud dovolatelka nesouhlasí s hodnocením důkazů a skutkovými závěry, k nimž dospěl soud prvního stupně a odvolací soud z nich vycházel, a z provedených důkazů dovozuje odlišné skutkové závěry, tyto námitky nesměřují proti právnímu posouzení věci. Dovolatelka tak pouze předkládá vlastní verzi skutkového stavu, přičemž polemizuje s tím, jak soudy nižších stupňů zhodnotily důkazy významné pro závěr o důvodnosti nároku.

Otázka existence příčinné souvislosti mezi vznikem škody a protiprávním úkonem (popř. škodní událostí) je otázkou skutkovou. V řízení se zjišťuje, zda protiprávní úkon škůdce a vzniklá škoda na straně poškozeného jsou ve vzájemném poměru příčiny a následku. Právní posouzení příčinné souvislosti spočívá ve stanovení, mezi jakými skutkovými okolnostmi má být její existence zjišťována a jaké skutečnosti jsou ji způsobilé vyloučit (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. 11. 2007, sp. zn. , uveřejněný v Souboru rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck, pod C 5514). V tomto směru se odvolací soud správně zaměřil na zjišťování příčinné souvislosti mezi poškozením zdraví žalobce a jednáním žalované při provádění lékařského zákroku a následné pooperační péči.

Pojem lege artis použil odvolací soud v daném případě v souladu s jeho konstantním obsahovým vymezením judikaturou, tedy jako postup poskytovatele zdravotní péče v souladu se současnými dostupnými poznatky lékařské vědy (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 10. 2011, sp. zn. , Soubor C 10429). Zda bylo v konkrétním případě postupováno lege artis, je pak otázkou odborného posouzení zjištěného skutkového stavu.

Jestliže dovolatelka zakládá další důvod dovolání na námitce, že soudy vycházely z chybného základního bodového ohodnocení ztížení společenského uplatnění, jelikož ve znaleckém posudku je uvedeno nižší bodové ohodnocení, je zjevné, že nemůže jít o zákonný dovolací důvod, neboť se nejedná o otázku nesprávného právního posouzení, která jediná může být způsobilým dovolacím důvodem dle , nýbrž jde o zpochybnění hodnocení důkazu soudem, opírajícího se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , uveřejněné pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

K vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva nesměřuje ani namítaná procesní vada, že k prokázání předpokladů pro mimořádné navýšení náhrady za ztížení společenského uplatnění soud provedl dokazování pouze výslechem žalobce. Vady, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, nejsou samy o sobě způsobilým dovolacím důvodem ( ).

Jelikož žádná z dovolatelkou uplatněných námitek nepředstavuje důvod způsobilý založit přípustnost dovolání, totiž nesprávné právní posouzení věci ( ), Nejvyšší soud dovolání podle věty první odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 10. srpna 2017

JUDr. Robert Waltr

předseda senátu