Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 NSCR 93/2017

MSPH 94 INS XY

29 NSČR 93/2017-B-264

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Tomáše Brauna v insolvenční věci dlužníka R. K., narozeného XY, bytem XY, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o vydání výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli, o dovolání zástupce věřitelů L. B., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Lukášem Damborským, advokátem, se sídlem v Praze 1, Václavské náměstí 846/1, PSČ 110 00, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 20. září 2016, č. j. , 4 VSPH XY, takto:

Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Usnesením ze dne 26. května 2016, č. j. , Městský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“) vyslovil souhlas s tím, aby insolvenční správce (AB Insolvence v. o. s.) vydal zajištěnému věřiteli (Československé obchodní bance, a. s.) ze zpeněžení ve výroku specifikovaných nemovitostí (dále jen „nemovitosti“) výtěžek ve výši 1 116 706,09 Kč (bod I. výroku), dále souhlasil s tím, aby si insolvenční správce vyplatil jako zálohu na odměnu ze zpeněžení dle bodu I. výroku částku ve výši 26 800,95 Kč (bod II. výroku), a uložil insolvenčnímu správci povinnosti s tím související (body III. a IV. výroku).

V záhlaví označeným rozhodnutím Vrchní soud v Praze k odvoláním zástupce věřitelů (L. B.) a věřitele Vítkov Invest s. r. o. (dále jen „věřitel V“) potvrdil v bodě I. výroku usnesení insolvenčního soudu ze dne 26. května 2016, č. j. , a obě odvolání proti bodu II. výroku odmítl.

Odvolací soud (shodně s insolvenčním soudem) vyšel z toho, že insolvenční správce návrhem ze dne 30. března 2016 opakovaně požádal insolvenční soud o souhlas s vydáním výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli s tím, že nemovitosti byly zpeněženy za 1 500 000 Kč, náklady spojené se správou nemovitostí činily 595 Kč, s jejich zpeněžením 15 784 Kč, výše odměny správce činila 26 800,95 Kč včetně daně z přidané hodnoty a že výtěžek určený pro zajištěného věřitele činil 1 116 706,09 Kč.

K námitce, že není možné výtěžek zajištěnému věřiteli vydat proto, že kupní smlouva o prodeji nemovitostí mimo dražbu je neúčinná pro absenci souhlasu zástupce věřitelů podle , o úpadku a způsobech jeho řešení ( ), ve znění účinném do 31. prosince 2013, odvolací soud s odkazem na svá dřívější rozhodnutí (mimo jiné i v této insolvenční věci) uzavřel, že v návaznosti na novelizaci [ , kterým se mění , o úpadku a způsobech jeho řešení ( ), ve znění pozdějších předpisů, a , o insolvenčních správcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “)], zejména , ode dne 1. ledna 2014 tak jako tak sporná kupní smlouva nabyla účinnosti podle čl. II a otázka absence souhlasu zástupce věřitelů již není relevantní.

Obě odvolání směřující proti bodu II. výroku usnesení insolvenčního soudu odvolací soud odmítl z důvodu, že takové rozhodnutí má povahu rozhodnutí vydaného při výkonu dohlédací činnosti ( ) a nelze je tak napadnout odvoláním ( ).

Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal zástupce věřitelů včasné dovolání, jehož přípustnost dovozuje z toho, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, a navrhuje, aby Nejvyšší soud usnesení soudu odvolacího i insolvenčního zrušil a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení.

Podstatou dovolací argumentace je námitka, že odvolací soud nesprávně posoudil účinnost kupní smlouvy o prodeji nemovitostí mimo dražbu. Dovolatel má za to, že kupní smlouva je neúčinná pro absenci souhlasu dovolatele (jako zástupce věřitelů) podle . K tomu, aby smlouva nabyla účinnosti, nestačilo postupovat podle pokynů zajištěného věřitele dle ve znění účinném do 31. prosince 2013. Z uvedeného dovolatel dovozuje, že výtěžek zpeněžení nelze vydat zajištěnému věřiteli. S argumentací odvolacího soudu o nabytí účinnosti smlouvy na základě přechodných ustanovení dovolatel nesouhlasí, neboť míní, že takový výklad je v rozporu se zákazem retroaktivity.

K dovolání se vyjádřil insolvenční správce, který má napadené rozhodnutí za souladné s (posléze vydaným) usnesením Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2017, sen. zn. , které je – stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu označená níže – veřejnosti dostupné též na webových stránkách Nejvyššího soudu.

I. K dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu o odmítnutí odvolání věřitele V proti bodu II. výroku usnesení insolvenčního soudu.

Zkoumání, zda je dovolání v této části objektivně přípustné [v daném případě podle , (dále jen „ “)], předchází – ve smyslu , a – posuzování tzv. subjektivní přípustnosti dovolání. K podání dovolání je totiž oprávněn pouze ten účastník, v jehož poměrech rozhodnutím odvolacího soudu nastala újma (jakkoli nepatrná) odstranitelná tím, že dovolací soud toto rozhodnutí zruší (shodně srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. října 1997, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 3, ročník 1998, pod číslem 28, ze dne 29. července 1999, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 1, ročník 2000, pod číslem 7, ze dne 21. srpna 2003, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 38/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či ze dne 30. června 2004, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 8, ročník 2004, pod číslem 158).

Protože dovolatel napadl rozhodnutí odvolacího soudu i v části, v níž odvolací soud odmítl odvolání věřitele V, je zjevné, že dovolatel napadá část usnesení odvolacího soudu, které se ho nedotýká. V uvedeném rozsahu proto dovolání není subjektivně přípustné a Nejvyšší soud jej tak v této části odmítl podle a 3 , ve spojení s

II. K dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu o odmítnutí odvolání dovolatele proti bodu II. výroku usnesení insolvenčního soudu.

Podle , dovolání podle není přípustné proti usnesením, proti nimž je přípustná žaloba pro zmatečnost podle

Právě o tento případ jde v posuzované věci. Část výroku napadeného usnesení, kterou odvolací soud odmítl odvolání dovolatele, je sice rozhodnutím, jímž se odvolací řízení končí, avšak mimořádným opravným prostředkem, jenž v takovém případě slouží k prověření správnosti rozhodnutí odvolacího soudu, je žaloba pro zmatečnost podle

Nejvyšší proto dovolání i v této části podle věty první odmítl.

III. Ve zbylém rozsahu dovolání směřuje proti rozhodnutí, jímž odvolací soud potvrdil bod I. výroku usnesení insolvenčního soudu o vydání výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli.

Nejvyšší soud dovolání, jež v této části může být přípustné jen podle , odmítl podle a 2 , neboť dovolatelem předestřená otázka byla již Nejvyšším soudem zodpovězena v usnesení sen. zn. , které bylo vydáno ve stejném insolvenčním řízení a vycházelo z totožného skutkového stavu věci.

Nejvyšší soud v označeném usnesení dospěl k závěru, že při zpeněžení majetku tvořícího předmět zajištění postupuje insolvenční správce podle , ve znění účinném do 31. prosince 2013; ustanovení se neuplatní.

Z uvedeného tak plyne, že v poměrech projednávané věci se právní úprava ve znění účinném do 31. prosince 2013 neprosadí a o neúčinnosti kupní smlouvy o prodeji nemovitostí mimo dražbu tak z důvodu absence souhlasu dovolatele (zástupce věřitelů) nelze hovořit. Rozhodnutí odvolacího soudu, vycházející z toho, že kupní smlouva, jíž insolvenční správce zpeněžil nemovitosti, je účinná, se těmto závěrům Nejvyššího soudu v konečném důsledku neprotiví. Za tohoto stavu není dovolání ani v tomto rozsahu přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dovolateli, insolvenčnímu správci a dlužníku se však doručuje i zvláštním způsobem.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 24. srpna 2017

Mgr. Milan P o l á š e k

předseda senátu