Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 2630/2017

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY

Administrace insolvencí CITY TOWER, v. o. s.

F. R.

, se sídlem v Podůlší 62, IČO 12956031, zastoupenému JUDr. Hanou Desenskou, advokátkou se sídlem v Jičíně, Fortna 40, o 2.921.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Jičíně pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. 4. 2016, č. j. -307, takto:

I. Dovolání

se zamítá

.

II. Žalobkyně

je povinna

zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 24.587 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám JUDr. Hany Desenské, advokátky se sídlem v Jičíně, Fortna 40.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Jičíně rozsudkem ze dne 10. 12. 2014, č. j. -162, zamítl žalobu na zaplacení 2.921.000 Kč s příslušenstvím a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že žalovaný a Ing. V. K. založili v roce 1998 sdružení podle , (dále též jen „obč. zák.“), které provozovalo podnik, jenž smlouvou o prodeji podniku sdružení s názvem „Zahrada + Domov VESKO plus“ prodali v roce 2009 žalobkyni, a následně došlo k rozpuštění a vypořádání sdružení. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně není aktivně legitimována ve sporu, v němž se na žalovaném domáhá náhrady škody způsobené krácením tržeb v době trvání sdružení, neboť poškozeným mohl být pouze druhý účastník sdružení, nikoli žalobkyně jako nabyvatelka podniku, neboť pohledávka na náhradu škody neslouží a ani nemůže sloužit k provozování podniku, a nepřešla proto na žalobkyni spolu s převodem podniku sdružení. Mezi žalobkyní a žalovaným tedy neexistuje žádný hmotněprávní vztah, jenž by žalobkyni opravňoval danou pohledávku na žalovaném vymáhat.

Krajský soud v Hradci Králové k odvolání žalobkyně rozsudkem ze dne 19. 4. 2016, č. j. -307, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil se závěry soudu prvního stupně a dovodil, že pokud ke krácení tržeb ze strany žalovaného skutečně došlo, stalo se tak v souvislosti s provozováním podniku sdružení, takže případný nárok na náhradu takto vzniklé škody není podle , obchodní zákoník (dále též jen „obch. zák.“), součástí podniku a podle a 2 obch. zák. nepřechází prodejem podniku na jeho nabyvatele. Získala-li žalobkyně podnik sdružení za dohodnutou cenu, zjištěnou znaleckým posudkem, včetně práv a závazků uvedených v účetní evidenci, nemá právo ani na přiměřenou slevu z kupní ceny podle obch. zák. Pokud by byl prokázán vznik škody, příp. bezdůvodného obohacení, byl by oprávněným z tohoto nároku pouze druhý účastník sdružení.

Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně dovoláním, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení tím, že se odvolací soud odchýlil od rozhodovací praxe dovolacího soudu, resp. rozhodná právní otázka nebyla doposud Nejvyšším soudem judikována. Namítá, že soudy obou stupňů nesprávně právně posoudily zásadní otázku, zda je nárok na náhradu škody právem, které na žalobkyni přešlo spolu s převodem podniku. Dovozuje, že pohledávka, kterou uplatnila jako náhradu škody, zjevně s podnikáním a podnikem souvisí. Jedná se v podstatě o „nárok na vydání tržeb“, které vznikly při provozu podniku, jsou součástí podniku, a také škoda jako důsledek protiprávního jednání, ke kterému došlo v souvislosti s provozováním podniku, danému podniku náleží. Proto uplatněná pohledávka byla a je součástí podniku a spolu s ním i na žalobkyni přešla. Odkazy obou soudů na dosavadní judikaturu Nejvyššího soudu nejsou přiléhavé, neboť se týkají vztahů mezi obchodními společnostmi a jejich statutárními orgány, zatímco sdružení osob podle obč. zák. nemá právní subjektivitu a jeho účastníci nemají zákonem stanovenou povinnost jednat s péčí řádného hospodáře. Na projednávaný případ lze aplikovat princip spravedlnosti a dobrého uspořádání vzájemných práv a povinností, neboť je spravedlivé, aby se nároků spojených s provozem podniku domáhala žalobkyně, na kterou nárok spolu s prodejem podniku přešel. Navrhla, aby byl rozsudek odvolacího soudu zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení.

Žalovaný ve vyjádření vyvracel důvody dovolání a odmítl, že by žalobkyni způsobil škodu, tvrzení o krácení tržeb považuje za nepravdivé. Poukazuje na to, že Ing. K. byl seznámen se znaleckým posudkem, neměl žádné námitky k jeho obsahu ani ke smlouvě o prodeji podniku, která byla soudem shledána platnou. Žalovaný se ztotožňuje se závěry soudů obou stupňů, že předmětná pohledávka z odpovědnosti za škodu nepřešla na nabyvatelku podniku, protože k provozování podniku nemůže sloužit.

V průběhu dovolacího řízení byl usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 9. 9. 2016, č. j. -23, zjištěn úpadek původní žalobkyně VESKO Jičín, spol. s r. o., na majetek úpadce byl prohlášen konkurs a insolvenční správkyní byla ustanovena společnost Administrace insolvencí CITY TOWER, v. o. s. Protože insolvenční správkyně soudu prvního stupně sdělila, že hodlá pokračovat v řízení proti žalovanému a plně se ztotožňuje s obsahem podaného dovolání, podle , o úpadku a způsobech jeho řešení ( ), se v přerušeném řízení pokračuje a insolvenční správkyně se stala účastníkem řízení místo původní žalobkyně.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou oprávněnou, shledal, že dovolání je přípustné podle , neboť napadené rozhodnutí závisí na vyřešení hmotněprávní otázky přechodu pohledávky z odpovědnosti za škodu smlouvou o prodeji podniku sdružení, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena. Dovolání není

důvodné.

Nesprávné právní posouzení věci ( ) může spočívat v tom, že odvolací soud věc posoudil podle nesprávného právního předpisu, nebo že správně použitý právní předpis nesprávně vyložil, případně jej na zjištěný skutkový stav věci nesprávně aplikoval.

Vzhledem k ustanovením a , , účinný od 1. 1. 2014, se věc posuzuje podle dosavadních předpisů, tedy podle , , ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále opět jen „obč. zák.“), a , obchodní zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále opět jen „obch. zák.“), neboť jde o právní poměry vzniklé před 1. 1. 2014.

Podle § 829 odst. 2 obč. zák. sdružení nemají způsobilost k právům a povinnostem.

Podle § 5 odst. 1 obch. zák. podnikem se pro účely tohoto zákona rozumí soubor hmotných, jakož i osobních a nehmotných složek podnikání. K podniku náleží věci, práva a jiné majetkové hodnoty, které patří podnikateli a slouží k provozování podniku nebo vzhledem k své povaze mají tomuto účelu sloužit.

Podle § 476 odst. 1 obch. zák. smlouvou o prodeji podniku se prodávající zavazuje odevzdat kupujícímu podnik a převést na něj vlastnické právo k podniku a kupující se zavazuje převzít závazky prodávajícího související s podnikem a zaplatit kupní cenu.

Podle § 477 odst. 1 obch. zák. na kupujícího přecházejí všechna práva a závazky, na které se prodej vztahuje. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení přechod pohledávek se jinak řídí ustanoveními o postoupení pohledávek.

Podnik je v právní teorii i praxi chápán jako objekt obchodněprávních vztahů, jde o určitý celek organizovaný za účelem dosahování zisku. Jednotlivé složky podniku patří podnikateli, a buď slouží jeho podnikání, nebo alespoň vzhledem k své povaze tomuto účelu sloužit mají. Hmotnou složku podniku představují budovy, stroje, materiál a jiné věci. Osobní složka záleží především v úrovni podnikatele, řídících pracovníků a ve struktuře, kvalifikaci a zkušenostech zaměstnanců, jakož i jiných osob podílejících se na podnikání. Nehmotná složka je tvořena právy a jinými majetkovými hodnotami. Jde zejména o pohledávky, obchodní firmu, obchodní tajemství, klientelu, ochrannou známku, průmyslový vzor, umístění podniku, prodejnost výrobků. Hodnota podniku je určena jako souhrn ohodnocení všech jeho složek (srov. Štenglová, I., Plíva, S., Tomsa, M., a kol. Obchodní zákoník. Komentář. 13. vydání. Praha: C. H. Beck, 2010, s. 12).

Převádí-li se podnik na základě smlouvy o prodeji podniku podle § 476 a násl. obch. zák., převádí se jako celek, resp. jako soubor všech hmotných, osobních a nehmotných složek podnikání. Vymezenou část podniku lze převést jen tehdy, má-li povahu samostatné organizační složky (§ 487 obch. zák.). Smyslem této právní úpravy je, aby převod podniku, který je zpravidla tvořen značným počtem různorodých složek podnikání, byl pokud možno snadný a jeho provoz nebyl přerušován např. tím, že každá jeho složka bude převáděna samostatnou smlouvou. Uvedené platí i pro závazky, které s podnikem souvisejí, neboť závazek kupujícího je převzít je jednou z podstatných částí smlouvy o prodeji podniku. Musí jít o všechny takové závazky, aniž by ovšem bylo nutné je ve smlouvě konkretizovat. Na kupujícího tak – bez ohledu na to, zda smlouva výčet závazků obsahuje či nikoliv – přecházejí ze zákona všechny závazky, které s daným podnikem souvisejí (srov. rozsudek velkého senátu obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 5. 10. 2005, sp. zn. , publikován pod č. 84/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále též jen „Sbírka“). Toto se nicméně týká jen závazků vůči třetím osobám navenek, nikoli závazků „uvnitř podniku“, s jistou výjimkou závazků vyplývajících z pracovněprávních vztahů, jejichž přechod je v zájmu dalšího nerušeného provozování podniku výslovně upraven v ustanovení § 480 obch. zák. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1. 10. 2008, sp. zn. , č. 68/2009 Sbírky).

Ohledně odpovědnosti za škodu Nejvyšší soud již v rozsudku ze dne 8. 12. 2011, sp. zn. (publikovaném pod č. 53/2012 Sbírky) vyslovil závěr, že pohledávky na náhradu škody způsobené při podnikatelské činnosti vzhledem ke své povaze neslouží k provozování podniku obchodní společnosti, přestože není pochyb, že takové pohledávky vůči členům jejího statutárního orgánu, kteří porušili svou povinnost péče řádného hospodáře, podnikateli patří. Odpovědnost členů statutárního orgánu vyplývá z jejich vztahu ke společnosti, jenž není a nemůže být součástí podniku společnosti, což platí také pro závazky z tohoto vztahu vzniklé, které tudíž nepřechází převodem podniku na jeho nabyvatele (dále např. usnesení téhož soudu ze dne 8. 12. 2011, sp. zn. , ze dne 28. 4. 2015, sp. zn. , nebo ze dne 25. 2. 2016, sp. zn. , publikované pod C 10486, C 14782 a C 15442 v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck).

Zmíněné závěry jsou aplikovatelné i v daném případě, přestože sdružení vytvořené podle § 829 a násl. obč. zák. nemůže být subjektem práv a závazků, nýbrž pouze jeho účastníci, kteří v souvislosti s činností sdružení právně jednají, nabývají práva a odpovídají za závazky, a to i přes to, že tak mohou činit pod společným jménem (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 5. 2003, sp. zn. , č. 6/2004 Sbírky). Občanskoprávní charakter poměru mezi účastníky sdružení není v tomto ohledu podstatný, neboť práva a povinnosti ze závazkových vztahů přecházejí na kupujícího bez ohledu na to, zda se řídí obchodním nebo . Rozhodujícím zůstává, že práva z odpovědnosti za škodu, způsobenou si účastníky sdružení navzájem, byť k tomu došlo při jejich společné podnikatelské činnosti, vzhledem ke své povaze neslouží přímo k provozování podniku, a nejsou tudíž podle obch. zák. jeho součástí. Takto vzniklé závazky mezi účastníky sdružení jsou pouze vzájemné, zůstávají „uvnitř sdružení“ a nepřechází spolu s podnikem na základě smlouvy o prodeji podniku podle a násl. obch. zák. na jeho nabyvatele.

Z uvedeného vyplývá, že je správný právní závěr odvolacího soudu, že na základě smlouvy o prodeji podniku nepřešla na žalobkyni tvrzená pohledávka na náhradu škody, způsobené krácením tržeb jedním z účastníků sdružení. Vzhledem k tomu, že napadené rozhodnutí je z pohledu uplatněného dovolacího důvodu správné, Nejvyšší soud dovolání žalobkyně podle zamítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle věty první, , Žalovaný má právo na náhradu nákladů, které sestávají z odměny advokáta ve výši 20.020 Kč podle , , , a za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) a z náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč podle a , po zvýšení o náhradu za daň z přidané hodnoty podle celkem 24.587 Kč.

Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 26. července 2017

JUDr. Marta Škárová

předsedkyně senátu