Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
D64F0F7CC758B36DC12581C600315466.html
HTML · 13.88 KB
No categories available
33 Cdo 2303/2017
U S N E S E N Í
České republiky – Státního pozemkového úřadu
R. H.
, zastoupeného Mgr. Kateřinou Bártovou, advokátkou se sídlem v Žatci, Mostecká 2580, o 163.953,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Lounech pod sp. zn. 5 C 57/2015, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 12. 10. 2016, č. j. 8 Co 867/2016-184, takto:
I. Dovolání se
odmítá
.
II. Žádný z účastníků
nemá
právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
O d ů v o d n ě n í :
Dovolání proti v záhlaví uvedenému rozhodnutí neobsahuje obligatorní náležitost, a sice vymezení toho, v čem žalovaný (dále též „dovolatel“) spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 241a odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů - dále jen „o. s. ř.“); o tuto náležitost již nemůže být dovolání doplněno (§ 241b odst. 3 o. s. ř.).
Podle § 241a odst. 2 o. s. ř. je dovolatel povinen v dovolání uvést, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř., musí dovolatel vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nestačí pouhá citace ustanovení § 237 o. s. ř. (či jeho části). Požadavek, aby dovolatel vymezil, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolaní, znamená, že je povinen uvést, od řešení jaké otázky hmotného nebo procesního práva se odvolací soud a) odchýlil od „ustálené rozhodovací praxe“ dovolacího soudu nebo b) která taková otázka v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo c) která otázka hmotného nebo procesního práva je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, d) popř. která taková právní otázka (již dříve vyřešená) má být dovolacím soudem posouzena (opětovně, ale) jinak.
Obsahově (§ 41 odst. 2 o. s. ř.) žalovaný v dovolání v podstatě pouze polemizuje s tím, jak odvolací soud rozhodl, přičemž - ačkoli ohlašuje - dovolacímu přezkumu nepředkládá žádnou otázku procesního práva ve smyslu § 237 o. s. ř. K otázce přípustnosti dovolání uvádí jen tolik, že „napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a která, byť zčásti, v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena“, aniž by takovou otázku formuloval.
Žalovaný tak požadavku § 241a odst. 2 o. s. ř. nedostál. Nejvyšší soud proto jeho dovolání odmítl podle § 243c odst. 1 věty první o. s. ř., neboť v dovolacím řízení nelze pro tuto vadu pokračovat (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. července 2013, sen. zn. 29 NSČR 51/2013).
Pro úplnost - mimo důvod, který vedl k odmítnutí dovolání - nutno uvést, že uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř. není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud (tvrzené nedoručení platebního rozkazu ze dne 7. 4. 2015, č. j. 5 C 57/2015-12, zpochybnění autenticity podpisu na doručence a chybějící údaje na ní), a že samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení § 132 o. s. ř.) nelze úspěšně napadnout dovolacím důvodem podle § 241a odst. 1 o. s. ř.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. srpna 2017
JUDr. Václav Duda
předseda senátu