Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 5179/2015

30 Cdo 5179/2015

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka a JUDr. Františka Ištvánka, v právní věci žalobce Ing. J. S., zastoupeného JUDr. Vladimírem Zoufalým,advokátem se sídlem v Praze 1, Národní 138/10, proti žalované České republice – České národní bance, se sídlem v Praze 1, Na Příkopě 864/28, o 76 138,55 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. 5. 2015, č. j. -269, takto:I. Dovolání se odmítá.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í:

Uvedené částky se žalobce domáhal jako náhrady skutečné škody ve výší 17 422,50 Kč a náhrady ušlého zisku ve výši 58 716,05 Kč, a to z důvodu nesprávného úředního postupu žalované, který měl spočívat v zanedbání dohledu nad Podílovým fondem FUTURUM AURUM (dále též jen „Fond“), v jehož důsledku mohlo dojít k defraudaci majetku Fondu a tím také k poškození jeho podílníků, mezi které patřil také žalobce.

Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce v plném rozsahu včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud podle , , ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (viz čl. II bod 7 a čl. II bod 2 ), dále jen „ “, odmítl.

Podle ustanovení dovolání není přípustné proti rozsudkům a usnesením, v nichž dovoláním napadeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv, o pracovněprávní vztahy nebo o věci uvedené v ; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.

V případě řízení, jehož předmětem je částka skládající se z několika samostatných nároků odvíjejících se od odlišného skutkového základu, má rozhodnutí o každém z těchto nároků charakter samostatného výroku a přípustnost dovolání je třeba zkoumat ve vztahu ke každému z těchto nároků samostatně, a to bez ohledu na to, že tyto nároky byly uplatněny v jednom řízení a že o nich bylo rozhodnuto jedním výrokem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 2003, sp. zn. , proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 26. 5. 2004, sp. zn. , a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2011, sp. zn. , proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 30. 7. 2013, sp. zn. ). Tak je tomu i v posuzované věci, kdy odvolací soud rozhodoval o samostatném nároku žalobce na náhradu skutečné škody založeném na nesprávném úředním postupu ve výši ve výši 17 422,50 Kč. Dovolání proto není podle v rozsahu tohoto nároku přípustné.

Otázku existence ušlého zisku posoudil odvolací soud rovněž v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu vyjádřenou v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2014, sp. zn. , a rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 21. 5. 2014, sp. zn. , pokud shledal, že žalobcem tvrzený zisk je pouhou hypotézou a žalobce neprokázal takové skutečnosti, které by závěr o existenci jemu ušlého zisku odůvodňovaly.

Mimo to Nejvyšší soud dodává, že ústavní stížnost jiných stěžovatelů týkající se otázky nároku na ušlý zisk ve shodné věci, na kterou žalobce v dovolání poukazuje, byla Ústavním soudem odmítnuta (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 3. 11. 2015, sp. zn. ).

Nákladový výrok netřeba odůvodňovat ( věta druhá ).

Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky.

V Brně dne 15. srpna 2017

JUDr. Pavel Simon

předseda senátu