Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 2900/2017

30 Cdo 2900/2017

U S N E S E N Í

S. R.

, proti žalované

L. K.

, o určení vlastnického práva k bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. listopadu 2015, č. j. -56, takto:

Dovolání žalobkyně

se odmítá

.

O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 2 (dále již „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 3. září 2015, č. j. -36, žalobkyni nepřiznal osvobození od soudních poplatků. Vyšel ze zjištění, že měsíční příjem žalobkyně tvoří starobní důchod ve výši 12.342,- Kč, přičemž oproti tomu žalobkyně platí na nájemném a službách s tím spojených částku 11.530,- Kč, takže jí zbývá na další běžné měsíční výdaje částka 812,- Kč. Žalobkyně dostatečně věrohodně nerozkryla své majetkové poměry, neboť není zcela zřejmé, z jakých příjmů vlastně žije. Přitom úplné a pravdivé vylíčení majetkových poměrů je základní podmínkou pro to, aby mohlo být postupováno ve smyslu

K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze (dále již „odvolací soud“) usnesením ze dne 30. listopadu 2015, č. j. -56, usnesení soudu prvního stupně potvrdil.

Odvolací soud vyšel ze zjištění, že čistý měsíční příjem žalobkyně činí 20.987,- Kč, z toho starobní důchod 12.342,- Kč měsíčně a příjem ze zaměstnání (který žalobkyně přiznala teprve v odvolacím řízení) 8.539,- Kč měsíčně. Z tohoto příjmu hradí žalobkyně náklady na bydlení v celkové výši 13.735,- Kč měsíčně (nájemné ve výši 11.530,- Kč a poplatky za služby ve výši 2.205,- Kč měsíčně) a dále splátky (teprve v odvolání žalobkyní přiznaného) úvěru (poskytnutého jí v lednu 2015 GE Money Bank, a. s. ve výši 381.838,67 Kč) po 8.539,27 Kč měsíčně. Z toho vyplývá, že výdaje žalobkyně za bydlení a na splácení úvěru dosahují výše 22.274,- Kč měsíčně, přičemž žalobkyní tvrzený příjem činí podle jí předložených dokladů částku 20.987,- Kč měsíčně. Je proto zřejmé – dovodil za uvedené skutkové situace odvolací soud – že žalobkyně ani v odvolacím řízení neuvedla úplné a pravdivé informace o své finanční a majetkové situaci, ze kterých by bylo možné učinit závěr, v jaké životní situaci se skutečně nachází, neobjasnila-li, z jakých zdrojů vyčíslený rozdíl mezi deklarovanými příjmy a výdaji financuje.

Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně (dále též „dovolatelka“), s přihlédnutím k tomu, že byla nesprávně poučena o nepřípustnosti dovolání proti tomuto rozhodnutí, prostřednictvím svého advokáta včasné (srov. ) dovolání, v němž uplatňuje dovolací důvod ve smyslu a předpoklady přípustnosti dovolání ve smyslu vymezuje tím, že „se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, konkrétně, zda lze považovat nezjištění všech podstatných informací o osobních, výdělkových a majetkových poměrech účastníka bez dalšího za automatické nenaplnění relevantního důvodu pro osvobození účastníka od soudních poplatků ve smyslu ustanovení “ Dovolatelka poukazuje na judikaturu Nejvyššího soudu České republiky (dále již „Nejvyšší soud“ nebo „dovolací soud“), který dovodil, že teprve celkové zhodnocení všech okolností, vypovídajících o poměrech účastníka, se musí promítnout do závěru, zda tento je schopen zaplatit soudní poplatky a nést další výdaje spojené s řízením s ohledem na své poměry. Pakliže tomu tak není, je povinností soudu mu přiznat tomu odpovídající osvobození od soudních poplatků (dovolatelka odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věcech sp. zn. , sp. zn. nebo sp. zn. ). Jestliže odvolací soud došel k tomu, že výdaje dovolatelky zřejmě převyšují její příjmy, a tedy dospěl k názoru, že dovolatelka dostatečně věrohodně nerozkryla své majetkové poměry, neboť logicky z nějakých příjmů žít musí, neměl pouze na základě této své domněnky osvobození od soudních poplatků dovolatelce nepřiznat. Dovolatelka v dovolání také namítá, že odůvodnění napadeného usnesení odvolacího soudu a též i soudu prvního stupně není dostatečné (vytýká tedy vadu, jež zatěžuje odvolací, resp. i prvoinstanční řízení). Závěrem dovolatelka navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil napadené usnesení odvolacího soudu, jakož i usnesení soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) dospěl k závěru, že dovolání není – jak bude rozvedeno níže – ve smyslu přípustné.

Podle na návrh může předseda senátu přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Nerozhodne-li předseda senátu jinak, vztahuje se osvobození na celé řízení a má i zpětnou účinnost; poplatky zaplacené před rozhodnutím o osvobození se však nevracejí.

Podle účastníku, u něhož jsou předpoklady, aby byl soudem osvobozen od soudních poplatků ( ), předseda senátu ustanoví na jeho žádost zástupce, jestliže je to nezbytně třeba k ochraně jeho zájmů. O tom, že může tuto žádost podat, je předseda senátu povinen účastníka poučit.

Podle vyžaduje-li to ochrana zájmů účastníka nebo jde-li o ustanovení zástupce pro řízení, v němž je povinné zastoupení advokátem (notářem), ustanoví mu předseda senátu v případě uvedeném v odstavci 1 zástupce z řad advokátů.

Při úvaze o splnění podmínek pro osvobození od soudních poplatků soud vychází z žádosti a dokladů účastníka řízení, případně z dalších skutečností, jsou-li mu známy. Důkazní břemeno o prokázání nedostatku prostředků k úhradě soudních poplatků nese účastník řízení. Toto řízení ovšem nemůže stát na náročném a obsáhlém dokazování, neboť je předpokladem pro další postup, a proto musí být rychlé. Skutečnosti rozhodné pro osvobození účastník může uvést přímo ve svém návrhu; neučiní-li tak, soud jej k tomu vyzve. Zpravidla se tak děje výzvou k vyplnění soudem zaslaného tiskopisu „Potvrzení o majetkových a výdělkových poměrech“. V něm uvádí příjmy z pracovního či obdobného poměru, z prací konaných mimo pracovní poměr, z podnikání, z hmotného a sociálního zabezpečení, či z jiných zdrojů. Současně se předpokládá i uvedení osobního majetku větší ceny, výdělkových poměrů manžela žadatele a jiných okolností, které by mohly mít vliv na osvobození. Příjmy je pak nutno doložit potvrzením, u ostatních skutečností žadatel prohlašuje, že poskytl pravdivé údaje. Vyzývá-li soud k uvedení všech těchto skutečností, nemůže tak činit z jiných důvodů, než že jsou všechny pro jeho rozhodnutí podstatné. Soud také zpravidla z tohoto prohlášení vychází, neboť je natolik komplexní, že umožňuje vytvoření názoru o podmínkách osvobození od soudních poplatků. Doplnění údajů k výzvě soudu není vyloučeno zejména tam, kde jsou zjevně neúplné, např. v situaci, kdy podle prohlášení nemá žadatel žádné prostředky ani majetek a není jasné, z čeho uhrazuje své životní potřeby. Obsáhlé šetření je však v rámci této fáze řízení vyloučeno; ostatně pozdější zjištění nepravdivosti prohlášení je řešitelné odnětím osvobození (usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 8. 2010, sp. zn. ). Při posuzování těchto majetkových poměrů je přitom pochopitelně esenciální poměřovat rozsah aktiv i pasiv a přihlížet ke všem (shora již vyloženým) právně významným okolnostem, které spoluurčují (mohou, respektive zpravidla budou spoluurčovat) celkový obraz poměrů osoby domáhající se přiznání osvobození od soudních poplatků (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. září 2013, sp. zn. ; všechna zde označená rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou veřejnosti přístupná na internetových stránkách Nejvyššího soudu http://nsoud.cz).

Ani v procesu posuzování předpokladů pro přiznání osvobození od soudních poplatků účastníku řízení se neuplatňuje vyšetřovací zásada, která by umožňovala, respektive zakládala soudu povinnost z úřední povinnosti provádět příslušná šetření za účelem co nejkomplexnějšího zjištění (celkových) poměrů takového účastníka bez jeho procesní iniciativy. Rozhodující soud tak vychází z podkladů, které žádající účastník soudu zprostředkuje, případně které v rámci vyplněného tiskopisu o jeho poměrech, jako se tomu stalo v této věci, uvede coby relevantní informace o svých (nejen majetkových) poměrech (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. prosince 2015, sp. zn. ).

Nejvyšší soud v usnesení ze dne 30. března 2016, sp. zn. , pak vyložil, že vyplní-li žadatel o přiznání osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce (z řad advokátů) prohlášení o svých majetkových a výdělkových poměrech s tím, že nemá žádné příjmy, žádný majetek ani závazky, přičemž i po výzvě soudu, aby uvedl, z čeho tedy vlastně uspokojuje své životní potřeby, bude procesně nečinný, případně stvrdí-li „správnost“ těchto jím vyplněných údajů v potvrzení, je třeba učinit závěr, že žadatel věrohodným způsobem neprokázal své (celkové) poměry (neboť z nějakých prostředků či z jiného materiálového zdroje musí uspokojovat své životní potřeby, takže jsou zde pochybnosti o věrohodnosti jím uváděných údajů).

V poměrech této věci je uvedený závěr dovolacího soudu uplatnitelný potud, že stejná situace stíhá toho (o soudní poplatkovou liberaci žádajícího) účastníka, který hodnověrným (seznatelným) způsobem soudu neobjasní diskrepance mezi jeho příjmy a výdaji, v situaci, kdy jím vykazované výdaje převyšují jeho příjmy.

Odvolací soud (ale i soud prvního stupně) tedy postupoval naprosto správně, jestliže dovolatelka ani v odvolacím řízení nebyla schopna smysluplně odvolacímu soudu vyložit shora vyložené rozpory mezi jejím měsíčními příjmy a výdaji z pohledu toho, z jakého zdroje vlastně uspokojuje své měsíční výdaje převyšující její měsíční příjem. Za této situace zde totiž (stále, stejně jako v prvoinstančním řízení) panovaly pochybnosti o věrohodnosti dovolatelkou uváděných údajů, navíc umocněné tím, že dovolatelka teprve v odvolacím řízení přiznala příjem ze své pracovní činnosti, jakož i jí poskytnutý (vzhledem k jejím dosud tvrzeným majetkovým poměrům vysoký) úvěr, což ještě více vneslo pochybnosti o věrohodnosti jí tvrzených (majetkových) poměrech, neboť poskytnutí úvěru presumuje odpovídající (věřitelem vyžadovanou) bonitu žadatele úvěru, což dovolatelka nepochybně splňovat musela, byl-li jí nakonec předmětnou bankou úvěr v takto vysoké výši poskytnut.

Nejvyšší soud tudíž neshledal, že by se odvolací soud napadeným rozhodnutím při řešení otázky verifikace poměrů účastníka žádajícího soudní poplatkovou liberaci dostal do rozporu s judikaturou dovolacího soudu, neboť danou věc je třeba posuzovat s ohledem na (jedinečná) skutková zjištění, z nichž odvolací soud při rozhodování vycházel a která v dovolacím řízení není možno nijak revidovat. Jinými slovy řečeno, předmětná skutková zjištění umožňovala odvolacímu soudu přistoupit k vydání uvedeného rozhodnutí, které za těchto skutkových poměrů nijak nekoliduje s judikaturou dovolacího soudu.

I když ve smyslu (s ohledem na nepřípustnost dovolání) dovolací soud nepřihlíží k tvrzeným vadám odvolacího řízení, přesto lze (obecně) konstatovat, že odůvodnění napadeného usnesení odvolacího soudu nevykazuje žádný skutkový či právní deficit, je srozumitelné i přesvědčivé.

Poznamenává se, že v postupu odvolacího soudu (soudu prvního stupně) nebylo shledáno ani žádné zkrácení dovolatelky z hlediska jejího práva na spravedlivý proces ve smyslu d.

Jelikož dovolání žalobkyně nebylo shledáno přípustným, dovolací soud jej podle odmítl.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 9. srpna 2017

JUDr. Pavel Vrcha

předseda senátu