Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 3228/2017

23 Cdo 3228/2017

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D. ve věci žalobce S. L., zastoupeného JUDr. Jindřichem Zadinou, advokátem se sídlem v Praze 2, Sokolská 490/31, proti žalovaným 1) Credium, a. s., v likvidaci, se sídlem v Praze 5, Bucharova 2657/12, IČ 25139886, zastoupenému JUDr. Vladimírem Muzikářem, advokátem se sídlem v Brně, Havlíčkova 127/13, 2) ESSOX s. r. o. se sídlem v Českých Budějovicích, Senovážné nám. 231/7, IČ 26764652, 3) ASCOT MB, spol. s. r. o., se sídlem v Praze 4, Dobrušská 1797/1, IČ 62966359, 4) V. S. (dříve G.), o zaplacení částky 241 878 Kč s příslušenstvím, 51 325 Kč s příslušenstvím, 20 110 Kč s příslušenstvím a 300 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. listopadu 2015, č. j. -285, takto:I. Řízení o dovolání žalobce se ve vztahu k žalované 1) zastavuje.II. Dovolání žalobce se ve vztahuk žalované 2) odmítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Stručné odůvodnění:( )

Dovolatel vzal podané dovolání ve vztahu k žalované 1) zpět, a to podáním ze dne 12. května 2017. Dovolací soud proto dovolací řízení ve vztahu k žalované 1) v souladu s zastavil.

Vzhledem k tomu, že dovolatel vzal dovolání zpět pouze ve vztahu k žalované 1), bylo třeba zabývat se dovoláním ve vztahu k žalované 2). Nejvyšší soud dospěl k závěru, že podané dovolání není přípustné, neboť dovolatel neuvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání.

Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle , je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. října 2013, sen. zn. , jež obstálo i v ústavní rovině – ústavní stížnost proti tomuto usnesení Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 17. dubna 2014, sp. zn. , či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. prosince 2013, sen. zn. , příp. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. října 2015, sen. zn. ).

Dovolatel sice v dovolání uvedl, že dovolání je podle jeho názoru přípustné, neboť napadené rozhodnutí spočívá na řešení otázky neplatnosti smlouvy uzavřené osobou jednající v duševní poruše, avšak již nikde v dovolání neuvedl, jaké kritérium přípustnosti uvedené v tato právní otázka dle jeho názoru splňuje. Dovolatel k této otázce pouze uvedl, že měla být posouzena tak, že smlouvy uzavřené dovolatelem jsou neplatné. Nikde dále v textu dovolání se pak již dovolatel nevěnoval tomu, zda podle jeho mínění tato otázka naplňuje některé z kritérií přípustnosti dovolání upravené v a o jaké kritérium se případně jedná.

Značnou část dovolání pak tvoří pouze dovolatelova polemika se skutkovými závěry soudů obou stupňů. K dovolatelovým skutkovým námitkám Nejvyšší soud uvádí, že je vázán skutkovým stavem tak, jak jej zjistily soudy obou stupňů, což vyplývá nejen ze samotné povahy dovolání jako mimořádného opravného prostředku, ale také ze samotného znění , podle kterého je jediným dovolacím důvodem nesprávné právní posouzení věci. Dovolacímu soudu tedy nepřísluší přezkum napadeného rozhodnutí po stránce skutkové, nýbrž pouze po stránce právní, a skutkové námitky dovolatele tak nejsou způsobilé založit přípustnost dovolání.

Nejvyšší soud dovolání žalobce ve vztahu k žalované 2), k níž dovolání nevzal dovolatel zpět, odmítl podle , neboť v dovolacím řízení nelze pokračovat pro vadu, kterou dovolatel včas (po dobu trvání lhůty k dovolání) neodstranil.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se podle neodůvodňuje.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 1. srpna 2017

JUDr. Kateřina Hornochová

předsedkyně senátu