Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

8 Tz 25/2017

8 Tz 25/2017-16

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY

K. S.

Pravomocným usnesením Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 16. 3. 2015, č. j. -144,

byl porušen zákon

v ustanovení § 99 odst. 6 tr. zákoníku, v tehdy účinném znění, v neprospěch K. S.

Napadené usnesení

se částečně zrušuje

, a to ve výroku, jímž byl nad K. S. stanoven dohled nad jeho chováním na dobu 4 let.

Současně se zrušují všechna další rozhodnutí na zrušený výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Odůvodnění:

1. Státní zástupce Okresního státního zastupitelství ve Žďáru nad Sázavou usnesením ze dne 22. 7. 2011, sp. zn. ZT 163/2011, podle § 172 odst. 1 písm. e) tr. ř. zastavil trestní stíhání tehdy obviněného K. S. pro skutky právně kvalifikované jako přečiny krádeže podle § 205 odst 1 písm. b) tr. zákoníku, porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, 2 tr. zákoníku a neoprávněného užívání cizí věci podle § 207 odst. 1 tr. zákoníku, neboť provedenými důkazy zjistil, že jmenovaný v době činů nebyl pro nepříčetnost trestně odpovědný. Následným podáním Okresnímu soudu ve Žďáru nad Sázavou navrhl, aby K. S. bylo uloženo z důvodu uvedeného v § 99 odst. 1 tr. zákoníku ochranné psychiatrické ambulantní léčení.

2. Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou po provedeném dokazování (zejména po vypracování znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, znalkyní MUDr. Milenou Zimulovou) tento návrh akceptoval a usnesením ze dne 27. 2. 2013, č. j. -56, ochranné psychiatrické léčení ve formě ambulantní K. S. uložil. Tentýž soud navazujícím usnesením ze dne 21. 5. 2014, č. j. -97, toto ochranné léčení (po doplnění výše uvedeného znaleckého posudku stejnou znalkyní) prodloužil podle § 99 odst. 6 tr. zákoníku v tehdy účinném znění.

3. S ohledem na obsah zpráv zaslaných soudu MUDr. J. D., lékařkou Psychiatrické ambulance ve V. B., a její doporučení na změnu ochranné psychiatrické ambulantní léčby na léčbu ústavní, samosoudkyně Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou opatřením ze dne 17. 10. 2014 přibrala znalkyni MUDr. Milenu Zimulovou k vypracování nového znaleckého posudku, z jehož závěrů vyplynulo, že psychický stav K. S. je dekompenzovaný, a proto navrhla přeměnu ochranného psychiatrického ambulantního léčení na léčení ústavní.

4. Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou sice o tomto návrhu vedl řízení, nakonec však usnesením ze dne 16. 3. 2015, č. j. -144, rozhodl podle § 99 odst. 6 tr. zákoníku v tehdy účinném znění, že K. S. se jednak z ochranného léčení psychiatrického v ambulantní formě propouští, jednak se podle § 49 odst. 1, 2, 3 ve spojení s § 50 a § 51 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku, v tehdy účinném znění, nad jeho chováním stanovuje dohled na dobu 4 let. Důvody, které vedly soud k takovému rozhodnutí, nelze zjistit, neboť usnesení, jež nabylo právní moci dnem vyhlášení, neobsahuje odůvodnění s ohledem na ustanovení § 136 odst. 3 tr. ř. Lze se pouze domnívat, že soud uvedeným způsobem rozhodl proto, že usnesením z téhož dne (16. 3. 2015) v jiné věci (č. j. -27) uložil K. S. ochranné psychiatrické léčení v ústavní formě (ani toto usnesení, které téhož dne nabylo právní moci, neobsahuje odůvodnění s ohledem na ustanovení § 136 odst. 3 tr. ř.).

5. Proti prvému z usnesení uvedených v předchozím odstavci (ze dne 16. 3. 2015, č. j. -144) podal ministr spravedlnosti České republiky (dále jen „ministr spravedlnosti“, příp. „stěžovatel“) stížnost pro porušení zákona. Učinil tak ve prospěch K. S., neboť měl za to, že soud tím, že jmenovanému uložil dohled, rozhodl v rozporu s ustanovením § 99 odst. 6 tr. zákoníku v tehdy účinném znění.

6. V podrobnostech stěžovatel uvedl, že ochranné léčení bylo K. S. ukládáno podle § 94 odst. 1, 4 tr. zákoníku, nikoliv podle § 99 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, spočívajícím ve fakultativním uložení ochranného léčení pachateli, který zneužívá návykovou látku, spáchal trestný čin pod jejím vlivem nebo v souvislosti s jejím zneužíváním.

7. Podle ministra spravedlnosti výše uvedeným postupem soudu došlo k porušení zákona v neprospěch K. S. V návaznosti na toto konstatování poukázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2011, sp. zn. 75/2011, z něhož vyplývá, že pokud

„soud ukončí ochranné léčení z jiného důvodu, než který je uveden v ustanovení § 99 odst. 6 věta druhá tr. zákoníku, pak neexistují ani zákonné předpoklady pro uložení dohledu probačního úředníka“

.

8. Stěžovatel dále uvedl, že ze zprávy Probační s mediační služby ve Žďáru nad Sázavou ze dne 7. 3. 2017 vyplývá, že K. S. začal plnit dohled dne 25. 5. 2016, tj. poté, co byl propuštěn z výkonu ochranného ústavního léčení. S probačním úředníkem řádně spolupracoval, sjednané termíny dodržoval, probační plán plnil. Žádné trestné činnosti se v rozhodné době nedopustil. Samotné ochranné léčení, které mu bylo přeměněno na ambulantní formu, řádně vykonává u MUDr. J. D.

9. Z těchto důvodů ministr spravedlnosti v závěru stížnosti pro porušení zákona navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. nejprve vyslovil, že ve výroku o stanovení dohledu z usnesení Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 16. 3. 2015, č. j. -144, byl porušen zákon

v ustanovení § 99 odst. 6 tr. zákoníku, v tehdy účinném znění, v neprospěch K. S., a poté podle § 269 odst. 2 tr. ř. zrušil výrok o stanovení dohledu nad K. S. probačním úředníkem z usnesení Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 16. 3. 2015, č. j. -144, a aby zrušil i další případná rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, jestliže vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

10. Jelikož podle § 266 odst. 1 věty první tr. ř. platí, že proti pravomocnému rozhodnutí soudu nebo státního zástupce, jímž byl porušen zákon nebo které bylo učiněno na podkladě vadného postupu řízení, může ministr spravedlnosti podat u Nejvyššího soudu stížnost pro porušení zákona, Nejvyšší soud podle § 267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti němuž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející, a dospěl k závěru, že stížnost pro porušení zákona je důvodná.

11. Právní rámec pro přezkumnou činnost Nejvyššího soudu v této věci je dán příslušnými ustanoveními trestního řádu a vycházejícími z y (publikované pod č. ) a d (publikované pod č. ), z nichž je třeba zmínit zejména ta, která citoval ve svém podání sám stěžovatel.

12. Podle § 99 odst. 1 tr. zákoníku soud uloží ochranné léčení v případě uvedeném v § 40 odst. 2 a § 47 odst. 1, nebo jestliže pachatel činu jinak trestného není pro nepříčetnost trestně odpovědný a jeho pobyt na svobodě je nebezpečný.

Podle § 99 odst. 2 tr. zákoníku může soud uložit ochranné léčení i tehdy, jestliže

a) pachatel trestný čin spáchal ve stavu vyvolaném duševní poruchou a jeho pobyt na svobodě je nebezpečný, nebo

b) pachatel, který zneužívá návykovou látku, spáchal trestný čin pod jejím vlivem nebo v souvislosti s jejím zneužíváním; ochranné léčení však neuloží, je-li vzhledem k osobě pachatele zřejmé, že jeho účelu nelze dosáhnout.

13. Podle § 99 odst. 6 tr. zákoníku mimo jiné platí, že trvání ochranného léčení uloženého podle odst. 2 písm. b) může být ukončeno, jakmile se během jeho výkonu zjistí, že jeho účelu nelze dosáhnout; je-li nebezpečí, že odsouzený spáchá další trestný čin, soud v rozhodnutí o propuštění z ochranného léčení uloží odsouzenému dohled nad jeho chováním až na dobu pěti let; na výkon dohledu se užije obdobně ustanovení § 49 až § 51 (tr. zákoníku).

14. Gramatickým výkladem tohoto ustanovení je třeba dovodit, že v rozhodnutí o propuštění z ochranného léčení lze uložit odsouzenému dohled nad jeho chováním jen v případech, kdy mu bylo uloženo ochranné léčení podle tr. zákoníku, což není tato trestní věc. Platí tedy to, co ministr spravedlnosti zmínil v odůvodnění podané stížnosti pro porušení zákona, když z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2011, sp. zn. 75/2011, citoval, že pokud

„soud ukončí ochranné léčení z jiného důvodu, než který je uveden v ustanovení § 99 odst. 6 věta druhá tr. zákoníku, pak neexistují ani zákonné předpoklady pro uložení dohledu probačního úředníka“

. Jinými slovy řečeno na ukončení ochranného léčení uloženého z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení § 99 odst. 6 věta druhá tr. zákoníku, nelze vztahovat zákonné předpoklady pro uložení dohledu probačního úředníka. Lze tak učinit závěr, že napadeným výrokem soudu učiněným podle § 99 odst. 6 tr. zákoníku byl porušen zákon v neprospěch K. S.

15. Z těchto důvodů Nejvyšší soud ve veřejném zasedání podle § 268 odst. 2 a § 269 odst. 2 tr. ř. rozhodl, že pravomocným usnesením Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 16. 3. 2015, č. j. -144,

byl porušen zákon v ustanovení § 99 odst. 6 tr. zákoníku, v tehdy účinném znění, v neprospěch K. S. Následně podle § 269 odst. 2 tr. ř. napadené usnesení částečně zrušil ve výroku, jímž byl nad K. S. stanoven dohled nad jeho chováním na dobu 4 let. Nakonec vyslovil, že současně se zrušují všechna další rozhodnutí na zrušený výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

16. Vzhledem k tomu, že zrušením výše uvedeného vadného výroku soudu bylo dosaženo žádoucího právního stavu, Nejvyšší soud již další výroky činit nemusel.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 12. 7. 2017

JUDr. Jan Bláha

předseda senátu