Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 1510/2017

20 Cdo 1510/2017

U S N E S E N Í

P. K.

Dillard, a. s.

, identifikační číslo osoby 26027917, se sídlem v Praze 5, Nad Turbovou 1181/36, zastoupené JUDr. Vladimírem Szabo, advokátem se sídlem v Praze 4, Jeremenkova 1021/70, o vyloučení věcí z exekuce, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. 10. 2016, č. j. -261, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žalovaná je

povinna zaplatit

žalobkyni k rukám jejího zástupce na nákladech dovolacího řízení 4 114 Kč do tří dnů od právní moci usnesení.

O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl rozsudkem ze dne 12. 5. 2016, č. j. -186, tak, že se z exekuce vedené u téhož soudu pod sp. zn. vylučuje osm kusů akcií evidenční číslo 1, 4, 5, 6, 7, 8, 9 a 10 na jméno P. K., v listinné podobě ve jmenovité hodnotě 200 000 Kč každé jedné akcie společnosti SLUG Invest a. s., které byly pojaty do soupisu protokolem o soupisu movitých věcí č. j. 003 EX 3052/14-130 pod položkou 1 (výrok I.). Žalované uložil zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 64 315 Kč (výrok II.).

Obvodní soud mimo jiné zjistil, že exekučním titulem, na základě něhož došlo k pověření soudního exekutora Mgr. Richarda Bednáře vedením exekuce ve věci oprávněné Dillard, a. s. proti povinnému R. V. (exekuční řízení je vedeno u obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. ), je notářský zápis NZ 1040/2014, N 1064/2014, sepsaný notářem JUDr. Miloslavem Peterkou dne 15. 8. 2014, že předmětem notářského zápisu je uznání peněžitého dluhu ve výši 12 600 000 Kč R. V. a J. F. vůči společnosti Dillard, a. s. (č. l. 62), že akcie, jež jsou předmětem této žaloby, byly vydány společností SLUG Invest a. s. s datem emise 13. 5. 2014, že se jedná o akcie na jméno P. K. o jmenovité hodnotě 200 000 Kč každé z nich, že vlastníkem těchto akcií byla J. V., která akcie převedla smlouvou o převodu akcií uzavřenou mezi J. V. a P. K. ze dne 7. 10. 2014, protokolem o převzetí akcií ze dne 7. 10. 2014 a dále rubopisem na zadní straně akcií ve prospěch P. K. ze dne 17. 10. 2014. Dále zjistil, že bezpodílové spoluvlastnictví manželů J. V. a R. V. bylo zrušeno rozsudkem Okresního soudu ve Vsetíně - pobočky ve Valašském Meziříčí ze dne 17. 6. 1993, č. j. -13 (s právní mocí 13. 7. 1993), a že dne 9. 4. 2014 bylo zapsáno do evidence seznamu listin o manželském majetkovém právu zrušení bezpodílového spoluvlastnictví manželů R. V. a J. V. (dále též jen „BSM“). Z vyrozumění o zahájení exekuce ze dne 15. 10. 2014 měl za prokázané, že pověřený soudní exekutor Mgr. Bednář pod č. j. 003 EX 3052/14-9 vyrozuměl povinné V. a F. o zahájení exekuce ve věci oprávněné Dillard a. s. podle vykonatelného notářského zápisu ze dne 15. 8. 2014, č. j. NZ 1040/2014, N 1064/2014 k uspokojení pohledávky oprávněné ve výši 12 600 000 Kč a nákladů exekuce a nákladů oprávněné.

Obvodní soud uzavřel, že ač se jeví pravděpodobné, že J. V. a žalobce se účelovým

jednáním snažili vyvést akcie z postižení exekucí, je na místě vyloučit akcie z exekuce. BSM R. V. a J. V. zaniklo vypořádáním (uplynutím tříleté lhůty) podle , , ve znění do 31. 7. 1998, dále jen „obč. zák.“ (tedy před vznikem exekucí vymáhané pohledávky, jež má původ v letech 2012 a 2013), proto nelze majetek, jehož výlučnou vlastnicí se poté stala manželka povinného, postihnout v exekučním řízení vedeném proti jejímu manželovi. Obvodní soud přitom odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2010, sp. zn. , v němž Nejvyšší soud vysvětlil, že bylo-li zaniklé BSM vypořádáno ve smyslu obč. zák., ve znění účinném do 31. 7. 1998, nelze majetek, jehož výlučným vlastníkem se stala manželka povinného, postihnout v exekučním řízení vedeném proti jejímu manželovi, a že odkaz na obč. zák. (zakotvující ochranu věřitelů nad rámec obč. zák.) je nepatřičný, protože toto ustanovení je účinné až od 1. 8. 1998 (tj. závěr o neúčinnosti úkonu vyplývající přímo z obč. zák. bez nutnosti podávat žalobu podle obč. zák. nelze vztáhnout na dohody či rozhodnutí soudu o vypořádání BSM zaniklého před 1. 8. 1998, které je třeba vypořádávat podle ustanovení obč. zák. ve znění účinném do 31. 7. 1998). Obvodní soud současně uvedl, že v dané věci vědomost oprávněné o existenci a obsahu vypořádání BSM nemá žádný význam a že sporné akcie by nemohly být postiženy, i kdyby k jejich převodu z majetku J. V. nedošlo (ať už se tak stalo kdykoliv a z jakýchkoliv pohnutek), neboť jí generální inhibitorium v převodu akcií nebránilo.

Krajský soud napadeným rozhodnutím rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. potvrdil a ve výroku II. pouze změnil tak, že výše nákladů řízení činí 12 890 Kč. Dále žalované uložil zaplatit žalobci náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 4 356 Kč. Ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že exekucí vymáhané pohledávky vznikly až po zániku BSM manželů V. a po jeho vypořádání uplynutím tříleté lhůty podle § 149 odst. 4 obč. zák. ve znění účinném do 31. 7. 1998. Přitom exekuci lze nařídit na majetek patřící do zaniklého SJM (BSM) pouze v případě, že v době zahájení exekučního řízení (vydání exekučního příkazu) nebylo toto jmění vypořádáno (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2011, sp. zn. ). Soud zdůraznil, že za dané situace nelze , o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, dále též jen „ex. řád“, použít a generální inhibitorium podle ex. řádu se na manželku povinného nevztahovalo. Akcie tedy nemohou být v exekuci vedené proti R. V. postiženy. Navíc byly akcie převedeny J. V. na žalobce dne 7. 10. 2014, tj. ještě před vyrozuměním soudního exekutora o zahájení exekuce (15. 10. 2014).

Žalovaná v dovolání

namítá, že rozsudek odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Popsala podrobně skutkovou stránku věci a průběh řízení, uvedla, že odvolací soud neprováděl ani neopakoval při svém jednání žádné důkazy, přičemž se odchýlil od skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně (bod V. odst. 1 dovolání). Žalovaná má zato, „že nesprávné právní posouzení zde spočívá v tom, že odvolací soud postupoval v rozporu s ust. , když učinil jiná skutková zjištění než soud 1. stupně, aniž by provedl jakékoli nové důkazy či zopakoval již provedené“. Za „hlavní

právní otázku celého sporu“ považuje, „zda v exekuci vedené na majetek manžela možno postihnout výlučný majetek jeho manželky, pokud závazek manžela, který je předmětem exekuce, vznikl až poté, co bylo zrušeno a vypořádáno společné jmění manželů (resp. bezpodílové spoluvlastnictví manželů)“ viz bod VI. odst. 1 dovolání. Žalovaná odvolacímu soudu vytýká, že ve věci nesprávně aplikoval § 42 ex. řádu ve znění účinném do 30. 6. 2015, ačkoliv měl aplikovat toto ustanovení ve znění účinném od 1. 7. 2015. Rozsudek o zrušení BSM byl zaevidován do Seznamu listin o manželském majetkovém režimu až 9. 4. 2014, přičemž závazky vymáhané v exekučním řízení s povinným vznikly postupně v roce 2012 a 2013. Manželé V. postupovali účelově, jestliže J. V. o závazcích svého manžela věděla a žalovanou neinformovala. Podle jejího názoru odvolací soud na souzenou věc aplikoval „překonanou judikaturu“, v tomto směru odkázala na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 1. 2015, sp. zn. , a ze dne 8. 12. 2015, sp. zn. . Současně se domnívá, že odvolací soud neměl přiznat žalobci soudní ochranu, neboť z jeho strany došlo ke zjevnému zneužití práva. Navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Žalobce ve vyjádření k dovolání mimo jiné uvedl, že pohledávky vymáhané v exekuci měly vzniknout v letech 2012 a 2013, tedy nejméně 16 let po vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví (bývalých) manželů V., a že žalobce nabyl akcie ještě před zahájením exekučního řízení. Odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod R 74/2004 s tím, že k 1. 8. 1998 nedošlo ke vzniku žádného společného jmění manželů, a že od roku 1993 se manželka povinného i povinný zavazovali k povinnostem každý samostatně. Jestliže soudní exekutor postihl exekucí výlučný majetek manželky povinného (a z důvodu zpochybňování vlastnictví žalobce k akciím i majetek žalobce) nelze exekuci provést. Mimo jiné považuje za neplatný i exekuční titul, neboť v notářském zápisu chybí

označení právního důvodu dluhu. Navrhl, aby dovolací soud dovolání odmítl.

Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle , , ve znění účinném od 1. 1. 2014 (srovnej část první, čl. II, bod 2. ), dále též jen „ “.

Žalobce P. K. se ve smyslu , ve znění účinném od 1. 9. 2015, domáhá, aby z exekuce vedené ve prospěch žalované proti povinnému R. V. byly vyloučeny akcie, které nabyl od manželky povinného. BSM J. V. a R. V. bylo zrušeno rozsudkem Okresního soudu ve Vsetíně – pobočky ve Valašském Meziříčí ze dne 17. 6. 1993, č. j. -13, který nabyl právní moci dne 13. 7. 1993 (č. l. 163), k vypořádání BSM došlo podle , ve znění účinném do 31. 7. 1998.

Nejvyšší soud již ve svém usnesení ze dne 26. 11. 2003, sp. zn. , uveřejněném pod číslem 74/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, uvedl, že k vydobytí závazku, který vznikl za trvání manželství jen jednomu z manželů, lze nařídit výkon rozhodnutí i na majetek patřící do zaniklého společného jmění, které v době zahájení řízení o výkon nebylo vypořádáno. Uvedený závěr nepochybně platí i na bezpodílové spoluvlastnictví manželů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 5. 2005, sp. zn. , stížnost proti tomuto rozhodnutí Ústavní soud usnesením ze dne 10. 8. 2006, sp. zn. , odmítl). Dospěl-li odvolací soud k závěru, že manželka povinného v důsledku zrušení a vypořádání BSM nabyla majetek do výlučného vlastnictví a mohla jej převádět bez ohledu na případné exekuční řízení vedené proti jejímu manželovi, postupoval v souladu s výše uvedenými závěry. Odkazuje-li žalovaná na novější judikaturu Nejvyššího soudu, nutno připomenout, že se vztahuje na společné jmění manželů, jež však (bývalým) manželům V. v důsledku zrušení a vypořádání BSM nevzniklo.

V souvislosti s § 262a o. s. ř ve znění účinném od 1. 7. 2015 (resp. § 42 ex. řádu) nutno též dodat, že ustanovení se vztahuje jen k fázi nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce) ve vztahu k rozhodování, které věci mohou být výkonem rozhodnutí (exekucí) postiženy. Neznamená to však, že tato úprava brání povinnému či manželu povinného v podání návrhu na zastavení výkonu rozhodnutí (exekuce) odůvodněného tím, že byl postižen majetek, který netvoří součást společného jmění manželů.

Vytýká-li žalovaná, že odvolací soud neprovedl ani nezopakoval žádné důkazy, tedy že postupoval v rozporu s , namítá, že odvolací soud zatížil řízení vadami, které podle jejího názoru mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. K takovým vadám však soud přihlédne jen v případě, je-li dovolání přípustné ( ).

Protože dovoláním napadené rozhodnutí je v souladu s judikatorní praxí, Nejvyšší soud, aniž nařizoval jednání ( věty první ), dovolání podle ustanovení věty první odmítl.

Výrok o nákladech řízení nemusí být podle odůvodněn (ke stanovení odměny advokáta v případě vylučovací žaloby srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2015, sp. zn. ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 1. srpna 2017

JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.

předsedkyně senátu