Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 NSCR 36/2015

KSPH 36 INS XY

29 NSČR 36/2015-A-362

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Zavázala a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Milana Poláška v insolvenční věci dlužnice V. H., narozené XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Ing. Františkem Fílou, Ph.D., advokátem, se sídlem v Praze 5, K Radotínu 15, PSČ 156 00, o insolvenčním návrhu věřitelů 1/ Creatis, a. s., se sídlem v Praze 1, Jánský vršek 311/6, PSČ 118 00, identifikační číslo osoby 00553166, zastoupeného JUDr. Petrem Břízou, LL.M., Ph.D., advokátem, se sídlem v Praze 1, Jánský vršek 311/6, PSČ 118 00 a 2/ Architektonického ateliéru BETA, státní podnik v likvidaci, se sídlem v Praze 5, Seydlerova 2152/1, PSČ 158 00, identifikační číslo osoby 00548324, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. XY, za účasti Vrchního státního zastupitelství v Praze, o dovolání dlužnice proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 9. ledna 2015, č. j. XY, 2 VSPH XY, takto: Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Usnesením ze dne 23. října 2014, č. j. XY, Krajský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“) zjistil úpadek dlužnice (bod I. výroku), prohlásil na majetek dlužnice konkurs (bod II. výroku), ustanovil insolvenčního správce (bod III. výroku), určil, kdy nastávají účinky rozhodnutí o úpadku (bod IV. výroku), uložil prvnímu insolvenčnímu navrhovateli, aby v určené lhůtě zaplatil soudní poplatek (bod V. výroku), vyzval věřitele, kteří dosud nepřihlásili své pohledávky, aby tak učinili ve lhůtě 2 měsíců (s poučením o následcích zmeškání lhůty) [bod VI. výroku], vyzval věřitele, aby insolvenčnímu správci neprodleně sdělili, jaká zajišťovací práva k majetku dlužnice uplatňují (bod VII. výroku), nařídil přezkumné jednání (bod VIII. výroku), svolal schůzi věřitelů (bod IX. výroku), vyzval osoby, které mají závazky vůči dlužnici, aby napříště neposkytovaly plnění dlužnici, ale insolvenčnímu správci (bod X. výroku), uložil insolvenčnímu správci, aby předložil soudu zpracovaný seznam přihlášených pohledávek (bod XI. výroku) a oznámil, že bude svá rozhodnutí zveřejňovat v insolvenčním rejstříku (bod XII. výroku).

K odvolání dlužnice Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením zrušil (s výjimkou bodu V. výroku) usnesení insolvenčního soudu a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odvolací soud – odkazuje na ustanovení a , o úpadku a způsobech jeho řešení ( ), a ustanovení , (dále jen „ “) – zdůraznil, že rozhodnutí insolvenčního soudu o úpadku dlužníka vydané v insolvenčním řízení zahájeném na návrh věřitele musí být (bez ohledu na stanovisko dlužníka) vždy náležitě a přesvědčivým způsobem odůvodněno. Tomuto požadavku však v projednávané věci insolvenční soud nedostál.

Insolvenčnímu soudu lze (na základě výsledků dosavadního řízení) podle odvolacího soudu přisvědčit v závěrech, podle kterých první insolvenční navrhovatel byl oprávněn (jako postupitel pověřený postupníkem podle , , k vymáhání postoupené pohledávky vůči dlužnici) podat v dané věci insolvenční návrh a že v řízení byla osvědčena existence pohledávek více věřitelů (kromě pohledávky prvního insolvenčního navrhovatele dále pohledávek Finančního úřadu Praha – západ a České správy sociálního zabezpečení) v celkové výši 2,6 mil. Kč, které dlužnice neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti.

Nepřezkoumatelným je však rozhodnutí insolvenčního soudu v části, v níž se vypořádává s obranou dlužnice (vyvracející domněnku její platební neschopnosti) založenou na tvrzení, že majetek dlužnice postačuje k úhradě zjištěných pohledávek věřitelů. Insolvenční soud popsal svá zjištění ohledně majetku dlužnice a jeho likvidity (použitelnosti k úhradě zjištěných pohledávek) „velmi vágně“, přičemž z odůvodnění jeho rozhodnutí není zřejmé, na základě jakých konkrétních zjištění dovodil, že jde „o majetek obtížně zpeněžitelný, k úhradě zjištěných pohledávek nepoužitelný a tudíž ve smyslu shora uvedeného nedostatečný“.

Obdobnými nedostatky pak trpí odůvodnění rozhodnutí insolvenčního soudu rovněž ve vztahu k závěru o existenci pohledávky druhého insolvenčního navrhovatele a pohledávky P. D. Insolvenční soud sice ohledně těchto pohledávek provedl dokazování, v odůvodnění svého rozhodnutí však již neuvedl, jaká skutková zjištění učinil z jednotlivých důkazů a jaké závěry z těchto zjištění následně dovodil.

Dovolání dlužnice proti usnesení odvolacího soudu, jež může být přípustné jen podle ustanovení a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v , odmítl Nejvyšší soud podle a 2

Učinil tak proto, že dovolatelka mu (oproti svému mínění) nepředkládá k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu

Nejvyšší soud předesílá, že pro účely posouzení přípustnosti dovolání je (s přihlédnutím k době vydání napadeného rozhodnutí) rozhodný ve znění účinném od 1. ledna 2014 (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. dubna 2014, sen. zn. , uveřejněné pod číslem 80/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Odtud též plyne, že dovolání v dané věci bylo možné podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (srov. ustanovení ).

Prostřednictvím námitek, podle nichž 1/ nebylo rozhodnuto o vznesené námitce podjatosti soudce, kterému byla daná věc přidělena, 2/ dlužnice byla odňata svému zákonnému soudci a 3/ insolvenční soud upřel dlužnici (tím, že jí nedoručil stejnopis insolvenčního návrhu druhého insolvenčního navrhovatele) právo se k věci vyjádřit ještě před rozhodnutím o insolvenčním návrhu, dovolatelka uplatňuje z obsahového hlediska tzv. zmatečnostní vady řízení (ve smyslu ustanovení a f/ a odst. 3 ), které však nejsou způsobilým dovolacím důvodem ve smyslu a jejich prostřednictvím tudíž ani nelze založit přípustnost dovolání podle K tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2002, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 32/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jehož závěry se prosazují i v režimu ve znění účinném od 1. ledna 2013, jak dokládá např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. listopadu 2013, sen. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. listopadu 2014, sen. zn. , uveřejněné pod číslem 40/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

Z hlediska úvah o přípustnosti dovolání dle ustanovení má Nejvyšší soud za právně bezvýznamnou rovněž argumentaci dovolatelky, podle níž odvolací soud „mohl bez dalšího rozsáhlého dokazování sám ve věci rozhodnout a nebylo namístě věc vracet zpět k dalšímu řízení“.

Nejvyšší soud ve své rozhodovací činnosti (k tomu srov. např. důvody usnesení ze dne 1. března 2012, sen. zn. , uveřejněného pod číslem 83/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) opakovaně vysvětlil, že je-li dána (v insolvenčním řízení osvědčena nebo prokázána) některá ze skutkových podstat popsaných v , zakládající vyvratitelnou domněnku dlužníkovy neschopnosti platit své splatné závazky, vede tato skutečnost jen k tomu, že na dlužníka (po dobu, po kterou domněnka trvá) přechází povinnost tvrzení a důkazní povinnost ohledně skutečnosti, že k úhradě svých splatných závazků schopen je. Dlužník vyvrátí domněnku své platební neschopnosti ve smyslu , jakmile v insolvenčním řízení osvědčí nebo prokáže schopnost uhradit všechny splatné závazky těch věřitelů, jež má insolvenční soud pro účely rozhodnutí o věřitelském insolvenčním návrhu za osvědčené (doložené).

Jestliže odvolací soud v poměrech dané věci uzavřel, že rozhodnutí insolvenčního soudu je – co do závěru o (ne)důvodnosti obrany dlužnice vyvracející domněnku své platební neschopnosti – nepřezkoumatelné, neboť insolvenční soud nerespektoval zásady uvedené v ustanovení , neměl odvolací soud jinou možnost, než odvoláním napadené rozhodnutí podle ustanovení o. s. ř zrušit (srov. v této souvislosti též důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. srpna 2000, sp. zn. , uveřejněného v časopise Soudní judikatura číslo 1, ročník 2001, pod číslem 14, k nimž se Nejvyšší soud přihlásil např. též v rozsudku ze dne 25. června 2013, sp. zn. , uveřejněném pod číslem 100/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Závěr odvolacího soudu o nepřezkoumatelnosti rozhodnutí insolvenčního soudu přitom dovoláním zpochybněn nebyl a Nejvyšší soud jej tudíž (jsa vázán obsahovým vymezením uplatněného dovolacího důvodu) nemohl přezkoumat (viz ustanovení věta první ).

V situaci, kdy důvodem kasace rozhodnutí insolvenčního soudu byla jeho nepřezkoumatelnost, nemohou přípustnost dovolání založit ani výhrady, jejichž prostřednictvím dovolatelka zpochybňuje aktivní legitimaci prvního insolvenčního navrhovatele k podání insolvenčního návrhu.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici a státnímu zastupitelství, které vstoupilo do insolvenčního řízení, se však doručuje i zvláštním způsobem.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 29. června 2017

JUDr. Jiří Zavázal

předseda senátu