Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 3212/2017

29 Cdo 3212/2017

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Praze směnečným platebním rozkazem ze dne 24. září 2014, č. j. -36, uložil (původním) žalovaným (JUDr. D. J. a M. J.), zaplatit žalobkyni částku 2.734.622,- Kč s 6% úrokem od 9. února 2012 do zaplacení, směnečnou odměnu 9.352,94 Kč a náhradu nákladů řízení.

Následně usnesením ze dne 19. října 2015, č. j. -70, vyloučil nárok proti žalovanému (Ing. M. J.) k samostatnému řízení.

Podáními došlými Městskému soudu v Praze dne 22. července 2016 a 6. září 2016 žalovaný vznesl námitku věcné příslušnosti, maje za to, že věcně příslušným je „Obvodní soud“.

Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 24. ledna 2017, č. j. -55, s poukazem na ustanovení a , (dále jen „ “), určil, že k projednání a rozhodnutí věci jsou v prvním stupni věcně příslušné krajské soudy.

Proti tomuto usnesení podal žalovaný „dovolání“, požaduje, aby Nejvyšší soud napadené usnesení změnil nebo zrušil.

Podle ustanovení dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Ustanovení pak určuje, že má-li okresní nebo krajský soud za to, že není věcně příslušný, předloží věc se zprávou o tom svému nadřízenému vrchnímu soudu, jestliže věc podle jeho názoru náleží do věcné příslušnosti okresních, krajských nebo vrchních soudů, popřípadě soudů zřízených k projednávání a rozhodování věcí určitého druhu, nebo Nejvyššímu soudu, jestliže věc podle jeho názoru náleží do věcné příslušnosti Nejvyššího soudu. Účastníci řízení mají právo se k tomuto postupu a k soudem uváděným důvodům vyjádřit. Vrchní soud (Nejvyšší soud) pak rozhodne, které soudy jsou k projednání a rozhodnutí věci příslušné v prvním stupni, není-li sám věcně příslušný.

Ve shodě s dikcí ustanovení není pochyb o tom, že „dovoláním“ napadené rozhodnutí je rozhodnutím „nadřízeného“ vrchního soudu. Pojem „nadřízený soud“, je-li použit v souvislosti s rozhodováním o určení věcné příslušnosti soudu, vychází z organizačních vztahů uvnitř soustavy soudů, nikoli ze vztahů instančních a s pojmem „odvolací soud“ jej zaměňovat nelze (srov. též stanovisko pléna Nejvyššího soudu z 27. června 1996, Plsn 1/96, uveřejněné pod číslem 48/1996 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Rozhoduje-li tedy vrchní soud o tom, které soudy (okresní nebo krajské) jsou věcně příslušné k projednání a rozhodnutí věci v prvním stupni, není jeho rozhodnutí rozhodnutím odvolacího soudu (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. července 2004, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 8, ročníku 2004, pod číslem 149). Funkční příslušnost soudu k projednání „dovolání“ proti rozhodnutí nadřízeného soudu přitom neupravuje.

Jelikož nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, Nejvyšší soud řízení o „dovolání“ žalovaného zastavil ( , ).

O náhradě nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval, když rozhodnutí Nejvyššího soudu není rozhodnutím, kterým se řízení končí a řízení nebylo již dříve skončeno (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2002, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 31. července 2017

JUDr. Petr G e m m e l

předseda senátu