Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 2271/2017

23 Cdo 2271/2017

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., ve věci žalobce MUDr. J. L., podnikatele se sídlem Praha – Smíchov, Xaveriova 1601/90, PSČ 150 00, identifikační číslo osoby 67414184, zastoupeného Mgr. Petrem Macákem, advokátem se sídlem Praha 3 – Vinohrady, Kolínská 1686/13, proti žalované ESSOX s.r.o., se sídlem České Budějovice, Senovážné nám. 231/7, PSČ 37021, identifikační číslo osoby 26764652, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. , o zaplacení 112 000 Kč s příslušenstvím, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 31. 10. 2016, č. j. - 357, takto:I. Dovolání se odmítá.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Vrchní soud v Praze (dále jen odvolací soud), poté, co jeho rozsudek ze dne 6. 3. 2014, č. j. -305, byl zrušen rozsudkem Nejvyššího soudu České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“), rozhodl rozsudkem ze dne 31. 10. 2016, č. j. – 357, tak, že výrokem I. potvrdil rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích (dále jen soud prvního stupně) ze dne 15. 11. 2012, č. j. -269, jímž byla zamítnuta žalobu na zaplacení 112 000 Kč s příslušenstvím; výrokem II. rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů a před soudem dovolacím.

Odvolací soud posuzoval věc v intencích závěrů Nejvyššího soudu, jako soudu dovolacího ( ), a na základě doplněného dokazování dospěl závěru, že žalovaná bez zbytečného odkladu poté, co zjistila, že plná moc byla jednáním jejího zmocněnce (mandatáře) překročena, jednání zmocněnce neschválila, a proto se žalovaná na úkor žalobce bezdůvodně neobohatila a ani neodpovídá žalobci za škodu ve výši 112 000 Kč, která mu měla být způsobena podle jeho tvrzení tím, že mu nebyla vrácena záloha ve výši 112 000 Kč na úhradu kupní ceny za vozidlo, které bylo odcizeno.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, neboť se domnívá, že dovolání je přípustné podle , jelikož napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena. Má za to, že odvolací soud se při řešení věci dopustil nesprávného právního posouzení. Dovolatel rekapituluje skutková zjištění a z nich dovozuje vlastní závěr, že z provedených důkazů, zejména přípisu žalované ze dne 8. 9. 2006 adresovanému žalobci, nelze dovodit, že by žalovaná projevila kvalifikovaný nesouhlas s jednáním zmocněnce, které by mohlo být označeno jako překročení plné moci. Je přesvědčen, že žalovaná překročení schválila, právní úkony učiněné zmocněncem ji zavazují a odpovídá žalobci za škodu. Dovolatel má rovněž za to, že dovolací soud by měl v dané souvislosti sporu přihlédnout i k tomu, zda jednání žalované bylo poctivé a zda z její strany nedošlo ke zjevnému zneužití práva. Odvolacímu soudu pak vytýká, že se s žádnou z těchto otázek nezabýval, což přispělo k nesprávnému právnímu závěru. Navrhl proto, aby napadený rozsudek a i rozsudek soudu prvního stupně byl zrušen a věc vrácena k dalšímu řízení soudu prvního stupně, nebo aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu změnil a rozhodl v souladu s žalobním petitem.

Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání žalobce bylo podáno včas ( ) k tomu oprávněným subjektem (účastníkem řízení), který je řádně zastoupen advokátem ( a 4 ), posuzoval přípustnost podaného dovolání.

Dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 31. 10. 2016, č. j. - 357, není podle přípustné, neboť žalobce v dovolání nevymezil přípustnost dovolání v souladu s požadavky ustanovení , v němž jsou zakotveny předpoklady přípustnosti dovolání, když pouze uvedl, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, a namítá nesprávné právní posouzení věci. V daném případě by dovolání podané proto, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, mohlo být přípustné podle za předpokladu, že by žalobce v dovolání označil konkrétně specifikovanou otázku hmotného práva, na níž odvolací soud své rozhodnutí založil a která v rozhodování dovolacího soudu nebyla vyřešena. Dovolatel však žádnou takovou otázku k řešené otázce překročení plné moci mandatářem a otázce dodatečného schválení právních úkonů mandatáře mandantkou (žalovanou) neoznačil. Uvádí-li žalobce v dovolání, že odvolací soud měl přihlédnout k tomu, zda jednání žalované bylo poctivé a zda z její strany nedošlo ke zjevnému zneužití práva, nutno konstatovat, že na řešení této otázky není rozhodnutí odvolacího soudu založeno. Nesouhlasí-li dovolatel pouze s právním posouzením věci odvolacím soudem, je namístě připomenout, že pouhý argument, že odvolací soud věc nesprávně posoudil, není způsobilým vymezením přípustnosti dovolání, stejně jako dovolatelem uváděné námitky spojené s kritikou hodnocení důkazů učiněného odvolacím soudem. Nejvyšší soud již v rozhodnutí ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 4/2014, judikoval, že požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle obligatorní náležitostí dovolání. Zároveň v uvedeném rozhodnutí Nejvyšší soud dospěl k závěru, že pokud může být dovolání přípustné jen podle (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení (či jeho části) – shodně též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 12. 2013, sp. zn. , či usnesení ze dne 29. 10. 2015, sp. zn. .

Ještě pro úplnost Nejvyšší soud podotýká (jako již uvedl ve svých předešlých rozhodnutích – srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod označením 4/2014), že uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu není zpochybnění právního posouzení věci, založeného na zpochybňování skutkového stavu věci učiněného odvolacím soudem, a že samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení ) nelze (ani v režimu dovolacího řízení podle ve znění účinném od 1. ledna 2013) úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem.

Nejvyššímu soudu proto nezbylo, než dovolání žalobce jako nepřípustné podle odmítnout.

Výrok o náhradě nákladů řízení se neodůvodňuje ( ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 11. července 2017

JUDr. Kateřina H o r n o c h o v á

předsedkyně senátu