Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

8 Tdo 817/2017

8 Tdo 817/2017-23

U S N E S E N Í

T. R.

,

proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. 1. 2017, sp. zn. , který rozhodl jako odvolací soud v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.

se

dovolání obviněného T. R.

odmítá

.

Odůvodnění:I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů

1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 3. 10. 2016, sp. zn. , byl obviněný T. R. uznán vinným přečinem ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku, jichž se dopustil skutkem popsaným tak, že

dne 17. 9. 2015 kolem 2.30 hod. v P., na náplavce R. n., před barem B. přistoupil k P. J., nar. ..., který zde sbíral vratné láhve, řekl mu, aby se sebral a vypadnul, přičemž po dotazu, co je zač, tohoto uchopil rukou pod krkem, v důsledku čehož oba upadli na zem, kde ho bouchl tzv. „hlavičkou“ na nos, a několikrát ho udeřil pěstí do obličeje, čímž mu způsobil rozsáhlejší pohmoždění hlavy a obličeje s krevními výrony do podkoží obou víček pravého oka s krevním výronem pod spojivku, pohmoždění nosu a pravého ušního boltce s oděrkami, tržnou ránu měkkých pokrývek lebních a zlomeninu části očnice s výhřezem měkkých tkání očnice do etmoidálních sklípků, v důsledku čehož byl poškozený od 17. 9. 2015 do 22. 9. 2015 hospitalizován na neurologické klinice, a doba hojení a omezení v obvyklém způsobu života způsobených poranění bývá asi deset dní.

2.

Za tyto přečiny byl obviněný odsouzen podle § 146 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody dvanácti měsíců, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1, § 84 a § 85 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání třiceti šesti měsíců za současného vyslovení dohledu.

3. Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 4. 1. 2017, sp. zn. , o odvoláních obviněného a státního zástupce podaného v neprospěch obviněného rozhodl tak, že podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. uvedený rozsudek zrušil ve výroku o trestu a podle § 259 odst. 3 písm. b) tr. ř. při nezměněném výroku o vině obviněného odsoudil podle § 146 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, pro jehož výkon ho podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou.

Odvolání obviněného jako nedůvodné podle § 256 tr. ř. zamítl.

II. Dovolání obviněného

4. Proti uvedenému rozsudku odvolacího soudu podal obviněný T. R. prostřednictvím obhájce z důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l)

tr. ř. dovolání proto, že bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku uvedeném v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž by byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí.

5. Obviněný dovolání zaměřil proti výroku o vině, a v důsledku toho i proti výroku o trestu, protože odvolací soud měl přijmout odvolání obviněného a rozsudek soudu prvního stupně zrušit, protože soudy obou stupňů posuzovaly pouze důkazy, které prokazovaly vinu obviněného, a že už v přípravném řízení policie nepostupovala podle § 164 odst. 1 tr. ř. Obviněný vytýkal, že soudy neposuzovaly všechny skutečnosti objektivně, ale došlo k selektivnímu výběru takových okolností, které svědčily pouze proti obviněnému, a to především s ohledem na vady při ohledání místa činu, které se událo s časovým odstupem po incidentu mezi obviněným a poškozeným, nejdříve příští den ráno nebo dopoledne, čímž došlo ke zničení či ztrátě důkazů, které by mohly prokázat jeho nevinu.

6. V dovolání obviněný uvedl, že se již v předchozích fázích trestního řízení trval na tom, že jednal v sebeobraně, když ho poškozený napadl střepem z lahve. Na rozdíl od toho, co bylo uvedeno ve skutkové větě, věc proběhla tak, že poškozeného přistihl, jak se mu hrabal v jeho věcech, zavolal na něj, ať toho nechá, a poškozený reagoval tak, že ho střepem napadl. Vzhledem k tomu, že na místě nebyly nainstalovány videokamery, a ani nebyli přítomni žádní očití svědci, bylo nutné vycházet z nepřímých důkazů, a to i z rozbité lahve a otisků na ní. I když je obviněný přesvědčen, že takový důkaz skutečně existoval, nikdy nebyl zajištěn. Poukázal na nedostatky, které spatřoval v laxním postupu orgánů činných v přípravném řízení, neboť neučinily záznam o tom, že by se na místě nějaké, případně rozbité lahve nacházely. Pokud by bylo ohledání činu provedeno řádně a včas, předmětné lahve, které by o obhajobě obviněného svědčily, by na místě zajištěny byly.

7. Proti postupu odvolacího soudu obviněný namítal, že jeho obhajobě neuvěřil, a vytýkal mu, že svá tvrzení několikrát měnil. Odvolací soud však nerespektoval jeho právo na obhajobu, měl odstraňovat rozpory v jeho výpovědi, měl mu klást otázky, aby se vysvětlila příčina rozporů, nemohl však dojít k závěru, že jeho výpověď není věrohodná. Jestliže se soud opíral o znalecký posudek, obviněný soudům nepřisvědčil, protože z něho nelze jednoznačně prokázat jeho vinu, zejména poukázal na závěry znalce ke zranění očí poškozeného, u něhož posuzoval možné mechanizmy i místní poměry s tím, že důkazy nebylo vyloučeno, aby mohlo dojít k jeho vzniku způsobem, jak uváděla obhajoba.

8. Podle obviněného se odvolací soud nevypořádal s jím uplatněnou obhajobou a chybně dovodil, že jeho výpověď je nevěrohodná, a to s ohledem na jeho minulost, zatímco u poškozeného zdůraznil, že nebyl nikdy trestán. Ani jeden soud se však nezabýval duševním zdravím poškozeného v době napadení, ačkoliv tento uvedl, že trpí epilepsií a navštěvuje psychiatra, a proto i útok, proti obviněnému mohl být způsoben jeho duševní poruchou.

9. Za nedostatek obviněný považoval, že soud ani nevyslechl obhajobou navrhovanou svědkyni PhDr. H. H., pro níž obviněný pracoval, a která by mohla dosvědčit, že se obviněný změnil a upustil od své násilnické minulosti, a pokud se obviněná na předvolání soudu s omluvou nedostavila, bylo vadou, že již znovu k výslechu předvolána nebyla. Obviněný poukázal na to, že v jeho věci jsou shora uvedené vady, existují zde neodstranitelné pochybnosti o tom, jakým způsobem skutek proběhl, v důsledku čehož měly soudy postupovat ve smyslu zásady

in dubio pro reo

a rozhodnout v jeho prospěch.

10. V závěru svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí Městského soudu v Praze zrušil, zprostil ho obžaloby a zrušil výrok o trestu odnětí svobody v délce trvání dvanácti měsíců.

11. Nejvyšší státní zastupitelství, jemuž byl opis dovolání obviněného podle § 265h odst. 2 tr. ř. zaslán k vyjádření, prostřednictvím u něj působícího státní zástupkyně Nejvyššímu soudu sdělilo, že po seznámení s obsahem dovolání a napadených rozhodnutí se k dovolání obviněného nebude věcně vyjadřovat.

III. Přípustnost a další podmínky dovolání

12. Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve shledal, že dovolání obviněného podané obhájcem je přípustné podle

§ 265a odst. 1

, odst.

2 písm. h)

tr. ř., bylo uplatněno osobou oprávněnou podle

§ 265d odst. 1 písm. b)

,

odst. 2

tr. ř., v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (

§ 265e odst. 1

,

2

tr. ř.). Protože dovolání může být relevantně podáno jen ze zákonem stanovených důvodů, dovolací soud zkoumal, zda obviněná dovolání opřela o takové skutečnosti, které dopadají na jí označený dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř.

13. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. lze použít, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 v písm. a) až k) tr. ř. Ze zákonného vymezení tohoto dovolacího důvodu je zřejmé, že spočívá ve třech různých okolnostech, z nichž první zahrnuje situaci, kdy byl řádný opravný prostředek zamítnut z tzv. formálních důvodů podle § 148 odst. 1 písm. a), b) tr. ř. nebo podle § 253 odst. 1 tr. ř., přestože nebyly splněny procesní podmínky stanovené pro takové rozhodnutí (např. stížnost nebo odvolání oprávněná osoba nepodala opožděně, ale včas, odvolání podal obviněný sice opožděně, ale jen v důsledku nesprávného poučení), nebo jestliže odvolání bylo odmítnuto pro nesplnění jeho obsahových náležitostí podle § 253 odst. 3 tr. ř., ačkoli oprávněná osoba nebyla řádně poučena nebo jí nebyla poskytnuta pomoc při odstranění vad odvolání (§ 253 odst. 4 tr. ř.), a dále jestliže řádný opravný prostředek byl zamítnut z jakýchkoli jiných důvodů, než jsou tyto zmíněné důvody, ale řízení předcházející napadenému rozhodnutí je zatíženo vadami, které jsou ostatními dovolacími důvody podle § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.

14. Na základě obsahu spisu, obviněným v dovolání vymezených argumentů a řízení, které vydání napadeného rozhodnutí předcházelo, Nejvyšší soud shledal, že odvolací soud odvolání obviněného podané proti rozsudku soudu prvního stupně podle § 254 odst. 1 tr. ř. věcně přezkoumal a na základě tohoto přezkumu dospěl k závěru jeho o nedůvodnosti, proto jej podle § 256 tr. ř. zamítl. V důsledku tohoto postupu, když odvolací soud neodmítl odvolání obviněného z formálních důvodů, jak předpokládají první ze dvou uvedených alternativ dovolacího důvodu podle § 256b odst. 1 písm. l) tr. ř., mohl obviněný v přezkoumávané trestní věci na jeho základě dovolání podat jen tehdy, pokud by v řízení předcházejícím napadenému rozhodnutí shledal konkrétní vady naplňující některý z ostatních dovolacích důvodů podle

§ 265b odst. 1 písm. a) až k)

tr. ř.

15. Z obsahu podaného dovolání je však zjevné, že obviněný v něm žádný jiný dovolací důvod výslovně neuvedl, ač je tak ve smyslu ustanovení § 265f odst. 1 tr. ř. povinen, neboť podle něho v dovolání musí být vedle obecných a jiných náležitostí rovněž uvedeno, který výrok, v jakém rozsahu i z jakých důvodů napadá a čeho se dovolatel domáhá, včetně konkrétního návrhu na rozhodnutí odvolacího soudu s odkazem na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. nebo § 265b odst. 2 tr. ř., o které se dovolání opírá.

16. Obsah konkrétně uplatněných námitek, tvrzení i právních názorů, o něž je v dovolání opírána existence určitého dovolacího důvodu, musí skutečně věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle

§ 265b

tr. ř. Pouze formální poukaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů zde nestačí, dovolací důvod musí být v dovolání skutečně obsahově tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí, a teprve v návaznosti na takové tvrzené a odůvodněné hmotněprávní pochybení lze vytýkat i nesprávná skutková zjištění (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. ).

17. Z těchto důvodů, pokud obviněný v dovolání žádný jiný dovolací důvod než podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. neuvedl a nejsou splněny ani další podmínky pro uplatnění uvedeného důvodu, nesplnil povinnost vyplývající z ustanovení § 265f odst. 1 tr. ř., Nejvyšší soud nemohl posuzovat správnost napadeného rozhodnutí ve smyslu vad, na něž by mohl dopadat některý z dovolacích důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř.

18. I přes tento závěr však Nejvyšší soud posuzoval obsah dovolání se zřetelem na obecnou povinnost soudu vyjádřenou v ustanovení § 59 odst. 1 tr. ř., avšak shledal, že v dovolání chybí konkrétní odkaz na ustanovení zákona, tzn. paragrafu, jenž označuje některý z dovolacích důvodů uvedených v § 265b tr. ř., avšak ani slovně žádný další konkrétní důvod, z něhož by byly patrny vady rozhodnutí, které by naplňovaly některý z ostatních dovolacích důvodů podle

§ 265b odst. 1 písm. a) až k)

tr. ř. v dovolání nenašel, protože ho obviněný neuvedl.

19. Ze všech těchto důvodů je zřejmé, že obviněný, který uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., užil jej zcela mimo zákonem stanovený rámec dovolacích důvodů, čímž formální požadavky na řádné uplatnění dovolání nesplnil. Podstata obviněným uplatněných námitek totiž spočívala v tom, že oba soudy nesprávně posoudily skutkový stav věci a odsoudily jej za skutek, který nespáchal. S odkazem na konkrétní skutkové výhrady (shora konstatované), plyne, že z nich není zřejmé, v čem obviněný spatřoval konkrétní pochybení podřaditelné pod některý z dovolacích důvodů, protože vytýkané vady směřující proti soudy učiněným skutkovým zjištěním, nejsou pod žádný ze zákonem v § 265b odst. 1, 2 tr. ř. vymezených dovolacích důvodů podřaditelné [srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu ze dne 8. 7. 2003, sp. zn. (N 108/30 SbNU 489), usnesení Ústavního soudu ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2015, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 8. 2002, sp. zn. (uveřejněné pod č. 17/2002 – T420 v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu)].

20. Na základě těchto skutečností Nejvyšší soud shledal, že obviněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř

.

uvedenými výhradami nenaplnil, protože ani jednu ze tří alternativ, pro něž lze na podkladě uvedeného dovolacího důvodu dovolání podat, v přezkoumávané věci nedodržel.

21. Se zřetelem na požadavek neporušit právo na spravedlivý proces v oblasti dokazování, a principy stanovené články 4, 90 a 95 y, z jejichž smyslu plyne, že je vždy povinností Nejvyššího soudu řádně zvážit a rozhodnout, zda dovolatelem uváděný důvod je či není dovolacím důvodem [srov. stanovisko Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. (ST 38/72 SbNU 599), uveřejněné pod č. 40/2014 Sb.], Nejvyšší soud shledal, že i když výhrady obviněného stojí zcela mimo jakékoliv dovolací důvody, nesvědčí o tom, že by mohlo řízení předcházející vydání přezkoumávaného rozhodnutí trpět vadou spočívající v existenci extrémního nesouladu mezi skutkovými zjištěními a právním posouzením věci.

22. Obviněný sice namítal porušení postupu soudů i orgánů činných v trestním řízení při zajišťování důkazů či prováděném dokazování, fakticky však v dovolání předložil alternativní verzi konfliktu s poškozeným, podle které to byl právě on sám, kdo měl být napaden. Nejvyšší soud však shledal, že soudy obou stupňů v odůvodnění napadených rozhodnutí vysvětily, o které důkazy se opíraly, neboť uvedly, že vycházely z výpovědi poškozeného, ze znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství zpracovaného znalcem Doc. MUDr. Alexanderem Pilinem, Csc. (č. l. 25 až 32), lékařských zpráv (č. l. 33 až 39) a dalších listinných materiálů založených ve spise (posudek o invaliditě, fotodokumentace, úřední záznamy policie, aj. popsané na č. l. 131). Uvedené důkazní prostředky, jež v hlavním líčení soud provedl, posuzoval v souladu s § 2 odst. 5, 6 tr. ř. jak samostatně, tak i ve vzájemném kontextu. V odůvodnění napadených rozhodnutí jsou obsaženy všechny potřebné a důležité okolnosti, úvahy i závěry, a pro stručnost lze odkázat na strany 2 až 4 rozsudku soudu prvního stupně. Odvolací soud konstatoval, že v dosavadním řízení nedošlo k nedostatkům či pochybením, neboť byla respektována ustanovení trestního řádu. Shledal, že soud prvního stupně provedl dokazování náležitým způsobem a v potřebném rozsahu, provedené důkazy řádně vyhodnotil a správně tak zjistil skutkový stav v rozsahu potřebném pro své rozhodnutí (strany 3 až 5 rozsudku odvolacího soudu).

23. Soudy měly dostatek podkladů pro rozhodnutí věci, nalézací soud provedl dokazování v dostatečném rozsahu k tomu, aby při volném zhodnocení důkazů dospěl k jednoznačnému závěru o vině dovolatele a naplnění konkrétní skutkové podstaty trestného činu. Postupem soudů nebyla porušena presumpce neviny ani zásada

in dubio pro reo

. V řízení předcházejícím vydání přezkoumávaných rozhodnutí nejsou vady, rozhodnutí jsou logická a postrádají prvky svévole (srov. přiměřeně např. usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 4. 2009, sp. zn. a ze dne 20. 3. 2014, sp. zn. ), podaná odůvodnění jsou předvídatelná a rozumná, korespondují s fixovanými závěry soudní praxe a není výrazem interpretační svévole (libovůle). Výkladu, jejž soudy k jednotlivým výhradám obviněného podaly, nechybí smysluplné odůvodnění ani nevybočuje z mezí všeobecně (konsensuálně) akceptovaného chápání dotčených právních institutů, resp. není v rozporu s obecně sdílenými zásadami spravedlnosti, neboť vydaná rozhodnutí byla řádně, srozumitelně a logicky odůvodněna (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 19. 8. 2010, sp. zn. ).

24. Protože v dovolání obviněného nebyly namítány žádné vady spadající pod obviněným označený dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., Nejvyšší soud dovolání jako podané mimo označený, ale i jakýkoliv jiný dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1, 2 tr. ř. podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl.

Poučení:

Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 19. 7. 2017

JUDr. Milada Šámalová

předsedkyně senátu