Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 2450/2017

U S N E S E N Í

J. K.

,

zastoupeného JUDr. Zdeňkem Bučkem, advokátem se sídlem v Kyjově, Jungmannova 1031/34, proti žalovaným

1) J. D.

, zastoupené JUDr. Ivanou Weberovou, advokátkou se sídlem v Jablonci nad Nisou, V Aleji 1544/23,

2)

A. P.

,

o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví k nemovitostem, vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. , o dovolání žalované 1) proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 5. 1. 2017, č. j. -112, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žalovaná 1)

je povinna

zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku ve výši 11 422,40 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám zástupce žalobce JUDr. Zdeňka Bučka.

O d ů v o d n ě n í:

Okresní soud v Hodoníně (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 27. 5. 2016, č. j. -68, zrušil spoluvlastnictví účastníků „k pozemku p. č. st. 2161, jehož součástí je stavba č. e. garáž, zapsanému na LV č. 610 pro obec a k. ú. K. u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště Kyjov, a k bytové jednotce č. 1063/6 v budově, 1063, zapsané na LV č. 5088 pro obec a k. ú. K. u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště Kyjov, ke které se vážou podíly na společných částech domu, o velikosti 6337/589512, 6337/98252 a 6337/589512, zapsané na LV č. 4459 pro obec a k. ú. K. u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště Kyjov“ (výrok I.), a rozhodl, že výlučným vlastníkem nemovitostí uvedených ve výroku I. se stává žalobce (výrok II.). Žalobci uložil povinnost zaplatit žalované 1) na vypořádání jejího podílu ze zrušeného spoluvlastnictví k nemovitostem částku 104.375,- Kč (výrok III.) a žalované 2) částku 104.375,- Kč (výrok IV.). Žalovaným uložil zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení (výrok V.).

Krajský soud v Brně jako soud odvolací k odvolání žalované 1) rozsudkem ze dne 5. 1. 2017, č. j. -112, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně s tím, že „součástí pozemku p. č. st. 2161 je stavba garáže č. e. 15“ (výrok I.). Uložil žalované 1) nahradit žalobci náklady odvolacího řízení (výrok II.) a rozhodl, že žalobce a žalovaná 2) nemají navzájem právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalovaná 1) dovolání, jehož přípustnost opírá o a v němž namítá nesprávné právní posouzení věci ve smyslu Nesouhlasí s přikázáním nemovitostí žalobci s tím, že sama nabízela vyšší finanční náhradu. Na základě rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 2015, sp. zn. , i za účinnosti nové právní úpravy musí soud i nadále přihlížet k účelnému využití společné věci a k výši podílů spoluvlastníků. Hledisko výše nabízené finanční náhrady však mělo být bráno jako prioritní, neboť je hlediskem objektivním. Naopak kritérium účelného využití věci je subjektivním hlediskem, pocházející ze socialistického zákonodárství, vyjadřující paternalistický přístup státu ke společnosti. Nepodstatná je vzdálenost bydliště spoluvlastníků od předmětných nemovitostí, neboť jejich správu je možné zajistit i prostřednictvím třetí osoby. Soudy nižších stupňů nesprávně přihlédly k tvrzení žalobce o jeho potřebě užívat předmětné nemovitosti a jeho solventnosti, aniž by v tomto směru provedly jakékoliv dokazování. Navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozsudky soudů nižších stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalobce považuje dovolání žalované 1) za bezdůvodné. Soudy dostatečně zjistily skutkový stav a postupovaly v souladu s kogentními ustanoveními . Jeho solventnost byla dostatečně prokázána, zejména úhradou nákladů znaleckého posudku i soudního poplatku ve výši 17.000,- Kč. Navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl.

Žalovaná 2) se k dovolání nevyjádřila.

Obsah rozhodnutí soudů obou stupňů i dovolání je účastníkům znám a tvoří součást procesního spisu, a proto na ně dovolací soud pro stručnost odkazuje.

Dovolání není přípustné.

Podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “) není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle – 3 dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.

Rozhodnutí odvolacího soudu je založeno na právní otázce, jaká kritéria jsou rozhodná pro přikázání společné věci jednomu nebo více spoluvlastníkům. Dovolatelka především namítá, že by mělo být upřednostňováno hledisko výše nabízené finanční náhrady (které je kritériem objektivním), pokud v konkrétní věci neexistují závažnější hlediska pro přikázání společné věci jednomu nebo více spoluvlastníkům.

Jelikož o zrušení spoluvlastnictví bylo rozhodováno po 1. 1. 2014, postupoval dovolací soud podle příslušných ustanovení , , ve znění pozdějšího předpisu (dále jen „o. z.“) [k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 2015, sp. zn. (uveřejněný pod č. 5/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozh. obč.)].

V ustanovení o. z. jsou obdobně jako v ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obč. zák.“), upraveny nejen možné způsoby vypořádání spoluvlastnictví, ale i závazné pořadí jednotlivých způsobů vypořádání [ve vztahu k dřívější úpravě srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 5. 2000, sp. zn. (uveřejněný v časopise Soudní rozhledy, 2000, č. 9, str. 268)]. Dosavadní judikaturu týkající se způsobů vypořádání spoluvlastnictví lze v zásadě použít i po nabytí účinnosti nového (k tomu srovnej usnesení dovolacího soudu ze dne 20. 10. 2016, sp. zn. rozhodnutí je, stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zde uvedená, přístupné i na

www.nsoud.cz

).

V řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví jsou často dány skutečnosti, umožňující s jistou mírou přesvědčivosti zdůvodnit přikázání věci každé ze stran sporu.

Dovolací soud opětovně vyslovil, že při rozhodování o vypořádání spoluvlastnictví je třeba vždy vzít do úvahy v zákoně uvedená hlediska, nejde však o hlediska rozhodující; to, komu bude věc přikázána, záleží na úvaze soudu, která může vyjít i z jiných než v zákoně výslovně uvedených kritérií, respektujících základní principy soukromého práva (§ 2 a násl. o. z.). Soud se v řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví má vždy zabývat výší podílů spoluvlastníků a účelným využitím věci, jeho rozhodnutí však může vyjít i z jiných rozhodných kritérií [srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 2015, sp. zn. (uveřejněný pod č. 5/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozh. obč.)].

Nejvyšší soud v usnesení ze dne 16. 10. 2016, sp. zn. , přijal a odůvodnil závěr, že výši nabídnuté náhrady za vypořádací podíl je nutno posuzovat ve vzájemné souvislosti s dalšími v úvahu přicházejícími kritérii, jinými slovy absolutní výše takové náhrady není rozhodujícím kritériem.

Rozhodnutí ve věci je tak v zásadě na úvaze soudu, která však musí být řádně odůvodněna a nesmí být zjevně nepřiměřená (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 6. 2010, sp. zn. , Soubor civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck, č. C 8610, a celou řadu navazujících rozhodnutí); dovolací soud by pak úvahy soudů rozhodujících v nalézacím řízení mohl zpochybnit jen v případě, že by byly zjevně nepřiměřené.

V projednávaném případě soudy dovodily, že je to právě žalobce, kdo bude schopen lépe realizovat práva a povinnosti spojené s vlastnictvím předmětných nemovitostí, a proto přikázaly nemovitostí do jeho výlučného vlastnictví. Žalobci svědčila jak velikost spoluvlastnického podílu, tak i účelné využití nemovitostí. Ve světle výše nastíněné judikatury není důvodnou ani námitka, že žalovaná 1) měla za předmětnou nemovitost nabídnout vyšší částku než žalobce.

Neobstojí ani námitka žalované, že nebylo prokázáno, že je žalobce solventní. Součástí procesního spisu jsou výpisy z účtu žalobce (č. l. 94, 101), ze kterých je zřejmé, že žalobce disponoval potřebnými finančními prostředky k vyplacení vypořádacích podílů žalovaných.

Závěry odvolacího soudu nejsou zjevně nepřiměřené a v dovolacím přezkumu obstojí. Odvolací soud se věcí podrobně zabýval, vymezil rozhodná kritéria pro posouzení toho, komu společnou věc přikázat, a tato kritéria posoudil ve vzájemné souvislosti. Rozhodnutí je pak plně souladné s výše uvedenou judikaturou dovolacího soudu a dovolací soud nemá důvod vyřešenou právní otázku posoudit jinak.

Na základě shora uvedeného je zřejmé, že rozsudek odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu ve smyslu , tudíž není dovolání přípustné. Proto jej dovolací soud podle odmítl.

V souladu s věty druhé rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení neobsahuje odůvodnění.

Nesplní-li žalovaná 1) povinnost uloženou jí tímto rozhodnutím, může se žalobce domáhat nařízení výkonu rozhodnutí nebo exekuce.

Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 27. června 2017Mgr. David Havlík předseda senátu