Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

11 Tvo 13/2017

11 Tvo 13/2017-12

U S N E S E N Í

V. S.

t a k t o :

Podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. sestížnost obv. V. S. z a m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

1. Vrchní soud v Olomouci svým usnesením ze dne 10. 7. 2017, č. j. -1035, rozhodl o ponechání obv. V. S. ve vazbě, neboť k tomuto datu byly naplněny zákonné důvody pro útěkovou vazbu.

2. Obviněný napadl toto usnesení včas podanou stížností k Nejvyššímu soudu. V ní uvedl, že svým jednáním nezavdal důvodnou obavu, že by hodlal uprchnout nebo se skrývat a taková obava údajně nevyplývá ani z žádných jiných konkrétních skutečností. Obviněný má za to, že ze skutečnosti, že mu byl uložen vysoký trest, ještě nelze bez dalšího dovozovat motivaci se trestnímu stíhání nebo trestu vyhýbat. Ani fakt, že je cizím státním příslušníkem sám o sobě takovou obavu neodůvodňuje. Dle jeho prohlášení je schopen se k úkonům trestního řízení dostavovat a lze rovněž využívat institutů mezinárodní justiční spolupráce. Tvrdí, že vazební důvod, i pokud by na počátku trestního stíhání snad byl dán, se nyní oslabil. Z těchto důvodů napadené usnesení považuje za nesprávné a nezákonné, a proto Nejvyššímu soudu navrhl, aby napadené usnesení zrušil.

3. Na tomto podkladě Nejvyšší soud přezkoumal napadené usnesení a dospěl k závěru, že Vrchní soud v Olomouci rozhodl správně, když obv. V. S. nadále ponechal ve vazbě.

4. Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 23. 5. 2017, č. j. -934, byl obviněný V. S. uznán vinným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, dílem dokonaným a dílem ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku. Za to byl odsouzen podle § 283 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 58 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 5 (pěti) let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Mimo to mu byl uložen v souladu s § 80 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku trest vyhoštění na dobu 7 (sedmi) roků. Podle § 101 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku soud uložil také zabrání věcí, jejichž přesný výčet taxativně vyjmenoval.

5. Obv. V. S. byl již v průběhu přípravného řízení usnesením Okresního soudu Brno-venkov ze dne 6. 5. 2016, č. j. -12, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 2. 6. 2016, sp. zn. , vzat do vazby z důvodů uvedených v § 67 písm. a), písm. b) tr. ř. Následně bylo v zákonných lhůtách soudem rozhodováno o dalším trvání vazby obviněného, přičemž usnesením státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Brně ze dne 4. 8. 2016, č. j. 1 KZV 32/2016-127, bylo podle § 71 odst. 1 a § 73b odst. 4 tr. ř. rozhodnuto o pominutí důvodu vazby uvedeného v § 67 písm. b) tr. ř.

6. Naposledy byl obviněný ponechán ve vazbě podle § 72 odst. 3 tr. ř. z důvodu uvedeného v § 67 písm. a) tr. ř. usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 19. 4. 2017, č. j. -828, které nabylo právní moci dne 19. 4. 2017. Po podání odvolání obv. S. proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 23. 5. 2017, sp. zn. , Vrchní soud v Olomouci rozhodl o vazbě obviněného ve svém usnesení č. j. -1035 ze dne 10. 7. 2017, ve kterém rozhodl, že podle § 72 odst. 1, odst. 3, odst. 4 tr. ř. se obv. S. ponechává ve vazbě z důvodů uvedených v § 67 písm. a) tr. ř.

7. Nejvyšší soud především akcentuje, že obv. V. S. hrozí vysoký trest ve smyslu § 67 písm. a) tr. ř., a to za zvlášť závažnou trestnou činnost, popsanou v napadeném rozsudku Krajského soudu v Brně, za kterou byl již odsouzen v prvním stupni. Tento rozsudek byl mj. napaden opravným prostředkem státního zástupce v neprospěch obv. V. S., ve kterém zdůraznil, že uložený trest považuje za

nepřiměřeně mírný

ve smyslu § 258 odst. 1 písm. e) tr. ř., a to z důvodu nezákonné aplikace § 58 tr. zákoníku. Proto státní zástupce navrhuje, aby obviněnému mu byl v kombinaci s trestem vyhoštění uložen trest odnětí svobody v rozmezí šesti až sedmi roků nepodmíněně.

8. V této souvislosti Nejvyšší soud zdůrazňuje, že Evropská úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) jasně deklaruje, že zbavení osobní svobody poté, co soud I. stupně uloží obviněnému trest, byť nepravomocný, již není považováno za vazbu, na kterou je aplikován čl. 5 odst. 1 písm. c) této Úmluvy, ale jde o zákonné uvěznění po odsouzení příslušným soudem podle čl. 5 odst. 1 písm. a) Úmluvy. Z toho vyplývá, že Úmluva považuje zbavení svobody po vydání prvoinstančního odsuzujícího rozsudku za zásadně odlišné od vazby vykonávané před nepravomocným odsouzením. Proto judikatura Evropského soudu pro lidská práva neklade na „zákonné uvěznění“ žádné zvláštní podmínky, které jinak v případě běžné vazby vyplývají z čl. 5 odst. 1 písm. c) Úmluvy. Toto vymezení je pro Českou republiku závazné, a proto je samozřejmé, že je ve své judikatuře reflektuje jak Ústavní, tak Nejvyšší soud.

9. Mimo to Nejvyšší soud zdůrazňuje, že obv. V. S. nemá k území České republiky vůbec žádné vazby. Není zde zaměstnán, ani zde nemá žádný majetek a celá jeho rodina (otec, matka a dvě sestry) žije v B. a H. Velmi podstatné se jeví i to, že B. a H. se nachází mimo hranice Evropské unie, a tento stát své občany k trestnímu stíhání do ciziny nevydává.

10. Všechny tyto skutečnosti reálně zdůvodňují velmi vysoké riziko, že by obviněný v případě propuštění z vazby na svobodu uprchl nebo se skrýval, aby se dalšímu trestnímu stíhání vyhnul. Obviněný by se pak stal pro orgány činné v trestním řízení nedosažitelným, v důsledku čehož by bylo zmařeno, nebo podstatně ztíženo, dosažení účelu trestního stíhání.

11. Z těchto důvodů se Nejvyšší soud neztotožnil s námitkami obviněného proti vazbě a jeho stížnost zamítl v souladu s § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř.

P o u č e n í :

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 27. 7. 2017

JUDr. Stanislav Rizman předseda senátu