Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 303/2017

25 Cdo 303/2017

U S N E S E N Í

K. T.

a b)

M. T.

, oba zastoupeni Mgr. Janem Pravdou, advokátem se sídlem Praha 5, Stroupežnického 2327/28, proti žalovanému:

JUDr. P. Č.

, o 186.479,50 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Benešově pod sp. zn. , o dovolání obou žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 19. 10. 2016, č. j. -105, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 19. 10. 2016, č. j. -105, byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Benešově ze dne 2. 2. 2016, č. j. -71, ve výroku, jímž byla zamítnuta žaloba co do částky 130.568 Kč s úrokem z prodlení, a ve výroku o náhradě nákladů řízení, a bylo též rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně uzavřel, že není důvodný nárok žalobců na náhradu škody způsobené žalovaným advokátem, který je zastupoval v jiném řízení, neboť částku 42.250 Kč žalovaný obdržel jako odměnu za zastupování, a pokud žalobci nyní tvrdí, že bez jejich souhlasu si tyto finanční prostředky ponechal, jejich nárok na náhradu škody je podle § 106 obč. zák. promlčen. Podle rozhodnutí v předchozím sporu byli žalobci povinni zaplatit částku 74.707 Kč protistraně, avšak neprokázali, že ji skutečně zaplatili, a nárok na náhradu dalších částek (9.700 Kč, 1.236 Kč, 500 Kč, 320 Kč, 1.719 Kč, 115 Kč) za soudní poplatky, za náhradu nákladů státu apod. není důvodný.

Proti tomuto rozsudku podali oba žalobci společné dovolání z důvodu nesprávného právního posouzení s tím, že se soudy obou stupňů odchýlily od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, jestliže nerespektovaly rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 8. 2007, sp. zn. , týkající se počátku běhu subjektivní promlčecí doby k uplatnění nároku na náhradu škody. Namítají, že jejich nárok na vrácení částky 42.250 Kč, kterou žalovaný advokát neoprávněně zadržel, není promlčen, náhradu nákladů podle rozhodnutí Okresního soudu pro Prahu-východ uhradili tak, že ji započetli proti pohledávce protistrany 6.418 Kč. Uvedli, že jde o vztahy ze spotřebitelských smluv, a proto může být rozhodnuto o dovolání i v situaci, že se jedná o plnění nepřevyšující 50.000 Kč. Navrhli, aby byl rozsudek odvolacího soudu i rozsudek soudu prvního stupně zrušen a aby byla věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) dospěl k závěru, že dovolání žalobců směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné.

Podle dovolání podle ust. není přípustné proti rozsudkům a usnesením, v nichž dovoláním napadeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000 Kč, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv a o pracovněprávní vztahy; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.

Přípustnost dovolání proti rozhodnutí se posuzuje u každého uplatněného nároku zvlášť bez ohledu na to, zda nároky byly uplatněny jednou žalobou a bylo o nich rozhodnuto jedním rozsudkem (obdobně srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 1999, sp. zn. , publikované v časopise Soudní judikatura pod č. 9/2000, popř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 9. 1999, sp. zn. , publikované v časopise Soudní judikatura pod č. 55/2000). Předmětem řízení před odvolacím soudem byly nároky, z nichž žádný kromě nároku na zaplacení 74.707 Kč nepřevyšuje 50.000 Kč. Přípustnost dovolání proti rozhodnutí o peněžitých plněních nepřevyšujících 50.000 Kč je vyloučena ustanovením , byť celkový součet výše požadovaného plnění z jednotlivých nároků uvedenou částku převyšuje. Ve vztahu mezi účastníky se nejedná o vztah ze spotřebitelské smlouvy, kde se tento limit neuplatní, neboť předmětem řízení není plnění ze spotřebitelské smlouvy, nýbrž nárok na náhradu škody (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2016, sp. zn. ).

Pokud jde o částku 74.707 Kč, uplatněné námitky zcela postrádají charakter právní otázky, kterou by mohl a měl dovolací soud řešit ( ), nesměřují totiž proti právnímu posouzení věci odvolacím soudem, ale v podstatě jen proti zjištěnému skutkovému stavu, z něhož vycházely soudy obou stupňů. Dovolací soud je vázán skutkovým stavem, jak byl v řízení před soudy obou stupňů zjištěn. Důvod dovolání má podle dovolatel vymezit tak, že uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení. Avšak napadáním skutkových závěrů či uvedením nových skutkových tvrzení nelze přípustnost dovolání podle založit, námitky proti zjištěnému skutkovému stavu nejsou totiž předmětem dovolacího přezkumu a nezakládají přípustnost dovolání.

Jak vyplývá ze shora uvedeného, přípustnost dovolání žalobců je jednak vyloučena ustanovením a jednak jejich dovolání není podle přípustné, neboť nejsou splněny podmínky přípustnosti v tomto ustanovení uvedené. Nejvyšší soud proto dovolání podle věty první odmítl.

Výrok o náhradě nákladů řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 27. června 2017

JUDr. Marta Škárová

předseda senátu