Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 5410/2016

26 Cdo 5410/2016

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Jitky Dýškové ve věci žalobkyně M. M., A., zastoupené JUDr. Tomášem Hemelíkem, CSc., advokátem se sídlem Říčany, Lipanská 331/7, proti žalované Agropodniku Košetice, a.s., se sídlem Košetice 212, IČO: 26067111, zastoupené JUDr. Ing. Zdeňkem Hrabou, advokátem se sídlem Říčany, Kamlerova 795/9, o vyklizení pozemků, vedené u Okresního soudu v Pelhřimově pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 19. července 2016, č. j. -68, takto:I. Dovolání se odmítá.II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2.178,- Kč k rukám JUDr. Ing. Zdeňka Hraby, advokáta se sídlem v Říčanech, Kamlerova 795/9, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění:

Dovolání žalobkyně (dovolatelky) proti citovanému rozsudku odvolacího soudu, k němuž se žalovaná prostřednictvím svého advokáta písemně vyjádřila, není přípustné podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), neboť napadené rozhodnutí je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, od níž není důvod se odchýlit.

Při posuzování dovolacích námitek podřaditelných pod dovolací důvod podle dovolací soud vycházel z dosavadních právních předpisů ( , /viz věta druhá téhož zákona/).

V projednávaném případě se odvolací soud zabýval především platností ujednání obsaženého v čl. I. bodu 2. nájemní smlouvy, uzavřené dne 30. srpna 2010 mezi dovolatelkou jako pronajímatelkou a žalovanou jako nájemkyní (dále jen „Nájemní smlouva“), podle něhož „v případě, že pozemky tvořící předmět nájmu budou zahrnuty do pozemkových úprav prováděných podle zvláštního předpisu, dnem, kdy podle zvláštního předpisu zaniká dosavadní nájemní vztah k pozemkům tvořícím předmět nájmu podle této smlouvy, předmětem nájmu podle této smlouvy se stávají pozemky, které pronajímatel nabyl do svého vlastnictví nebo spoluvlastnictví podle schválených pozemkových úprav“.

Otázku určitosti citovaného ujednání vyřešil odvolací soud v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu (srov. např. odůvodnění rozsudku z 13. srpna 2008, sp. zn. , uveřejněného pod č. 75/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), která mimo jiné dovodila, že neurčitost může být odstraněna výkladem podle obč. zák. ( , , ve znění do 31. prosince 2013 – dále opět jen „obč. zák.“), podle jehož odst. 2 je třeba vykládat právní úkony vyjádřené slovy nejen podle jejich jazykového vyjádření, ale zejména též podle vůle toho, kdo právní úkon učinil, není-li tato vůle v rozporu s jazykovým projevem. Je-li obsah právního úkonu zaznamenán písemně, určitost projevu vůle (neurčitý projev vůle je sice srozumitelný, avšak nejistý je jeho obsah – jednajícímu se nepodařilo obsah vůle jednoznačným způsobem vyjádřit) je dána obsahem y, na níž je zaznamenán; nestačí, že účastníkům smlouvy je jasné, co je předmětem smlouvy, není-li to poznatelné z textu y. Určitost písemného projevu vůle je objektivní kategorií a takový projev vůle by neměl vzbuzovat důvodně pochybnosti o jeho obsahu ani u třetích osob. Přitom však není vyloučeno, aby předmět smlouvy byl identifikován např. i odkazem na u, která je přílohou smlouvy či její součástí(srov. rozsudky Nejvyššího soudu z 27. března 2002, sp. zn. , a z 31. května 2007, sp. zn. , uveřejněné pod č. C 1108 a C 5139 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu; k otázce řádné identifikace předmětu nájemní smlouvy viz též rozsudky Nejvyššího soudu z 26. března 2013, sp. zn. , a ze 14. září 2016, sp. zn. závěr, že ujednání obsažené v čl. I. bodu 2. Nájemní smlouvy dostatečně určitě (a současně srozumitelně) vymezuje, jaké pozemky mají být předmětem nájmu (nového nájemního vztahu), jehož vznik byl vázán na provedení pozemkových úprav podle zvláštního předpisu (tj. na odkládací podmínku ve smyslu obč. zák.), je tak ve skutečnosti výrazem standardní soudní praxe.

V souladu s ustálenou soudní praxí je rovněž právní názor, že citované ujednání ani neodporuje (kogentnímu) ustanovení , o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech a o změně , o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů, ve znění účinném do 31. prosince 2012 (dále jen „ “). V této souvislosti nelze ztratit ze zřetele, že soudní praxe (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu z 1. července 2008, sp. zn. , uveřejněný pod č. 40/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) je dlouhodobě ustálena v závěru, že smlouva je absolutně neplatná podle obč. zák. pro rozpor se zákonem nebo pro jeho obcházení tehdy, jestliže úmyslem obou smluvních stran při uzavření smlouvy bylo dosáhnout výsledku, jenž odporuje zákonu nebo jej obchází. Přitom však nelze ani opomenout, že základním principem výkladu smluv je priorita výkladu, který nezakládá neplatnost smlouvy (nevede k závěru o její neplatnosti), před takovým výkladem, který neplatnost smlouvy zakládá, jsou-li možné oba výklady (srov. nález Ústavního soudu ze 14. dubna 2005, sp. zn. , uveřejněný pod č. 84/2005 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, k němuž se Nejvyšší soud přihlásil např. v rozsudku z 27. března 2008, sp. zn. ).

Od citované judikatury se odvolací soud neodchýlil, jestliže na základě zjištěného skutkového stavu (jejž podle současné právní úpravy nelze v dovolacím řízení úspěšně zpochybnit) dovodil, že ujednání obsažené v čl. I. bodu 2. Nájemní smlouvy neodporuje (a ani neobchází) ustanovení , jež má kogentní povahu. Je tomu tak proto, že citované ustanovení upravuje toliko zánik nájemního vztahu k původním pozemkům, kterých se týká příslušné rozhodnutí pozemkového úřadu, avšak nijak nereguluje případný vznik nájemního poměru k pozemkům nově nabytým (k obsahově shodnému závěru dospěl Nejvyšší soud v usnesení ze dne 3. listopadu 2016, sp. zn. , proti němuž byla podána ústavní stížnost, kterou Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 11. dubna 2017, sp. zn. ).

Z uvedeného vyplývá, že dovolání není přípustné podle , a proto je dovolací soud podle odmítl – se souhlasem všech členů senátu ( ) – pro nepřípustnost.

Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. větu druhou ).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).

V Brně dne 18. 7. 2017

JUDr. Miroslav Ferákpředseda senátu