Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Žiadne známe citácie.
EB2B4412E97E500BC12581A700312CE9.html
HTML · 17.19 KB
No categories available
7 Tz 30/2017
7 Tz 30/2017-24
ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY
V. A.
Pravomocným rozsudkem býv. Nižšího vojenského soudu v Brně, PSP-47, ze dne 7. 10. 1954, sp. zn. T 37/54 ,
byl porušen zákon
v ustanovení § 270 odst. 1 písm. b) tr. zák. (zákon č. 86/1950 Sb. , trestní zákon) v neprospěch obviněného V. A.
Tento rozsudek býv. Nižšího vojenského soudu v Brně se
zrušuje
.
Zrušují se také další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Obviněný
V. A.,zprošťuje se
podle § 226 písm. b) tr. ř. obžaloby pro trestný čin vyhýbání se služební povinnosti podle § 270 odst. 1 písm. b) tr. zák. (zákon č. 86/1950 Sb. , trestní zákon), jehož se měl dopustit tím,
že dne 28. 7. 1954 po nástupu jednadvacetidenního vojenského cvičení odmítl obléci si vojenský stejnokroj, přidělovanou mu zbraň a konat vojenskou službu a odvolával se při tom na svoje náboženské přesvědčení, protože je Svědek Jehovův,
tedy
že se úmyslně vyhnul plnění služební povinnosti tím, že se odvolával na náboženské přesvědčení.
O d ů v o d n ě n í
Rozsudkem býv. Nižšího vojenského soudu v Brně, PSP-47, ze dne 7. 10. 1954, sp. zn. T 37/54 , byl obviněný V. A. uznán vinným trestným činem vyhýbání se služební povinnosti podle § 270 odst. 1 písm. b) tr. zák. (zákon č. 86/1950 Sb. , trestní zákon) a odsouzen k trestu odnětí svobody na dva roky, k trestu ztráty čestných práv občanských na tři roky a k náhradě nákladů trestního řízení zálohovaných státem.
Podle výroku o vině spáchal obviněný trestný čin tím, že dne 28. 7. 1954 po nástupu jednadvacetidenního vojenského cvičení odmítl obléci si vojenský stejnokroj, přidělovanou mu zbraň a konat vojenskou službu a odvolával se na svoje náboženské přesvědčení, protože je Svědek Jehovův.
Rozsudek nabyl právní moci dnem vyhlášení, tj. 7. 10. 1954. Rehabilitační řízení podle zákona č. 119/1990 Sb. , o soudní rehabilitaci, ve znění pozdějších předpisů, nebylo v této věci konáno.
Ministr spravedlnosti podal ve prospěch obviněného dne 5. 6. 2017 u Nejvyššího soudu stížnost pro porušení zákona proti rozsudku býv. Nižšího vojenského soudu v Brně. Namítl, že obviněný svým jednáním uplatnil právo na svobodu svědomí, které mu poskytovalo ustanovení § 15 odst. 1 tehdejší Ústav y 9. května. Poukázal na to, že výrok o vině obviněného nemůže obstát ve světle zásad stanovených v § 1 odst. 1 , 2 zákona č. 119/1990 Sb. , o soudní rehabilitaci, ve znění pozdějších předpisů. Ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným rozsudkem byl porušen zákon v ustanovení § 2 odst. 3 zákona č. 87/1950 Sb. o trestním řízení soudním (trestní řád), ve vztahu k ustanovení § 270 odst. 1 písm. b) zákona č. 86/1950 Sb. , trestní zákon, v neprospěch obviněného, aby podle § 269 odst. 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek i další obsahově navazující rozhodnutí a aby podle § 271 odst. 1 tr. ř. zprostil obviněného obžaloby výrokem podle § 226 písm. b) tr. ř.
Nejvyšší soud přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. ř. napadený rozsudek i předcházející řízení a shledal, že zákon byl porušen.
Trestného činu vyhýbání se služební povinnosti podle § 270 odst. 1 písm. b) tr. zák. (zákon č. 86/1950 Sb. ) se dopustil ten, kdo se úmyslně vyhnul plnění služební povinnosti nebo služebního úkonu mimo jiné tím, že se odvolával na náboženské přesvědčení.
Základním pochybením býv. Nižšího vojenského soudu v Brně bylo to, že nevyvodil odpovídající právní závěry ze zjištění, podle něhož obviněný odmítl plnit povinnosti představující výkon vojenské služby s odvoláním na své náboženské přesvědčení Svědka Jehovova. Býv. Nižší vojenský soud v Brně nevzal v úvahu, že tehdejší Ústav Ústava 9. května (ústavní zákon č. 150/1948 Sb.) v ustanovení § 15 odst. 1 prohlašovala svobodu svědomí s tím, že podle § 16 odst. 1 měl každý právo vyznávat soukromě i veřejně jakoukoli náboženskou víru nebo být bez vyznání. Býv. Nižší vojenský soud v Brně odsoudil obviněného přesto, že obviněný posuzovaným činem vykonával právo přiznané ústavo u.
Je třeba konstatovat, že právům, která v citovaných ustanoveních Ústav Ústava 9. května formálně deklarovala, nebyly poskytnuty žádné reálné záruky. Sama Ústav Ústava 9. května naopak tato práva nepřípustně omezovala, zejména v ustanoveních § 15 odst. 2 , § 34 odst. 2 . V ustanovení § 15 odst. 2 bylo mimo jiné stanoveno, že víra nebo přesvědčení nemůže být důvodem k tomu, aby někdo odmítal plnit občanskou povinnost stanovenou zákonem. V ustanovení § 34 odst. 2 bylo stanoveno, že každý občan je povinen konat vojenskou službu. Faktické popření svobody svědomí, která byla formálně deklarována v § 15 odst. 1 Ústav y 9. května, spočívalo v tom, že ústav ústava sama nestanovila žádnou alternativu výkonu vojenské služby pro osoby, kterým náboženské přesvědčení bránilo konat tuto službu, a ani nezmocnila zákonodárce k tomu, aby takovou alternativu stanovil zákonem. Tehdejší československé zákonodárství nestanovilo žádnou alternativu vojenské služby např. v podobě pozdější civilní služby podle zákona č. 73/1990 Sb. a zákona č. 18/1992 Sb. Výkon vojenské služby byl na osobách, které ho odmítaly z důvodu náboženského přesvědčení, naopak vynucován prostředky trestní represe.
Za tohoto stavu výrok o vině obviněného trestným činem vyhýbání se služební povinnosti podle § 270 odst. 1 písm. b) tr. zák. (zákon č. 86/1950 Sb. ) odporoval nejen ustanovení § 15 odst. 1 Ústav y 9. května, ale i ustanovení čl. 18 Všeobecné deklarace lidských práv.
Obviněný byl ve skutečnosti odsouzen za čin, který v rozporu s principy demokratické společnosti respektující občanská a politická práva a svobody zaručené Ústavo u a vyjádřené v mezinárodních dokumentech a mezinárodních právních normách zákon označoval za trestný. Čin obviněného, který směřoval k uplatnění práv a svobod občanů zaručených Ústavo u a vyhlášených ve Všeobecné deklaraci lidských práv a v navazujících mezinárodních paktech o občanských a politických právech, byl tehdejším československým trestním zákonem prohlášen za trestný v rozporu s mezinárodním právem a mezinárodnímu právu odporovalo také jeho trestní stíhání a potrestání. Tato hlediska, která jsou stanovena v § 1 odst. 1 , 2 zákona č. 119/1990 Sb. , o soudní rehabilitaci, ve znění pozdějších předpisů, mají v posuzované věci interpretační význam ve vztahu k ustanovení § 270 tr. zák. (zákon č. 86/1950 Sb. ) o trestném činu vyhýbání se služební povinnosti a staví výrok o vině obviněného do pozice, v které nemůže obstát. Tento závěr je v souladu s nálezy Ústavního soudu ze dne 26. 3. 2003, sp. zn. Pl. ÚS 42/02 , a ze dne 1. 4. 2003, sp. zn. II. ÚS 674/01 .
Tím, že býv. Nižší vojenský soud v Brně posoudil skutek jako trestný čin, porušil zákon v ustanovení § 270 odst. 1 písm. b) tr. zák. (zákon č. 86/1950 Sb. ) v neprospěch obviněného.
Nejvyšší soud proto podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil zjištěné porušení zákona, podle § 269 odst. 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek i všechna další obsahově navazující rozhodnutí, která tím ztratila podklad, a podle § 271 odst. 1 tr. ř. sám ve věci rozhodl tak, že obviněného podle § 226 písm. b) tr. ř. zprostil obžaloby, neboť v žalobním návrhu uvedený skutek není trestným činem.
Namítané porušení zákona v ustanovení § 2 odst. 3 zákona č. 87/1950 Sb. nepokládal Nejvyšší soud za nutné vyslovit. Toto ustanovení trestního řádu jen obecně vymezovalo úkoly soudu v trestním řízení a nemělo přímý vztah k tomu, že podstatou posuzované věci bylo vadné právní posouzení skutku.
P o u č e n í
: Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 11. července 2017
JUDr. Petr Hrachovec
předseda senátu