Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 503/2017

30 Cdo 503/2017

U S N E S E N Í

DILIA,

UPC DTH S. à r. l.,

se sídlem 2, rue Peternelchen Howald, Lucemburské velkovévodství, korespondenční adresa v ČR P.O.Box 69, 69501 Hodonín 1, zastoupené Mgr. Jakubem Fröhlichem, advokátem se sídlem v Praze 1, Rybná 678/9, o ochranu autorských práv, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalované proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27. září 2016, č.j. -129, takto:

Dovolání žalované, se odmítá.

Stručné odůvodnění( ):

Žalobkyně jako kolektivní správce oprávněný k výkonu hromadné správy práv autorů pro obory literární, vědecké, divadelní, včetně hudební složky divadelních her a filmové režie, se domáhá ochrany těchto práv s tím, že žalovaná do nich neoprávněně zasahuje.

Městský soud v Praze (dále též „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 11. ledna 2016, č.j. -122, přerušil řízení do skončení věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp.zn. . Soud prvního stupně v odůvodnění svého usnesení uvedl, že v tomto řízení je řešena právní otázka, která s řízením vedeným pod sp. zn. bezprostředně souvisí, je pro řešení posuzované věci zásadní a nebyla dosud vyřešena Nejvyšším soudem jednoznačně.

K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Praze (dále též „odvolací soud“) usnesením ze dne 27. září 2016, č.j. -129, usnesení soudu prvního stupně podle (dále jen „ “) změnil tak, že se řízení nepřerušuje. Uvedl, že otázka, která podle názoru soudu prvního stupně dosud nebyla jednoznačně vyřešena Nejvyšším soudem, byla vyřešena Soudním dvorem Evropské unie ve věci Airfield (spojené věci C-431/09 a C-432/09). Pokud soud prvního stupně nesouhlasí s konkrétním názorem Nejvyššího soudu ČR nebo Soudního dvora Evropské unie, resp. má za to, že na věc nedopadá, může věc předložit s předběžnou otázkou Soudnímu dvoru Evropské unie k poskytnutí výkladu harmonizovaných předpisů v oblasti autorského práva.

Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala žalovaná (dále též „dovolatelka“) dne 22. prosince 2016 dovolání. Domnívá se, že rozsudek Soudního dvora Evropské unie ve věci Airfield podporuje základ jejího nároku, ale věc je i po tomto rozhodnutí soudy vykládána rozdílně, takže není z právního hlediska jednoznačná. V případě, že by soud řízení ve smyslu ustanovení nepřerušil, docházelo by k nehospodárné duplicitě posuzování téže otázky. Dovolatelka také namítá, že jí zřejmě nebylo řádně doručeno odvolání žalobkyně proti rozhodnutí soudu prvního stupně o přerušení řízení. Navrhuje proto, aby dovolací soud rozhodnutí Vrchního soudu v Praze o přerušení řízení změnil tak, že se usnesení soudu prvního stupně potvrzuje.

Žalobkyně se k podanému dovolání nevyjádřila.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) přihlédl k čl. II bodu 2. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a vyšel tak ze znění tohoto procesního předpisu účinného od. 1. ledna 2014. Po té se dovolací soud dále zabýval přípustností dovolání.

Podle ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak ( ).

Podle ustanovení lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (odst. 1). V dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a ) a čeho se dovolatel domáhá, tj. dovolací návrh (odst. 2). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení (odst. 3). V dovolání nelze poukazovat na podání, která dovolatel učinil za řízení před soudem prvního stupně nebo v odvolacím řízení (odst. 4). V dovolání nelze uplatnit nové skutečnosti nebo důkazy (odst. 6).

Rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodu vymezeného v dovolání ( věta první ).

Aby dovolání v projednávané věci mohlo být kvalifikováno jako přípustné, muselo by být ve smyslu ustanovení ve vztahu k dovoláním napadenému rozhodnutí odvolacího soudu shledáno, že nastala jedna z těchto okolností, tj., že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva,

- při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (v takovém případě je zapotřebí alespoň stručně uvést, od kterého rozhodnutí, respektive od kterých rozhodnutí se konkrétně měl odvolací soud odchýlit, a v jakém smyslu), nebo

- která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena (zde je třeba vymezit, která právní otázka, na níž závisí rozhodnutí odvolacího soudu, v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena), nebo

- je dovolacím soudem rozhodována rozdílně (zde je třeba vymezit rozhodnutí dovolacího soudu, která takový rozpor v judikatuře dovolacího soudu mají podle názoru dovolatele zakládat a je tak třeba tyto rozpory odstranit), anebo

- má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (zde je zapotřebí vymezit příslušnou právní otázku, její dosavadní řešení v rozhodovací praxi dovolacího soudu a alespoň stručně uvést, pro jaké důvody by měla být dovolacím soudem posouzena jinak).

Nelze pominout skutečnost, že Nejvyšší soud např. ve svém usnesení ze dne 25. září 2013, sp. zn. , uveřejněném pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, přijal závěr, že má-li být dovolání přípustné podle ustanovení ve znění účinném od 1. ledna 2013 proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena, musí být z obsahu dovolání patrno, kterou otázku hmotného nebo procesního práva má dovolatel za dosud nevyřešenou dovolacím soudem.

Má-li být dovolání přípustné podle ustanovení ve znění účinném od 1. ledna 2013 proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení vymezené otázky hmotného nebo procesního práva, musí být z obsahu dovolání skutečně patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva se jedná, a jak je podřaditelná některé z alternativ uvedených v citovaném ustanovení procesního předpisu. Těmto zásadám ovšem obsah podaného dovolání v daném případě ve skutečnosti nevyhovuje, a přípustnost podaného dovolání tak nezakládá.

Žalovaná neuplatňuje žádnou z okolností uvedených v ustanovení , které jedině jsou způsobilé založit přípustnost dovolání. Předpoklady přípustnosti dovolání nenaplňuje ani polemika s důvody rozhodnutí odvolacího soudu, ani námitka případné vady řízení. V důsledku toho není v dovolání uvedeno, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( ). Tato vada nevymezení přípustnosti dovolání, pro niž nelze v dovolacím řízení pokračovat, nebyla dovolatelkou odstraněna v zákonné lhůtě ( a ). Z vyložených důvodů dovolací soud proto toto dovolání s přihlédnutím k ustanovení odmítl.

Vzhledem k tomu, že rozhodnutí dovolacího soudu není v dané věci rozhodnutím, jímž se řízení končí, dovolací soud nerozhodoval o nákladech dovolacího řízení. O náhradě nákladů tohoto řízení rozhodne soud prvního stupně v rozhodnutí o věci samé, jímž se řízení končí (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2002, sp. zn. , uveřejněné pod č. 48 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2003).

Proti tomuto usnesení nenípřípustný opravný prostředek.

V Brně dne 26. července 2017

JUDr. Pavel Pavlík předseda senátu