Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 4245/2016

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce J. S., zastoupeného JUDr. Veronikou Pupalovou, advokátkou se sídlem v Chebu, Mánesova 265/13, proti žalovanému R. N., podnikateli s místem podnikání v Plesné, 5. května 170 (identifikační číslo osoby 663 33 709), zastoupenému JUDr. Karlem Herrem, advokátem se sídlem v Chebu, 26. dubna 583/14, o 151.000 Kč oproti vydání věci, vedené u Okresního soudu v Chebu pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 20. 4. 2016, č.j. -308, takto:

O d ů v o d n ě n í :

V záhlaví označeným rozhodnutím krajský soud změnil rozsudek Okresního soudu v Chebu ze dne 31. 7. 2015, č.j. -274, tak, že zamítl žalobu, jíž se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení 151.000 Kč oproti vydání specifikovaného motocyklu, a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Po stránce právní uzavřel, že právo z odpovědnosti za vady prodané věci žalobce uplatnil po uplynutí záruční doby (, , , ve znění účinném do 31. 12. 2013 /viz /, dále jen „obč. zák.“).

Dovolání, jímž rozhodnutí odvolacího soudu žalobce napadl, není přípustné.

Nejvyšší soud věc projednal podle , , ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. čl. II bod 1, 7 , čl. II bod 2 , dále jen „“).

Podle ustanovení je dovolání – není-li stanoveno jinak – přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci ( ).

Podle je přípustnost dovolání ( až 238a) oprávněn zkoumat jen dovolací soud; ustanovení a 2 tím nejsou dotčena.

Odvolací soud vyšel z toho, že žalobce jako kupující uzavřel 5. 5. 2008 smlouvu s žalovaným (prodávajícím), jejímž předmětem byl označený motocykl. Podle reklamačních protokolů žalobce vytknul žalovanému vady koupené věci, které podle znaleckého posudku byly vadami odstranitelnými. Záruční doba začala běžet od převzetí věci kupujícím, tj. 5. 5. 2008 (§ 620 odst. 1, § 621 obč. zák.). Žalovaný převzal věc k opravě 18. 11. 2009 a žalobci motocykl vrátil 28. 4. 2010. O tuto dobu, kdy byl předmět koupě u prodávajícího, se stavěl běh zákonné záruční doby (§ 627 odst. 1, věta první, obč. zák.), jejíž konec tak připadl až na 13. 10. 2010. Jelikož žalovaný neodstranil vady motocyklu do třiceti dnů ode dne uplatnění reklamace, platí, že žalobce (spotřebitel) má stejná práva, jako by se jednalo o vady, které nelze odstranit ( , o ochraně spotřebitele, ve znění účinném do 31. 12. 2013, obč. zák.). V průběhu řízení podáním z 15. 10. 2012, které soud prvního stupně doručil žalovanému 19. 10. 2012, žalobce uplatnil právo z odpovědnosti za vady, a to právo na odstoupení od smlouvy.

Otázky spojené s uplatněním a s prekluzí práva z odpovědnosti za vady prodané věci odvolací soud posoudil ve shodě s konstantní judikaturou Nejvyššího soudu (srov. Ze zhodnocení rozhodování soudů ve věcech týkajících se nároků z prodeje v obchodě a z obstaravatelských služeb, projednaného a schváleného občanskoprávním kolegiem Nejvyššího soudu ČSR z 30. 12. 1982, , uveřejněného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 22/1983, rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 21. 4. 2016, sp. zn. , ze dne 26. 8. 2014, sp. zn. , a ze dne 17. 5. 2016, sp. zn. ). K tomu, aby nezanikla práva z odpovědnosti za vady prodané věci, nestačí, že kupující v záruční době vytkl u prodávajícího vady, nýbrž je nutné, aby v této lhůtě konkrétně uvedl, jaké právo z tohoto důvodu uplatňuje; uplatní-li – jako v projednávaném případě – právo na odstoupení od smlouvy, musí jednostranný právní úkon odstoupení učinit vůči prodávajícímu do uplynutí záruční doby.

Namítá-li žalobce, že hmotněprávní úkon odstoupení od smlouvy byl obsažen v žalobě ze 14. 5. 2010, příp. v jejím doplnění ze 14. 9. 2010, přehlíží, že podle je takový právní úkon vůči druhému účastníku účinný teprve v okamžiku, kdy se o něm v řízení dozví; žalobu včetně jejího doplnění soud prvního stupně doručil žalovanému až 11. 1. 2011, tj. po uplynutí záruční doby.

Žalobce sice výslovně napadl rozhodnutí odvolacího soudu v celém rozsahu, ve vztahu k výroku o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů však žádnou argumentaci nevznesl.

Nepředložil-li dovolatel k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu , Nejvyšší soud je odmítl ( ).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (, věta druhá, ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li žalobce dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalovaný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).

V Brně dne 26. července 2017

JUDr. Pavel Krbek

předseda senátu