Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 2810/2015

U S N E S E N Í

R. H.

1) B. H., a 2) H. S.

, zastoupeným Mgr. Janou Hrdličkovou, advokátkou se sídlem v Praze 6, Muchova 9/223, o 7.973.900,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. srpna 2014, č. j. -536, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalobce

je povinen

zaplatit žalovaným na náhradě nákladů dovolacího řízení 100.144,44 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Jany Hrdličkové, advokátky.

O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 5 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 2. 8. 2013, č. j. -378, zamítl žalobu, aby první žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobci 18.099.420,- Kč s blíže specifikovaným úrokem z prodlení (výrok I.), uložil druhé žalované povinnost zaplatit žalobci 7.973.900,- Kč s blíže specifikovaným úrokem z prodlení (výrok II.), zamítl žalobu, aby druhé žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobci 10.125.520,- Kč s úrokem z prodlení (výrok III.), a rozhodl o nákladech řízení (výroky IV. a V.). Ve vztahu k první žalované dospěl k závěru o nedostatku její pasivní věcné legitimace a ve vztahu k druhé žalované naopak k tomu, že se na úkor žalobce bezdůvodně obohatila a je povinna toto obohacení mu vydat.

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 28. 8. 2014, č. j. -536, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v zamítavých výrocích o věci samé (výroky I. a III.) a ve výroku o nákladech řízení mezi žalobcem a první žalovanou (výrok IV.). Ve vyhovujícím výroku o věci samé (výrok II.) jeho rozsudek změnil tak, že žalobu, aby druhá žalovaná zaplatila žalobci částku 7.973.900,- Kč s úrokem z prodlení zamítl. Zároveň rozhodl o nákladech řízení. Uzavřel, že žalobce nemohl být úspěšný se svým nárokem na vydání bezdůvodného obohacení v situaci, kdy závazek druhé žalované z tohoto titulu byl následnými ujednáními několikrát upraven a změněn. Těmito ujednáními vždy došlo ke vzniku nového závazku, který v souladu s ustanovením , (dále jen „obč. zák.“), nahradil původní závazek na vydání bezdůvodného obohacení. Naposledy byl závazek k finančnímu plnění modifikován smlouvou o společném postupu ze dne 12. 7. 2006, který zůstal nedotčen bez ohledu na výpověď žalovaných. Právo žalobce na vydání bezdůvodného obohacení z titulu investic do nemovitosti zaniklo transformací v jiný závazek (tj. v jiný právní titul) – výplatu ¼ kupní ceny po odečtení 3% v případě prodeje předmětných nemovitostí.Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, které má za přípustné podle , (dále jen „“), neboť má zato, že se odvolací soud při posuzování otázky neplatnosti výpovědi smlouvy o společném postupu odchýlil od rozhodovací praxe dovolacího soudu reprezentované rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 16. 5. 2002, sp. zn. . Dovolání má za přípustné také pro řešení otázky pasivní legitimace první žalované pro vydání bezdůvodného obohacení, kteroužto otázku posoudil odvolací soud v rozporu s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 2010, sp. zn. , podle něhož „povinným subjektem je ten, kdo získal na úkor jiného bezdůvodné obohacení, tedy ten, jehož majetek se úkor jiného neoprávněně zvětšil,“ a tím je v souzené věci rovněž první žalovaná. Žalované navrhly dovolání jako nedůvodné zamítnout.Dovolání není přípustné.Podle , ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. čl. II. bod 1. a čl. II. bod 2. – dále jen „“), dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.Podle dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. ).

Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu vázán uplatněným dovolacím důvodem (srovnej větu první ); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázek hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a zda je tedy dovolání podle přípustné, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.V rozsudku ze dne 16. 5. 2002, sp. zn. , Nejvyšší soud řešil otázku, zda lze podle obč. zák. vypovědět smlouvu o bezplatném užívání nemovitosti k bydlení třetí osobou sjednanou na dobu jejího života, přičemž uzavřel, že „převzal-li žalobce závazek bezplatného a doživotního užívání a bydlení vůči E. S., nebyl tímto závazkem určitě vymezen čas trvání závazku (... ) Časový úsek trvání závazku vymezený neurčitě nelze posoudit jako časově omezený.“ Z uvedených důvodů jeho závěry nedopadají do poměrů nyní souzené věci, přijal-li odvolací soud v této věci závěr, že „závazek druhé žalované z titulu bezdůvodného obohacení byl následnými ujednáními účastníků několikrát upraven a změněn (…). Naposledy byl závazek žalovaných ve vztahu k žalobci upraven smlouvou o společném postupu (…) a tento závazek zůstal výpovědí smlouvy nedotčen.“ Má-li dovolatel zato, že rozhodnutí odvolacího soudu odporuje závěrům přijatým v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 2010, sp. zn. , přehlíží, že rozsudek odvolacího soudu není založen na závěru, že je zde nárok na vydání bezdůvodného obohacení, nýbrž na tom, že žalobci svědčí jiný titul, než právo na vydání bezdůvodného obohacení.Z téhož důvodu nemůže být dovolání přípustné pro tvrzený rozpor rozsudku odvolacího soudu s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 1997, sp. zn. a jeho rozsudkem ze dne 1. 4. 2014, sp. zn. , neboť pro rozhodnutí odvolacího soudu nebyla určující otázka promlčení práva na vydání bezdůvodného obohacení.Rozhodnutí odvolacího soudu není navíc založeno na závěru, že žalobce nemá právo na zaplacení sporné částky pro neplatnost výpovědi smlouvy o společném postupu, nýbrž proto, že jeho nárok neobstojí z titulu vydání bezdůvodného obohacení.

Nejvyšší soud dovolání žalobce odmítl podle věty první

Pro úplnost – mimo důvod, který vedl k odmítnutí dovolání – nutno uvést, že uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud, a že hodnocení důkazů soudem podle nelze úspěšně napadnout dovolacím důvodem podle O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení , a Žalované mají právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, jež sestávají z odměny za zastupování advokátem v dovolacím řízení. Poté, co Ústavní soud zrušil (srov. nález ze dne 17. dubna 2013, sp. zn. , publikovaný ve Sbírce zákonů České republiky pod č. 116/2013), výši mimosmluvní odměny dovolací soud určil podle ustanovení , 2, , , bodu 7, věty druhé, , a , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění do 30. 6. 2014 (čl. II. , a čl. II - dále jen „advokátní tarif“), tj. částkou 82.464,- Kč. Součástí nákladů je paušální částka náhrady za úkon právní služby (vyjádření k dovolání) ve výši 300,- Kč (, 3 advokátního tarifu) a částka 17.380,44 Kč odpovídající 21% dani z přidané hodnoty (, ). Platební místo a lhůta ke splnění uložené povinnosti vyplývají z a

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou oprávněné podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 29. června 2017

JUDr. Václav Duda

předseda senátu