Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 4395/2016

26 Cdo 4395/2016

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Jitky Dýškové ve věci žalobce Společenství vlastníků domu Čechova 25, 27, 29, 31, 33 v Plzni, se sídlem v Plzni – Jižním Předměstí, Čechova 2326/29, IČO: 26324687, zastoupeného JUDr. Markem Görgesem, advokátem se sídlem v Plzni – Jižním Předměstí, Žižkova 1737/52, proti žalovaným 1/ D. Š. a 2/ J. Š., P., zastoupeným Mgr. Alenou Chaloupkovou, advokátkou se sídlem v Plzni – Vnitřním Městě, Rooseveltova 35/15, o vyklizení společných prostor domu, vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. , o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 25. srpna 2015, č. j. -186, takto:

I. Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

K odvolání žalobce Krajský soud v Plzni jako soud odvolací rozsudkem ze dne 25. srpna 2015, č. j. -186, změnil zamítavý rozsudek Okresního soudu Plzeň-město (soudu prvního stupně) ze dne 15. srpna 2012, č. j. -120, tak, že vyhověl změněné žalobě a uložil žalovaným povinnost vyklidit společně a nerozdílně do patnácti dnů od právní moci rozsudku

„chodbu před bytem v domě P.“

(dále jen „chodba“, „jednotka“ a „dům“), a to zejména tím, že odstraní

„a/ koberec přilepený na podestě/podlaze poschodí mezi byty,… koberec přilepený na zdi čelně z pohledu schodiště a… pás koberce přilepený vedle dveří do bytu a do bytu“

, a

„b/ polep samolepící tapetou provedený na kovových dvířkách u elektrických zařízení umístěných na čelní straně z pohledu od schodiště a dále na skříňce vedle dveří do bytu č. 7“

. Současně rozhodl o nákladech řízení účastníků před soudy obou stupňů.

Na zjištěném skutkovém základě odvolací soud zejména dovodil, že instalací koberců a tapety do chodby domu (provedenou v roce 2006) žalovaní (spoluvlastníci jednotky a členové žalujícího společenství – dále jen „Společenství“) neoprávněně zasáhli do (vzhledu) společných částí domu, jelikož dotčenou úpravu uskutečnili bez souhlasu (jejž případně mohli získat i dodatečně) shromáždění Společenství přijatého vlastníky jednotek postupem podle , kterým se upravují některé spoluvlastnické vztahy k budovám a některé vlastnické vztahy k bytům a nebytovým prostorům a doplňují některé zákony (zákon o vlastnictví bytů), ve znění do 31. prosince 2013 (dále jen „ “). Takovou úpravu společných částí domu, uskutečněnou vlastníkem jednotky bez souhlasu patřičné většiny vlastníků jednotek, lze z právního hlediska kvalifikovat jako závadu na společných částech domu ( ), kterou bude vlastník povinen podle citovaného ustanovení odstranit. Vzhledem k tomu odvolací soud zamítavý rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobě na vyklizení chodby domu (odstraněním tam instalovaných koberců a tapety) vyhověl.

Dovolání žalovaných (dovolatelů) proti rozsudku odvolacího soudu, k němuž se žalobce prostřednictvím svého advokáta písemně vyjádřil, není přípustné podle ( , , ve znění účinném do 31. prosince 2013 /viz čl. II bod 2. ve spojení s čl. VII / – dále opět jen „ “), neboť napadené rozhodnutí je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, od níž není důvod se odchýlit.

Předně dovolací soud zdůrazňuje, že zpochybňovali-li dovolatelé – s přihlédnutím k obsahu dovolání ( ) – právní posouzení věci odvolacím soudem i prostřednictvím skutkových námitek, jimiž předestřeli vlastní verzi skutkového stavu rozhodného pro posouzení věci, pak v tomto směru uplatnili nezpůsobilý dovolací důvod.

Při posuzování dovolacích námitek podřaditelných pod způsobilý dovolací důvod podle dovolací soud vycházel z dosavadních právních předpisů ( věta za středníkem , ).

Nejvyšší soud již v rozsudku ze dne 29. dubna 2015, sp. zn. (ústavní stížnost podanou proti tomuto rozsudku Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 27. října 2015, sp. zn. ), dovodil, že co se týče zásahů do společných částí domu, které jsou v podílovém spoluvlastnictví vlastníků jednotek, lze z povahy spoluvlastnictví formulovat požadavek, aby o zásahu rozhodla většina spoluvlastníků, přičemž v případě bytového vlastnictví právní úprava tento obecný požadavek ještě zpřísňuje. Z odůvodnění citovaného rozsudku současně vyplývá, že zásah vlastníka jednotky do společných částí domu učiněný bez souhlasu patřičné většiny vlastníků jednotek je neoprávněný, že vlastník jednotky – původce zásahu – je povinen takový (neoprávněný) zásah odstranit a že uložení dané povinnosti tomuto vlastníkovi vyplývá přímo z (případně i z téhož zákona, jde-li o zásah vyvolaný tam uvedenými úpravami). Nad rámec řečeného lze snad jen dodat, že vlastnictví bytu nebo nebytového prostoru je z podstaty věci nutně omezeno v rozsahu, ve kterém je třeba respektovat nutnost hospodaření s budovou jako celkem. Práva jednotlivých vlastníků jsou pak omezena stejným vlastnickým právem ostatních vlastníků jednotek (srov. odůvodnění nálezu Ústavního soudu ze dne 13. března 2001, sp. zn. , uveřejněného na str. 369 svazku 21 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, či rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 14. května 2008, sp. zn. , uveřejněného pod č. 17/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Uvedené právní názory, s nimiž je napadené rozhodnutí v souladu, dovolací soud sdílí – i přes v tomto směru uplatněné dovolací námitky – též v poměrech souzené věci.

Se zřetelem k řečenému lze uzavřít, že dovolání není přípustné podle , a proto je dovolací soud podle odmítl – se souhlasem všech členů senátu ( ) – pro nepřípustnost.

Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. větu druhou ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinní dobrovolně, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).

V Brně dne 27. 6. 2017

JUDr. Miroslav Ferák

předseda senátu