Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 2384/2017

28 Cdo 2384/2017

U S N E S E N Í

Z. H.

R. D.

, zastoupenému JUDr. Marií Šupkovou, advokátkou se sídlem v Uherském Hradišti, Hradební 1294,

o zaplacení 700 000 Kč s příslušenstvím

, vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 25. ledna 2017, č. j. -164, takto:

Dovolání

se odmítá

.

O d ů v o d n ě n í ( ):

Nejvyšší soud odmítl dovolání žalovaného proti shora označenému usnesení odvolacího soudu (jímž bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu Praha-západ ze dne 25. 10. 2016, č. j. -153, kterým tento soud nevyhověl žádosti žalovaného na přiznání osvobození od soudního poplatku za odvolací řízení), neboť není přípustné ( věty první, odst. 2 , , ve znění pozdějších předpisů – dále jen „ “).

Napadené rozhodnutí odvolacího soudu nepatří mezi rozhodnutí, jež jsou vypočtena v ustanovení , a dovolání proti němu není přípustné ani podle ustanovení , neboť relevantní otázky procesního práva, na jejichž řešení napadené rozhodnutí závisí (týkající se předpokladů pro přiznání osvobození od soudního poplatku účastníku pro jeho poměry; ) odvolací soud napadeným usnesením vyřešil v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a Nejvyšší soud neshledal důvody pro jiné posouzení těchto dovolacím soudem již vyřešených otázek.

Při úvaze, zda lze žalovanému přiznat osvobození od soudních poplatků, se odvolací soud (stejně tak jako před ním soud prvního stupně) nikterak nezpronevěřil závěrům ustálené rozhodovací praxe (z níž srovnej i dovolatelem odkazované usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 7. 2013, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 99/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), měl-li na zřeteli účel daného právního institutu (jímž je zajištění přístupu k soudu v podmínkách tíživé materiální a sociální situace účastníka) a přihlížel-li v tomto směru ke všem relevantním okolnostem (v prvé řadě k výdělkovým, sociálním a celkovým majetkovým poměrům žadatele, jakož i k výši soudního poplatku, maje na zřeteli nejenom výši příjmu žadatele a množství disponibilních prostředků, ale také možnost žadatele si prostředky potřebné k úhradě soudního poplatku a dalších nákladů spojených s řízením opatřit).

Argumentace dovolatele zakládá se pak především na dalších tvrzeních nastiňujících odlišné pojetí skutkového stavu oproti zjištěním odvolacího soudu (zejména co do líčených zdravotních problémů a jejich dopadu do majetkových poměrů tohoto účastníka, jež však v tomto řízení, v souvislosti s podanou žádostí o přiznání poplatkového osvobození, nebyly žalovaným ani tvrzeny a osvědčeny), jíž nelze přiznat relevanci z hlediska přípustností dovolání (k tomu srov. např. i důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , uveřejněné pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dle nějž není uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud).

K povinnosti účastníka prokázat věrohodný způsobem své celkové poměry za účelem jejich verifikovatelnosti srov. pak z judikatury např. i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 9. 2016, sp. zn. (ústavní stížnost proti němu podaná byla zamítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 24. 11. 2016, sp. zn. ).

Dle samotných údajů zpřístupněných žalovaným jsou pak již jeho výdělkové poměry – dle jejich hodnocení soudy nižších stupňů – „lehce nadprůměrné“; zprávou jeho zaměstnavatele (jímž je dle veřejně dostupných údajů z obchodního rejstříku společnost s ručením omezeným, jíž je žalovaný současně také většinovým společníkem a jednatelem) je uváděn měsíční příjem nejméně 26 000 Kč; ze závazků má žalovaný jednu vyživovací povinnost, jejíž zajišťování ohroženo není.

K argumentaci uplatněné v dovolání sluší se uvést, že majetkové poměry žalovaného výrazněji neoslabuje ani to, jsou-li mu v současné době jím zvolenou zástupkyní (advokátkou) poskytovány právní služby bez nároku na odměnu nebo s odloženou splatností (jak tvrdí v dovolání), přičemž i z dalších takto líčených skutečností je pak patrno, že pokud bylo žalovanému v jiném soudním řízení (v němž se aktivně domáhá vůči žalobkyni přisouzení částky 2,1 mil. Kč a v němž tedy byla poplatková povinnost řádově vyšší) přiznáno osvobození od soudního poplatku toliko částečné (se zřetelem na násobně vyšší soudní poplatek), byl si schopen příslušný obnos nutný k úhradě poměrné části soudního poplatku, srovnatelný s výši soudního poplatku v této věci, bezodkladně opatřit.

Tedy ani za tohoto stavu není zjištěným okolnostem nepřiměný závěr odvolacího soudu, že žalovaný je s ohledem na své poměry schopen zaplatit přinejmenším soudní poplatek za odvolání (jímž zde brojí proti rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, kdy ani odvolací soud nezpochybnil ten předpoklad, že ze strany žalovaného nejde o svévolné či zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva), tedy že žalovanému pro jeho poměry nebude ani v tomto soudním řízení znemožněno bránit svá práva.

O náhradě nákladů dovolacího řízení nebylo rozhodováno, neboť tímto rozhodnutím se řízení nekončí (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. , uveřejněné pod č. 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek); o nákladech řízení, včetně nákladů dovolacího řízení bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí (srov. , a , část věty před středníkem, ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 28. června 2017Mgr. Petr Krauspředseda senátu