Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 5050/2016

23 Cdo 5050/2016

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., a JUDr. Moniky Vackové ve věci žalobkyně Lékárna ALMA s.r.o. se sídlem v Benešově, Na Bezděkově 2154, PSČ 256 01, IČO 27618439, zastoupené Mgr. Petrem Žídkem, Ph.D., advokátem se sídlem v Brně, Černá Pole, třída Kpt. Jaroše 1932/13, proti žalované Nemocnici Rudolfa a Stefanie Benešov, a.s., nemocnici Středočeského kraje, se sídlem v Benešově, Máchova 400, PSČ 256 46, IČO 27253236, zastoupené JUDr. Zdeňkem Musilem, advokátem se sídlem v Praze 1, Dlouhá 727/39, o zaplacení částky 176 140 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 12. dubna 2016, č. j. –258, takto:

O d ů v o d n ě n í

Vrchní soud v Praze v záhlaví uvedeným rozsudkem potvrdil rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 7. dubna 2015, č. j. –203, jímž soud prvního stupně uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 176 149 Kč s příslušenstvím a nahradit jí náklady řízení (I. výrok). Odvolací soud uložil žalované rovněž, aby žalobkyni nahradila náklady odvolacího řízení (II. výrok).

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, které považuje za přípustné podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), uplatňujíc nesprávné právní posouzení věci podle

Žalobkyně navrhla dovolání odmítnout, případně zamítnout.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno řádně a včas, osobou k tomu oprávněnou a řádně zastoupenou podle , se zabýval přípustností dovolání.

Podle ustanovení dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Podle ustanovení není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Dovolání není přípustné.

Nedostatečně zjištěný skutkový stav, který dovolatelka odvolacímu soudu vytýká a který považuje za důvod nesprávného rozhodnutí odvolacího soudu, nemůže obstát jako přípustný dovolací důvod. Dovolatelka totiž přehlédla, že dovolání je přípustné zásadně pro řešení otázek právních, nikoli skutkových.

Přípustný dovolací důvod nezakládá ani domnělý rozpor s judikaturou Nejvyššího soudu. Dovolatelka je přesvědčena, že odvolací soud měl tuto věc posoudit „právně shodně“ jako v jiném případě, který vycházel „z totožného skutkového stavu“, totiž jako zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu, neboť takové právní hodnocení Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 27. dubna 2016, sp. zn. , akceptoval. Pokud tak odvolací soud neučinil, rozhodl podle dovolatelky v rozporu se zmíněným rozhodnutím Nejvyššího soudu.

Dovolatelka však sama v dovolání uvádí, že v jí zmíněném případě se žalobkyně (po změně žaloby) domáhala náhrady nemajetkové újmy (i když v penězích), v tomto řízení však uplatňuje nárok na náhradu škody, tedy na náhradu újmy majetkové. Jak se podává z rozsudku Nejvyššího soudu dovolatelkou zmíněného, byl uplatněný nárok založen na tvrzení o tom, že jednání žalované zasáhlo dobrou pověst žalobkyně, přičemž tento zásah měl určitou kvalitu, intenzitu a délku, od čehož se odvíjel požadavek na přiměřené zadostiučinění v určité výši. V tomto řízení žalobkyně tvrdila a prokazovala existenci ušlého zisku. Rozpor se zmíněným rozhodnutím Nejvyššího soudu tudíž nepřichází v úvahu. Soud ostatně ani nemůže účastníkovi přiznat něco jiného, než účastník požaduje (srov. ). Lze jen dodat, že není vyloučeno, aby žalobkyni z totožného jednání žalované vzniklo několik samostatných nároků a je zcela na jejím uvážení, který z nich uplatní.

Obstát nemohou ani ty námitky, které směřují vůči závěrům odvolacího soudu o existenci příčinné souvislosti mezi jednáním žalované a vznikem škody. Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu je otázka existence příčinné souvislosti otázkou skutkovou, neboť v řízení se zjišťuje, zda škodná událost a vzniklá škoda na straně poškozeného jsou ve vzájemném poměru příčiny a následku. Příčinná souvislost se nepředpokládá, nýbrž musí být prokázána; právní posouzení příčinné souvislosti spočívá ve stanovení, mezi jakými skutkovými okolnostmi má být její existence zjišťována (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. července 2004, sp. zn. , nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. října 2010, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 49/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. července 2016, sp. zn. ). Vyjadřuje-li dovolatelka přesvědčení, že příčinnou souvislost žalobkyně neprokázala, kritizuje skutková zjištění soudů nižších stupňů, nikoliv právní posouzení příčinné souvislosti.

Přípustnost dovolání nemohou založit ani dovolatelčiny námitky, jimiž zpochybňuje přiznanou výši ušlého zisku. Dovolatelka sice cituje z rozsudků Nejvyššího soudu ze dne 25. února 20109, sp. zn. , a ze dne 31. října 2007, sp. zn. , nevymezuje však žádnou právní otázku, při jejímž řešení se měl podle jejího názoru odvolací soud od uvedených rozhodnutí odchýlit, a i zde se vymezuje vůči skutkovým zjištěním odvolacího soudu, nikoli vůči jeho právním závěrům. Lze jen dodat, že odvolací soud měl z listinných důkazů, které byly v řízení provedeny, prokázán vznik škody v určité výši, tj. pokles průměrných denních výnosů ve sporném období oproti jinému srovnatelnému období. Podle odvolacího soudu žalobkyně v řízení prokázala též, že k této škodě došlo v souvislosti s jednáním žalované, která nevybírala regulační poplatky od pacientů, což žalobkyni způsobilo odliv zákazníků a následný pokles tržeb. Dovolací soud z takto zjištěného skutkového stavu vychází, neboť nové skutečnosti nebo důkazy v dovolání uplatnit nelze (srov. ).

Nejvyšší soud z uvedených důvodů dovolání jako nepřípustné podle věty první odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se v souladu s věty druhé neodůvodňuje.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li povinná, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na jeho výkon (exekuci).

V Brně dne 26. června 2017

JUDr. Zdeněk D e s

předseda senátu