Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 841/2017

21 Cdo 841/2017

U S N E S E N Í

Ing. Z. M.

SAMOVANE a. s.

se sídlem v Praze 1 – Josefově, Pařížská č. 68/9, IČO 24667943, zastoupené Mgr. Davidem Mikulou, advokátem se sídlem v Praze 4, Antala Staška č. 1670/80, o určení oprávněného ze zástavního práva, vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 27. října 2016, č. j. -156, takto:

I. Dovolání žalobce

se odmítá

.

II. Žalobce

je povinen

zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 5.300,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Davida Mikuly, advokáta se sídlem v Praze 4, Antala Staška č. 1670/80.

Stručné odůvodnění ( ):

Dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 27. 10. 2016, č. j. -156, není přípustné podle ustanovení , neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.

Judikatura soudů dospěla již v minulosti k závěru, že jestliže odvolací soud závěr o nedůvodnosti uplatněného nároku založil současně na dvou (více) na sobě nezávislých důvodech, pak sama okolnost, že jeden z nich neobstojí, nemůže mít na správnost tohoto závěru vliv, jestliže obstojí důvod druhý, a že uvedené platí i tehdy, nemohl-li být druhý důvod podroben dovolacímu přezkumu proto, že nebyl dovoláním dotčen (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 12. 1997, sp. zn. , uveřejněný pod č. 17/1998 včasopise Soudní judikatura, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2005, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. ). I podle ve znění účinném od 1. 1. 2013 platí, že spočívá-li rozhodnutí, jímž odvolací soud potvrdil či změnil rozhodnutí soudu prvního stupně, na posouzení více právních otázek, z nichž každé samo o sobě vede k zamítnutí návrhu, není dovolání ve smyslu ustanovení přípustné, jestliže řešení některé z těchto otázek nebylo dovoláním zpochybněno nebo jestliže některá z těchto otázek nesplňuje předpoklady vymezené v ustanovení Je tomu tak proto, že dovolací soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody, včetně jejich obsahového vymezení, a z jiných než dovolatelem uplatněných důvodů napadené rozhodnutí přezkoumat nemůže (srov. věty první ). Věcný přezkum posouzení ostatních právních otázek za tohoto stavu výsledek sporu ovlivnit nemůže a dovolání je tak nepřípustné jako celek (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2002, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 54/2002 v časopise Soudní judikatura, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2013, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2016, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 3. 2014, sp. zn. ).

V posuzovaném případě odvolací soud založil svůj závěr o zamítnutí žaloby na určení, že „žalobce je oprávněným ze zástavního práva dle zástavní smlouvy, uzavřené mezi Z. M., jako zástavním věřitelem a Příbramskou uzeninou, a. s. IČ: 45147744 se sídlem Příbram I, Jinecká 315 jako zástavcem, uzavřené dne 3. 6. 2013, na dvou na sobě nezávislých důvodech, a to, že žalobě nemohlo být vyhověno jednak pro nedostatek naléhavého právního zájmu na požadovaném určení ve smyslu s tím, že „důvodnost žaloby je nutno hodnotit nikoliv jen na základě uvedeného ustanovení, ale výhradně v návaznosti na skutečnost, že na majetek zástavce byl prohlášen konkurz a že nemovitosti, které byly předmětem zástavního práva dle zástavní smlouvy, byly v rámci zpeněžení majetkové podstaty prodány a vlastnické právo k nim je v katastru nemovitostí zapsáno ve prospěch jiné veřejné korporace“, jednak proto, že v případě námitky žalobce o neplatnosti smlouvy o postoupení pohledávek č. 2 ze dne 30. 12. 2013 z důvodu, že se této neplatnosti dovolala manželka žalobce v důsledku absence svého souhlasu s takovou smlouvou (respektive s výší úplaty za postoupení pohledávek), se jedná o „nepřípustnou novotu“, neboť žalobce přes poučení soudu prvního stupně podle ustanovení poprvé uplatnil uvedené tvrzení až v odvolacím řízení; proto nelze taková nová tvrzení použít [ ]. Každý z těchto závěrů sám o sobě

–

v případě jeho správnosti – vedl (musel vést) k zamítnutí žaloby. Žalobce v dovolání - jak vyplývá z jeho obsahu - zpochybnil pouze právní názor odvolacího soudu o tom, že žalobcem namítaná neplatnost smlouvy o postoupení pohledávek č. 2 ze dne 30. 12. 2013 je „nepřípustnou novotou“ (klade otázku, zda to, že žalobce namítá neplatnost v pořadí druhé smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 30. 12. 2013, je v odvolacím řízení „nepřípustnou novotou“, resp. zda důkazy, které žalobce k tomuto tvrzení označil, jsou z pohledu odvolacího řízení novými důkazy z hlediska ustanovení nepřípustnými), aniž by napadl také právní závěr odvolacího soudu, že na určení, že žalobce je oprávněným ze zástavního práva podle zástavní smlouvy uzavřené dne 3. 6. 2013 není dán naléhavý právní zájem ve smyslu ustanovení

Přestože každý z těchto závěrů obstojí – v případě jeho správnosti – jako samostatný důvod pro zamítnutí žaloby, dovolatel závěr o nedostatku naléhavého právního zájmu na požadovaném určení nenapadá (správnost tohoto závěru dovolací soud s ohledem na svou vázanost uplatněnými dovolacími důvody – srov. věty první - nemohl přezkoumat). Za této situace dovolání není přípustné – jak výše uvedeno - ani k přezkoumání druhého ze závěrů odvolacího soudu; dovolání je tak nepřípustné jako celek.

Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce podle ustanovení věty první odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 22. června 2017

JUDr. Mojmír Putna

předseda senátu