Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 2981/2015

30 Cdo 2981/2015

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka a JUDr. Františka Ištvánka v právní věci žalobce T. H., zastoupeného Mgr. Janem Boučkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Opatovická 1659/4, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o zadostiučinění za nemajetkovou újmu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. 2. 2015, č. j. , 483/2014-104, takto:

Odůvodnění:

Žalobce se žalobou domáhal po žalované konstatování porušení práva na projednání věci v přiměřeně lhůtě, omluvy a zaplacení částky 60 000 Kč s příslušenstvím v souvislosti s nepřiměřenou délkou exekučního řízení vedeného před Obvodním soudem pro Prahu 2 pod sp. zn. . Společně s tím žádal omluvu, zaplacení částky 30 000 Kč s příslušenstvím a konstatování porušení práva na ochranu osobních údajů za újmu způsobenou nesprávným doručováním, k němuž došlo v rámci uvedeného exekučního řízení.

Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 19. 2. 2014, č. j. -57, pro částečné zpětvzetí žaloby zastavil řízení v části, v níž žalobce po žalované žádal omluvu za zásah do práva na ochranu osobních údajů (výrok I). Dále žalobu zamítl v části požadující zaplacení částky 90 000 Kč s příslušenstvím a omluvu za to, že bylo porušeno jeho právo na projednání v přiměřené lhůtě (výrok II) a rozhodl o nákladech řízení (výrok III).

Doplňujícím rozsudkem ze dne 20. 8. 2014, č. j. -82, soud prvního stupně zamítl žalobu v části, v níž žalobce žádal konstatování porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě (výrok I), pro částečné zpětvzetí žaloby zastavil řízení v části, ve které se žalobce domáhal konstatování porušení práva na ochranu osobních údajů (výrok II), a rozhodl o nákladech řízení (výrok III).

K odvolání žalobce Městský soud v Praze jako soud odvolací v napadeném rozsudku potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, ve znění rozsudku doplňujícího, a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud odmítl podle ustanovení , , ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (viz čl. II bod 7 a čl. II bod 2 ), dále jen „ “, jako nepřípustné.

Otázka, zda nepřiměřenou délkou posuzovaného řízení vznikla žalobci nemajetková újma, přípustnost dovolání ve smyslu nezakládá, neboť odvolací soud se při řešení této otázky neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, pokud průběh posuzovaného exekučního řízení hodnotil jako neúčelný bez jakýchkoliv dopadů do poměrů žalobce,když krátce po tom, co žalobce podal návrh na nařízení exekuce, povinná vymáhanou pohledávku zaplatila a současně mu do té doby v řízení ani nevznikly žádné náklady (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 8. 2011, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 10/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Posouzení věci odvolacím soudem není ani v rozporu (jak se domnívá žalobce) s nálezem Ústavního soudu ze dne 21. 9. 2011, sp. zn. , když odvolací soud závěr o neexistenci nemajetkové újmy řádně odůvodnil s poukazem na to, že žalobce s ohledem na průběh exekučního řízení nemohl pociťovat nejistotu, jak toto řízení skončí.

Přípustnost dovolání nezakládá ani námitka žalobce, podle které odvolací soud nesprávně posoudil skutečnost, že i samotné kompenzační řízení (trvající 2 roky a 2 měsíce) bylo zatíženo průtahy a bylo nepřiměřeně dlouhé, ačkoliv dle názoru žalobce jde o řízení, které by mělo proběhnout řádově během několika měsíců. Pakliže žalobce uvedený názor opírá o rozsudky Evropského soudu pro lidská práva, zejména o rozhodnutí ve věci Apicella proti Itálii, rozsudek velkého senátu ze dne 29. 3. 2006, číslo stížnosti 64890/01, je třeba uvést, že ze zvýšených požadavků na rychlost prostředků nápravy, jež stanovila Itálie svým organům, nelze vyvodit požadavek na délku trvání kompenzačního řízení před orgány České republiky (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 9 2015, sp. zn. ). Dle ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu naopak platí, že pro posouzení přiměřenosti délky kompenzačního řízení je třeba užívat zásadně stejná pravidla jako pro posouzení přiměřenosti délky jiných řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 12 2014, sp. zn. ).

Nákladový výrok netřeba odůvodňovat ( věta druhá ).

Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky.

V Brně dne 27. června 2017JUDr. Pavel Simonpředseda senátu