Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 2367/2017

U S N E S E N Í

Z. Z.

1) J. D.

,

2) P. D.

,

3) B. F.

a

4) Z. P.

, všem zastoupeným JUDr. Blankou Štěpánovou, advokátkou se sídlem v Náchodě, Komenského 511, o poškození vlastnických práv a podílového majetku, vedené u Okresního soudu v Náchodě pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 13. 2. 2017, č. j. -134, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žalobkyně

je povinna

zaplatit žalovaným oprávněným společně a nerozdílně do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 10 841,60 Kč k rukám jejich zástupkyně JUDr. Blanky Štěpánové.

Stručné odůvodnění ( ):

Okresní soud v Náchodě (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 30. 11. 2016, č. j. -107, zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala na žalovaných, „aby byli povinni upustit od dalšího poškozování vlastnických práv a podílového majetku žalobkyně, proto ke všemu, co se týká společného podílového majetku a správy věci, jsou povinni si od žalobkyně vyžádat písemný souhlas“(výrok I.), a zamítl i žalobu, kterou se žalobkyně domáhala zrušení „pravidel užívání věcného břemene zřízeného kupní smlouvou se smlouvou se zřízením věcného břemene ze dne 25. 8. 2006, a výroku, že dohoda byla žalovanými podepsána dne 9. 3. 2016 a domluvou ustanovena bez vědomí a souhlasu žalobkyně dne 9. 2. 2016 v rozporu s kupní smlouvou článek IV. ze dne 25. 8. 2006“(výrok II.). Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky III. až VI.).

Krajský soud v Hradci Králové jako soud odvolací k odvolání žalobkyně rozsudkem ze dne 13. 2. 2017, č. j. -134, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Proti rozsudku odvolacího soudu, a to proti oběma jeho výrokům, podává žalobkyně dovolání, jehož přípustnost opírá o a v němž uplatňuje dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci podle Odvolacímu soudu především vytýká nesprávnou aplikaci a namítá, že nalézací soudy nehodnotily všechny jí předložené důkazy. Navrhuje, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu „změnil a o věci rozhodl tak, jak žalobkyně navrhla v žalobě podané dne 6. 9. 2016.“

Žalovaní se ve vyjádření k dovolání ztotožňují se závěry odvolacího soudu a jeho rozhodnutí považují za správné. Podle jejich názoru dovolání není přípustné, neboť dovolatelka nevymezila přípustnost dovolání ve smyslu a neuvedla ani způsobilý dovolací důvod. Navrhují, aby bylo dovolání odmítnuto, popř. zamítnuto.

Obsah rozhodnutí soudů obou stupňů i obsah dovolání a vyjádření jsou účastníkům známy, a proto na ně dovolací soud pro stručnost odkazuje.

Dovolání není přípustné.

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle – 3 dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí () uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.

Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle , je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu či jeho části [k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sp. zn. (dostupné na

www.nsoud.cz)

].

V posuzovaném případě je dovolání nepřípustné již z toho důvodu, že dovolatelka v rozporu s a a 3 v dovolání nevymezila konkrétní otázku přípustnosti dovolání. Dovolatelka sice v dovolání avizovala, že dovolání považuje za přípustné podle , ale žádnou konkrétní právní otázku v dovolání neuvedla, taková otázka se nepodává ani z obsahu dovolání. Otázku přípustnosti dovolání si pak není oprávněn vymezit sám dovolací soud, neboť tím by narušil zásady, na nichž spočívá dovolací řízení, zejména zásadu dispoziční a zásadu rovnosti účastníků řízení. Z judikatury Ústavního soudu se potom podává, že pokud Nejvyšší soud požaduje po dovolateli dodržení zákonem stanovených formálních náležitostí dovolání, nejedná se o přepjatý formalismus, ale o zákonem stanovený postup [např. usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 4. 2015, sp. zn. (dostupné na

http://nalus.usoud.cz)

].

K přípustnosti dovolání nepostačuje ani vymezení dovolacích důvodů (dovolacích námitek), aniž by společně s nimi byla vymezena otázka přípustnosti dovolání [k tomu srovnej usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. (dostupné na

http://nalus.usoud.cz)

]. Ostatně i judikatura dovolacího soudu akceptuje, že dovolací řízení nemá být bezbřehým přezkumem, v němž procesní aktivitu stran nahrazuje soud [srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2008, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2015, sp. zn. (obě dostupná na

www.nsoud.cz)

].

Pomine-li dovolací soud, že dovolatelka vůbec nevymezila přípustnost dovolání a tato se nepodává ani z obsahu dovolání, je dovolání především polemikou se zjištěným skutkovým stavem a vyjádřením obecného nesouhlasu s rozhodnutím nalézacích soudů. Jelikož je jediným dovolacím důvodem nesprávné právní posouzení věci a dovolací soud je zjištěným skutkovým stavem vázán (srovnej ), nemohl se námitkami nepřípustně směřujícími do zjištěného skutkového stavu zabývat.

Namítá-li dále dovolatelka existenci procesních vad řízení (zejména, že se odvolací soud určitou skutečností nezabýval nebo neprovedl jí doložené důkazy), dovolací soud připomíná, že vady řízení obecně nejsou způsobilým dovolacím důvodem, neboť jejich případnou existenci může dovolací soud posuzovat jen tehdy, je-li dovolání přípustné. Jediným dovolacím důvodem je totiž podle nesprávné právní posouzení věci [srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 9. 2014, sp. zn. , nebo ze dne 25. 11. 2014, sp. zn. (obě dostupná na

www.nsoud.cz)

].

Nad rámec uvedeného dovolací soud dodává, že mu není zcela zřejmé, kam směřuje argumentace dovolatelky, pokud odvolacímu soudu vytýká, že chybně aplikoval , (dále jen „o. z,“) „protože odstavec 3 se odkazuje na odstavec 2“.

V dané věci byl předmětem sporu návrh žalobkyně coby přehlasovaného (opomenutého) spoluvlastníka, aby o dohodě s N. M. n. M., uzavřené dne 9. 3. 2016, která konkretizovala způsob užívání věcného břemene zřízeného smlouvou o věcném břemeni ze dne 25. 8. 2006, rozhodl soud. Žalobkyně se o uzavření dohody dozvěděla v březnu 2016 a žalobu podala 6. 9. 2016. Nalézací soudy učinily závěr, že dohoda o konkretizaci způsobu užívání věcného břemene je záležitostí významnou, a věc posuzovaly podle § 1129 o. z. Tento závěr přitom dovolatelka nenapadá. K

rozhodnutí o významné záležitosti týkající se společné věci, zejména o jejím podstatném zlepšení nebo zhoršení, změně jejího účelu či o jejím zpracování, je třeba alespoň dvoutřetinové většiny hlasů spoluvlastníků. Nedosáhne-li se této většiny, rozhodne na návrh spoluvlastníka soud (§ 1129 odst. 1 o. z.). Spoluvlastník přehlasovaný při rozhodování podle odstavce 1 může navrhnout, aby o záležitosti rozhodl soud; v rámci toho může též navrhnout, aby soud dočasně zakázal jednat podle napadeného rozhodnutí. Ustanovení

§ 1128 odst. 3

platí obdobně (§ 1129 odst. 2 o. z.). Podle § 1128 odst. 3 o. z. přitom platí, že není-li návrh podle odstavce 2 podán do třiceti dnů od přijetí rozhodnutí, právo podat jej zaniká; nebyl-li spoluvlastník o nakládání uvědomen, běží lhůta ode dne, kdy se o rozhodnutí dozvěděl nebo dozvědět mohl. Žalobkyně se tedy mohla v roli přehlasovaného (opomenutého) spoluvlastníka

domáhat, aby o celé záležitosti rozhodl soud a měla možnost také navrhnout, aby soud dočasně zakázal jednat podle napadeného rozhodnutí. K tomu jí běžela prekluzivní lhůta v délce 30 dnů od okamžiku, kdy se o přijetí rozhodnutí dozvěděla. Jestliže se o uzavření dohody dozvěděla v v březnu 2016 a žalobu podala až 6. 9. 2016, je rozhodnutí odvolacího soudu o zamítnutí žaloby správné, a námitky dovolatelky ohledně nesprávné aplikace § 1128 o. z., zjevně nemohou obstát.

Jelikož žalobkyně podala dovolání do obou výroků rozsudku odvolacího soudu, zabýval se dovolací soud rovněž přípustností dovolání do výroků, jimiž bylo rozhodnuto o nákladech řízení. Podle je dovolání přípustné též proti akcesorickým výrokům rozhodnutí odvolacího soudu, jímž se odvolací řízení končí, včetně výroků o nákladech řízení (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2013, sp. zn. ). Avšak dovolatelka nevymezuje žádnou otázku procesního práva, která by založila přípustnost dovolání ohledně nákladových výroků ve smyslu Z tohoto důvodu nebylo možné dovolání ani v této části vyhovět ( a ).

Vzhledem k tomu Nejvyšší soud dovolání žalobkyně podle věty první odmítl.

V souladu s větou druhou rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení neobsahuje odůvodnění.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 31. května 2017

Mgr. David Havlík předseda senátu