Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 6017/2016

U S N E S E N Í

BESTGOLF TRADE, s.r.o. v likvidaci

SIT PRAGUE, a.s.

, se sídlem v Praze 9, Hůlkova 1075/35, IČO 63078988, zastoupené JUDr. Tomášem Holubem, advokátem se sídlem v Praze 5, Štefánikova 203/23, o zaplacení 2,000.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. září 2015, č. j. , 103/2015-217, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žalobkyně

je

povinna

zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 19.118 Kč k rukám JUDr. Tomáše Holuba, advokáta se sídlem v Praze 5, Štefánikova 203/23, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

Stručné odůvodnění ( ):

Obvodní soud pro Prahu 1 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 10. 6. 2014, č. j. -113, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 2,000.000 Kč s úrokem z prodlení a rozhodl o nákladech řízení účastníků. Usnesením ze dne 11. 6. 2014, č. j. -117, zavázal žalovanou zaplatit soudní poplatek ve výši 100.000 Kč.

K odvolání žalované Městský soud v Praze (soud odvolací) rozsudkem ze dne 22. 9. 2015, č. j. , 103/2015-217, rozsudek soudu prvního stupně v části, v níž byla uložena povinnost žalované zaplatit žalobkyni 200.000 Kč s úrokem z prodlení, potvrdil, ve zbývající části změnil tak, že se žaloba zamítá (výrok I.), rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (výrok II.), a výrok o uložení povinnosti žalované zaplatit soudní poplatek změnil tak, že žalovaná je povinna zaplatit České republice, Obvodnímu soudu pro Prahu 1, soudní poplatek za žalobu ve výši 10.000 Kč (výrok III.). Odvolací soud vyšel z toho, že v nájemní smlouvě ze dne 1. 4. 2008 (jejímž předmětem byly tam specifikované pozemky) si účastnice platně sjednaly smluvní pokutu ve výši 2,000.000 Kč, která zajišťovala závazek žalované po dobu dvou let od zániku nájmu nevyužívat předmět nájmu k provozování vyjmenovaných činností spojených s golfovou hrou a neumožnit takovou činnost ani třetí osobě. Protože žalovaná tento závazek porušila, zabýval se odvolací soud nárokem žalobkyně na smluvní pokutu, přičemž s přihlédnutím k , obchodního zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013, dospěl k závěru, že sjednaná smluvní pokuta je nepřiměřeně vysoká a snížil ji na částku 200.000 Kč.

Proti měnící části výroku I. (posuzováno vzhledem k obsahu dovolání) a výroku II. rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně včasné dovolání, které není přípustné podle , , ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. čl. II bod 2. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) – dále jen „“, neboť odvolací soud posoudil všechny rozhodné právní otázky v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu a není důvod, aby tyto otázky byly posouzeny jinak.

Předně dovolací soud zdůrazňuje, že zpochybňovala-li dovolatelka – s přihlédnutím k obsahu dovolání ( ) – právní posouzení věci odvolacím soudem i prostřednictvím skutkových námitek, které směřovaly do vlastního řešení a posuzování jednotlivých sporných otázek, pak v tomto směru uplatnila nepřípustný dovolací důvod.

Závěr odvolacího soudu o nepřiměřenosti výše smluvní pokuty je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu. Nejvyšší soud dovodil v rozsudku ze dne 18. 1. 2005, sp. zn. (srov. shodně např. rozsudky ze dne 26. 5. 2009, sp. zn. , a ze dne 19. 4. 2011, sp. zn. ), že pro posouzení, zda byla sjednána nepřiměřeně vysoká smluvní pokuta, zákon žádná kritéria nestanoví a závěr o této otázce je tedy věcí volného uvážení soudu. Posouzení otázky (ne)přiměřenosti smluvní pokuty proto závisí na okolnostech konkrétního případu, zejména na důvodech, které ke sjednání posuzované výše smluvní pokuty vedly, a na okolnostech, které je provázely. Odvolací soud s přihlédnutím k důvodům sjednání smluvní pokuty (zákaz konkurenčního jednání po dobu dvou let) postavil svou argumentaci o nepřiměřenosti výše smluvní pokuty především na poměru výše sjednaného nájemného a výše sjednané smluvní pokuty, tedy na vzájemném poměru hodnoty hlavního závazku a smluvní pokuty, čímž se od výše uvedené judikatury dovolacího soudu neodklonil. Zároveň tak respektoval i závěr, vyplývající z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 17. 5. 2011, sp. zn. , podle něhož při hodnocení (ne)přiměřenosti smluvní pokuty jsou rozhodné jen okolnosti, které existovaly ke dni sjednání smluvní pokuty. V souladu se shora uvedenou rozhodovací praxí rovněž odůvodnil míru snížení smluvní pokuty poukazem na hodnotu a význam zajišťované povinnosti s tím, že škodu vzniklou porušením smluvní povinnosti žalobkyně neprokázala. Nepřípadný je i odkaz dovolatelky na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 12. 2006, sp. zn. , neboť z pohledu vyváženosti smlouvy, tedy poměru mezi jednotlivými sjednanými sankcemi za neplnění různých smluvních povinností, odvolací soud (ne)přiměřenost výše smluvní pokuty ani rozsah jejího snížení neposuzoval.

Dovolací soud nepřehlédl ani sdělení dovolatelky, že dovoláním je napadán i výrok II. rozsudku. Zastává však – s přihlédnutím k obsahu dovolání ( ) – názor, že proti nákladovému výroku napadeného rozsudku dovolání ve skutečnosti nesměřuje, neboť ve vztahu k uvedenému výroku postrádá dovolání jakékoli odůvodnění.

Protože dovolání žalobkyně proti rozhodnutí odvolacího soudu není přípustné, Nejvyšší soud je podle ustanovení věta první odmítl.

Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. větu druhou ).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).

V Brně dne 19. června 2017

JUDr. Jitka Dýšková

předsedkyně senátu