Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 1945/2017

U S N E S E N Í

M. L.

1)

Severočeské vodárenské společnosti a. s.

,

se sídlem Teplice, Přítkovská 1689, IČO 49099469,

2) VODOHOSPODÁŘSKÉ STAVEBNÍ SPOL. S R. O.

, se sídlem Chomutov, Černovická 4264, IČO 44567022, zastoupené Mgr. Bohuslavem Rollem, advokátem se sídlem Chomutov, Nerudova 63/16, o 265.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 6. 10. 2016, č. j. -247, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 6. 10. 2016, č. j. -247, není přípustné podle , , ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 – dále jen „“ (srov. čl. II bod 1 a 7 a čl. II bod 2 ).

Odvolací soud postavil své rozhodnutí na závěru, i s ohledem na námitku promlčení vznesenou žalovanou 2), že žalobkyně v řízení o náhradu škody za nesprávně provedené dílo (nesprávné napojení potrubí při stavební úpravě kanalizačních rozvodů) neunesla břemeno tvrzení a břemeno důkazní ohledně toho, jaká škoda vznikla na jejím majetku v souvislosti s provozní činností žalované 2), a to za dobu od 4. 4. 2005 do 20. 7. 2006. Tvrzení žalobkyně o poškozeních jejího domu zůstala po celé řízení pouze v obecné rovině, a to i přes opakovaně jí poskytnuté poučení soudem ve smyslu , 3 Jelikož nebylo v řízení prokázáno, jaký byl stav předmětného domu k 3. 4. 2005 a zda a jaké škody na něm následně vznikly až do 20. 7. 2006, nebylo možno učinit závěr o vzniku škody v době, za níž k promlčení nároku nedošlo.

Dovolatelka právní otázku zakládající přípustnost dovolání dle spatřuje „v nesprávném procesněprávním posouzení pravomoci odvolacího soudu“. Namítá, že odvolací soud porušil tzv. dispoziční zásadu, zakotvenou v , neboť pokud změnil mezitímní rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu zamítl, posoudil i otázku výše nároku, ačkoliv o této právní otázce nebylo soudem prvního stupně rozhodnuto.

Dle ustálené judikatury při splnění podmínek ustanovení nemá odvolací soud jinou možnost, než změnit rozsudek soudu prvního stupně, což v případě mezitímního rozsudku, kterým bylo rozhodnuto o tom, že nárok žalobce je co do základu po právu, znamená, že odvolací soud změní rozsudek soudu prvního stupně tak, že se žaloba zamítá (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 29. 2. 2012, sp. zn. , a ze dne 27. 3. 2013, sp. zn. , které jsou dostupné na internetových stránkách Nejvyššího soudu

www.nsoud.cz

).

Uvedené judikaturní závěry jsou založeny na úvaze, že pojmově může být vydán pouze „kladný“ mezitímní rozsudek, který určuje, že právní základ nároku „je dán“, byť jen v nepatrné části. Dospěje-li soud k závěru, že žalobce nemá na požadované plnění právo (základ nároku není opodstatněn), rozsudkem žalobu zamítne; mezitímní rozhodnutí je v takovém případě vyloučeno, neboť není splněna podmínka „účelnosti“ vyjádřená v větě druhé (srov. Drápal, L., Bureš, J. a kol. II. Komentář, 1. vydání. Praha : C. H. Beck, 2009, s. 1029, a shodně např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 7. 2013, sp. zn. , uveřejněný pod č. 27/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 9. 2014, sp. zn. ).

Rozhodnutí odvolacího soudu je tedy založeno na takovém řešení právní otázky dovolatelkou předložené, které je souladné s ustálenou judikaturou, od níž nemá dovolací soud důvod se odchýlit, a které není ani v rozporu se závěry rozhodnutí dovolatelkou citovaných.

Nejvyšší soud proto dovolání žalobkyně podle věty první odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle , a , neboť dovolání žalobkyně nebylo možno věcně projednat již pro jeho zjevnou nepřípustnost, náklady žalované 2) spojené s podáním vyjádření, jehož argumentace je velmi skrovná a ve vztahu k výsledku řízení je nepodstatná, nelze považovat za účelně vynaložené náklady k uplatňování práva ( ). Žalované 1) náklady dovolacího řízení nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 1. června 2017

JUDr. Robert Waltr

předseda senátu