Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

11 Td 22/2017

11 Td 22/2017-7

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud v trestní věci

I. S., dříve K.,

t a k t o :

Podle , o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, ve znění pozdějších předpisů, a tr. ř. j e k projednání trestní věci I. S. p ř í s l u š n ý Krajský soud v Ostravě.

O d ů v o d n ě n í :

Krajskému soudu v Ostravě byla dne 24. 4. 2017 podle , o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), Krajským soudem v Praze předložena žádost a podklady Státního zastupitelství v Drážďanech o uznání a výkon rozhodnutí jiného členského státu Evropské unie, ukládajícího nepodmíněný trest odnětí svobody, konkrétně trestního příkazu Obvodního soudu v Drážďanech ze dne 28. 7. 2014, sp. zn. 204 Cs 311 Js 30273/14, na území České republiky, neboť odsouzená se nachází ve výkonu trestu ve Věznici Opava.

Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 3. 5. 2017, sp. zn. , podle § 301 odst. 3 zákona za použití § 24 odst. 1 tr. ř. předložil trestní věc odsouzené Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o příslušnosti soudu. Konstatoval, že podle § 301 odst. 1 zákona je k postupu podle § 298 a násl. příslušný krajský soud, v jehož obvodu se zdržuje osoba, vůči níž rozhodnutí jiného členského státu směřuje, a nelze-li takové místo zjistit, je příslušný krajský soud, v jehož obvodu tato osoba má nebo měla poslední trvalý pobyt. Z centrální evidence obyvatel bylo zjištěno, že obviněná je občankou České republiky a poslední trvalý pobyt má na adrese Z., S., okres T. Z výpisu Centrální evidence vězňů bylo zjištěno, že obviněná se nachází ve výkonu trestu ve Věznici Opava. Podle názoru Krajského soudu v Ostravě je však citované ustanovení třeba vykládat v kontextu § 299 odst. 1 písm. a) zákona, podle něhož se rozhodnutí jiného členského státu převezme za splnění podmínek uvedených v § 300 odst. 1 za účelem jeho uznání a výkonu, nachází-li se osoba, vůči níž takové rozhodnutí směřuje, v tomto jiném členském státu nebo v České republice, je-li státním občanem České republiky a má na jejím území obvyklé bydliště. Obvyklým bydlištěm se myslí místo, kde se osoba fakticky převážně zdržuje, tzn., zejména vede svou domácnost a kde má zaměstnání, přičemž toto místo se nemusí krýt s místem trvalého pobytu. Jde o faktický, nikoli právní pojem, který nelze vždy ztotožnit s trvalým nebo jiným oprávněným pobytem, který má především administrativní povahu. Hledisko určení místní příslušnosti v posuzované věci však podle názoru Krajského soudu v Ostravě nelze odvíjet od místa, kde dotčená osoba vykonává trest odnětí svobody, nýbrž od místa faktického pobytu této osoby na svobodě v občanském životě. Opačný názor by podle soudu vedl k připuštění toho, že by se za obvyklé bydliště a v jeho rámci místo, kde se osoba zdržuje, považoval i pobyt osoby ve výkonu trestu odnětí svobody, což zjevně nebyl úmysl zákonodárce.

Nejvyšší soud zhodnotil důkazy použitelné k rozhodnutí podle § 301 odst. 3 zákona a § 24 tr. ř. a dospěl k závěru, že nelze přisvědčit důvodům uvedeným v usnesení Krajského soudu v Ostravě. Podle § 301 odst. 1 zákona je k postupu při uznání a výkonu rozhodnutí jiného členského státu ukládajícího nepodmíněný trest odnětí svobody nebo ochranné opatření spojené se zbavením osobní svobody příslušný krajský soud, v jehož obvodu se zdržuje osoba, vůči níž rozhodnutí jiného členského státu směřuje, a nelze-li takové místo zjistit, je příslušný krajský soud, v jehož obvodu tato osoba má nebo měla poslední trvalý pobyt; jinak je příslušný Krajský soud v Praze. Ke změně skutečností rozhodných pro určení místní příslušnosti nastalé po zahájení řízení se nepřihlíží. Toto ustanovení neobsahuje pojem „obvyklé bydliště“, o jehož výklad Krajský soud v Ostravě opřel svou argumentaci. Nejvyšší soud je toho názoru, že není žádný důvod toto ustanovení vykládat v souvislosti s ustanovením § 299 odst. 1 písm. a) zákona, který neupravuje příslušnost soudu, ale stanoví obvyklé bydliště na území České republiky pouze jako jednu z podmínek převzetí rozhodnutí jiného členského státu za účelem jeho uznání a výkonu.

Ve své dosavadní judikatuře Nejvyšší soud k výkladu ustanovení § 301 odst. 1 zákona konstatoval: „Smyslem této zákonné úpravy nepochybně je předně konat řízení v místě, kde se odsouzená osoba fakticky zdržuje, je-li na svobodě (případně v místě, kde je omezena na svobodě, pokud by se nacházela ve výkonu trestu odnětí svobody v jiné trestní věci na území České republiky), což je vhodnější z hlediska rychlosti a nákladnosti řízení z pohledu státu i odsouzené osoby.“ (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2015, sp. zn. ). K argumentaci Krajského soudu v Ostravě pak lze ještě dodat, že pokud by zákonodárce zamýšlel určit místní příslušnost soudu podle obvyklého bydliště odsouzeného v České republice, mohl tak jistě výslovně učinit. Skutečnost, že je pojem „obvyklé bydliště“ vykládán mimo jiné tak, že jde o místo, kde se osoba fakticky převážně zdržuje, nemůže rovněž bez dalšího znamenat, že místo, kde se osoba zdržuje, je vždy jejím „obvyklým bydlištěm“. I Krajský soud v Ostravě uvádí v této souvislosti další skutečnosti, které místo obvyklého bydliště charakterizují, jako je vedení domácnosti a výkon zaměstnání. Je tedy zřejmé, že tyto pojmy nelze ztotožňovat.

Z těchto důvodů bylo ve sporu o příslušnost podle § 301 odst. 3 zákona a § 24 tr. ř. rozhodnuto, jak je ve výroku tohoto usnesení uvedeno.

P o u č e n í :

Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.

V Brně dne 18. 5. 2017

JUDr. Karel Hasch

předseda senátu