Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 Tz 1/2017

3 Tz 1/2017-32

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY

S. H.

Pravomocným usnesením Městského soudu v Praze ze dne 8. 10. 2015, sp. zn. ,

byl porušen zákon

v ustanovení § 306a odst. 2 tr. ř. v neprospěch obviněného S. H.

Napadené usnesení

se zrušuje.

Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Odůvodnění:

Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 24. 5. 2006, sp. zn. , byl S. H. uznán vinným ze spáchání trestného činu vraždy podle § 219 odst. 1 zákona č. 140/1961 Sb. (dále jen „tr. zák.“), ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák., jehož se dopustil tak, že:

„dne 28. 8. 1997 kolem 22.40 hod. na křižovatce ulic K. a R. v P. s dalšími dvěma dosud neztotožněnými pachateli z jedoucího vozidla zn. Mazda, stříbrošedé barvy 929, SPZ ..., za použití automatické pušky AGRAM 2000 bez výrobního čísla opatřené tlumičem z důvodu krevní msty střílel na poškozeného H. X. (E. S.), a to tak, že vystřílel na poškozeného ze zbraně 22 střel ráže 9 mm, přičemž poškozený byl zasažen celkem 14 střelami do různých oblastí těla, střely mířené do hlavy v oblasti mozku, v oblasti vnitrohrudních orgánů, v oblasti břicha byly smrtelné pro poškozeného, v důsledku nichž na místě zemřel, nebylo možno mu poskytnout jakoukoliv pomoc a poté obviněný se svými spolupachateli z místa činu odjel předmětným vozidlem a následně použité vozidlo se samopalem zn. AGRAM 2000 ráže 9 mm Luger bez výrobního čísla a pistoli zn. STAR, ráže 9 mm Luger, v. č. ..., ponechal odstavené poblíž M. nádraží v P.“

.

Za to byl odsouzen podle § 219 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 12 let se zařazením do věznice se zvýšenou ostrahou, k trestu vyhoštění na dobu neurčitou a dále k trestu propadnutí věci, a to samopalu AGRAM 2000 ráže 9 mm Luger bez výrobního čísla a pistole zn. STAR, ráže 9 mm Luger se zásobníkem, v. č. ...

Trestní stíhání obviněného S. H. bylo po celou dobu vedeno formou řízení proti uprchlému ve smyslu § 302 a násl. tr. ř. Obhájcem mu byl ustanoven advokát JUDr. Jan Veverka a písemné vyhotovení rozsudku bylo obhájci doručeno dne 13. 6. 2006. Státnímu zástupci dne 9. 6. 2006. Odvolání žádnou z oprávněných osob podáno nebylo, a proto rozsudek nabyl právní moci dne 22. 6. 2006.

Na základě mezinárodního zatýkacího rozkazu vydaného dne 31. 8. 2009 Městským soudem v Praze pod sp. zn. byl obviněný S. H. dne 3. 7. 2015 v Albánii omezen na osobní svobodě. Albánskými orgány bylo rozhodnuto o vydání jeho osoby do České republiky, k čemuž fakticky došlo dne 5. 8. 2015, kdy zároveň započal vykonávat předmětný trest odnětí svobody. Dne 14. 8. 2015 bylo Městskému soudu v Praze doručeno oznámení advokáta JUDr. Pavla Rameše o převzetí obhajoby obviněného S. H. v dané trestní věci společně s plnou mocí udělenou mu k tomuto bratrem obviněného H. H. Soud následně zaslal rozsudek s překladem do albánského jazyka obviněnému a zároveň jej taktéž poučil o právu navrhnout podle § 306a odst. 2 tr. ř. zrušení rozsudku a nové provedení hlavního líčení. Tyto písemnosti byly jmenovanému doručeny dne 14. 9. 2015. Obhájci obviněného JUDr. Ramešovi rozsudek zaslán nebyl. Obhájce JUDr. Rameš dne 23. 9. 2015 zaslal Městskému soudu v Praze písemnost označenou jako žádost o nové projednání věci, v níž požádal

„O znovu projednání této věci tak, aby soud znovu provedl dokazování a znovu ve věci rozhodl“

. Poukázal na to, že podání činí z procesní opatrnosti, když mu dosud nebyl doručen rozsudek.

Městský soud v Praze usnesením ze dne 8. 10. 2015, sp. zn. ,

rozhodl podle § 306a odst. 2 tr. ř. a contrario tak, že se neruší pravomocný rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 24. 5. 2006, sp. zn. , a nebude konáno hlavní líčení v rozsahu podle § 306a odst. 1 tr. ř. Tento postup odůvodnil tím, že dříve zmíněné podání obhájce JUDr. Rameše bylo odesláno dne 23. 9. 2015, čili až po uplynutí zákonné lhůty určené v § 306a odst. 2 tr. ř.

Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 12. 2015, sp. zn. , byla stížnost podaná obviněným prostřednictvím jeho obhájce podle § 148 odst. 1 písm. a) tr. ř. jako nepřípustná zamítnuta. Napadené usnesení Městského soudu v Praze proto nabylo právní moci v den jeho vydání, tedy dne 8. 10. 2015.

Proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8. 10. 2015, sp. zn. , podal ministr spravedlnosti České republiky stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného S. H.. Vytkl v ní, že zákon byl porušen v ustanovení § 12 odst. 7 tr. ř. a § 62 odst. 2 tr. ř. ve vztahu k § 306a odst. 2 tr. ř. v neprospěch obviněného S. H.

V odůvodnění stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti uvedl, že Městský soud v Praze se ustanoveními § 12 odst. 7 tr. ř. a § 62 odst. 2 tr. ř. při svém rozhodování důsledně neřídil. Ačkoliv mu v době zasílání rozsudku obviněnému s poučením ve smyslu § 306a odst. 2 tr. ř. bylo známo, že má zvoleného obhájce JUDr. Pavla Rameše, tomuto rozsudek nedoručoval. Vydáním napadeného usnesení ze dne 8. 10. 2015, sp. zn. , tak městský soud porušil zákon, neboť lhůta podle § 306a odst. 2 tr. ř. nejen dosud neuplynula, nýbrž ještě ani nezačala běžet. Dále poukázal na nález Ústavního soudu ze dne 31. 3. 2004, sp. zn. , s tím, že pokud je návrh na zrušení rozsudku učiněný ve smyslu § 306a odst. 2 tr. ř. označován za opravný prostředek svého druhu, pak je nepochybné, že je nutné nejen obviněnému (pravomocně odsouzenému), ale i obhájci doručit rozsudek, vůči němuž je takový opravný prostředek možno podat.

Závěrem stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud vyslovil podle § 268 odst. 2 tr. ř., že pravomocným usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8. 10. 2015, sp. zn. , byl porušen zákon v neprospěch obviněného S. H. ve vytýkaném směru, aby podle § 269 odst. 2 tr. ř. zrušil napadené usnesení, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Nejvyšší soud podle § 267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a dospěl k závěru, že zákon porušen byl.

V trestní věci obviněného S. H. vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. byl dne 24. 5. 2006 vyhlášen odsuzující rozsudek, který nabyl právní moci dne 22. 6. 2006. Dne 14. 8. 2015 bylo Městskému soudu v Praze doručeno oznámení advokáta JUDr. Pavla Rameše o převzetí obhajoby obviněného S. H. v dané trestní věci společně s plnou mocí udělenou mu k tomuto bratrem obviněného H. H.

Rozsudek s poučením o právu navrhnout podle § 306a odst. 2 tr. ř. zrušení rozsudku a nové provedení hlavního líčení byl obviněnému doručen dne 14. 9. 2015. Obdobně však soud nepostupoval ve vztahu k obhájci obviněného JUDr. Ramešovi.

Podle § 41 odst. 5 tr. ř. nebylo-li zmocnění obhájce při jeho zvolení nebo ustanovení vymezeno jinak, zaniká při skončení trestního stíhání. I když zmocnění takto zaniklo, je obhájce oprávněn podat za obžalovaného ještě dovolání a zúčastnit se řízení o dovolání u Nejvyššího soudu, dále podat žádost o milost a o odklad výkonu trestu.

Obviněný S. H., jak již bylo uvedeno shora, byl odsouzen za trestný čin vraždy podle § 219 odst. 1 tr. zák. a dne 5. 8. 2015 vydán do České republiky, kdy zároveň započal vykonávat předmětný trest odnětí svobody.

Podle § 12 odst. 7 tr. ř. pokud z povahy věci nevyplývá něco jiného, rozumí se obviněným též obžalovaný a odsouzený.

Podle § 62 odst. 2 tr. ř. má-li obviněný obhájce a poškozený nebo zúčastněná osoba zmocněnce, doručuje se písemnost pouze obhájci nebo zmocněnci,

pokud zákon nestanoví jinak.

Má-li však obviněný, poškozený nebo zúčastněná osoba něco osobně vykonat, doručuje se písemnost i jim.

Podle § 130 odst. 1 tr. ř. rozsudek se v opise doručí obžalovanému, státnímu zástupci, zúčastněné osobě a poškozenému, který uplatnil nárok na náhradu škody nebo nemajetkové újmy v penězích nebo na vydání bezdůvodného obohacení, a to i když byli při vyhlášení rozsudku přítomni.

Podle odst. 2 citovaného ustanovení má-li obžalovaný obhájce nebo opatrovníka, doručí se opis rozsudku též jim.

Podle § 306a odst. 2 tr. ř. skončilo-li řízení proti uprchlému pravomocným odsuzujícím rozsudkem a poté pominuly důvody, pro které se řízení proti uprchlému vedlo, na návrh odsouzeného podaný do osmi dnů od

doručení rozsudku

soud prvního stupně takový rozsudek zruší a v rozsahu stanoveném v odstavci 1 se hlavní líčení provede znovu. O právu navrhnout zrušení pravomocného odsuzujícího rozsudku musí být při doručení rozsudku odsouzený poučen. Přiměřeně soud postupuje, vyžaduje-li to mezinárodní smlouva, jíž je Česká republika vázána. Soud prvního stupně rozhodne o návrhu odsouzeného v neveřejném zasedání usnesením, proti němuž není stížnost přípustná. Podá-li odsouzený návrh v osmidenní lhůtě od doručení rozsudku, je rozhodnutí soudu o zrušení rozsudku (včetně případného rozhodnutí odvolacího soudu anebo jen odvolacího soudu, pokud bylo konáno jako řízení proti uprchlému jen odvolací řízení – srov. R 10/2010) obligatorní.

Ústavní soud ve svých nálezech upozornil v souvislosti s poučením odsouzeného podle § 306a odst. 2 tr. ř. na problematiku zastoupení odsouzeného obhájcem. Vzhledem k ustálené judikatuře Evropského soudu pro lidská práva Ústavní soud konstatoval, že ve chvíli, kdy je uprchlý dodán do výkonu trestu odnětí svobody a obdrží spolu s pravomocným odsuzujícím rozsudkem i poučení o možnosti navrhnout podle § 306a odst. 2 tr. ř. zrušení tohoto rozsudku, je absence poučení o možnosti právního zastoupení zásahem do práva na právní pomoc zaručeného čl. 37 odst. 2 LZPS, resp. čl. 6 odst. 3 písm. c) EÚLP. Přestože trestní řád nepředvídá v případě § 306a odst. 2 tr. ř. povinné právní zastoupení, soud má dostát své obecné poučovací povinnosti vyplývající mu z § 33 odst. 5 tr. ř. a poučit odsouzeného o jeho právech a poskytnout mu možnost jejich uplatnění (srov. ÚS 47/2004-n.). Ustanovení § 306a odst. 2 tr. ř. upravující možnost uprchlého podat návrh na zrušení předchozího pravomocného rozhodnutí, které bylo učiněno v jeho nepřítomnosti, má funkci opravného prostředku sui generis, i když to zákon výslovně neuvádí. Právo na právní pomoc zaručené y základních práva svobod (dále jen „ “) a od něj se odvozující právo na obhajobu podle y náleží nejen obviněnému nebo obžalovanému, ale také odsouzenému.

Trestní stíhání obviněného S. H. skončilo právní mocí rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. 5. 2006, sp. zn. , a ustanovení obhájce JUDr. Jana Veverky skončením trestního stíhání zaniklo (§ 41 odst. 5 tr. ř.). V dané trestní věci obhajobu obviněného převzal JUDr. Rameš na základě plné moci udělené mu bratrem obviněného H. H.. Městský soud v Praze, přestože od 14. 8. 2015 mu bylo známo, že JUDr. Pavel Rameš převzal obhajobu obviněného S. H., rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 24. 5. 2006, sp. zn. , v rozporu s ustanovením § 62 odst. 2 tr. ř., resp. § 130 odst. 2 tr. ř., tomuto obhájci s poučením podle § 306a odst. 2 tr. ř. nedoručil, takže mu nemohla začít běžet lhůta uvedená v ustanovení § 306a odst. 2 tř. ř. Naopak na přípis obhájce ze dne 23. 9. 2015 zaslaný Městskému soudu v Praze a označený jako žádost o nové projednání věci, v níž požádal o znovu projednání této věci tedy, aby soud znovu provedl dokazování a znovu ve věci rozhodl, reagoval městský soud tak, že usnesením ze dne 8. 10. 2015, sp. zn. ,

podle § 306a odst. 2 tr. ř. a contrario rozhodl, že se neruší pravomocný rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 24. 5. 2006, sp. zn. , a nebude konáno hlavní líčení v rozsahu podle § 306a odst. 1 tr. ř. Tento postup odůvodnil tím, že podání obhájce JUDr. Rameše bylo odesláno dne 23. 9. 2015, tzn. až po uplynutí zákonné lhůty určené v § 306a odst. 2 tr. ř.

Z uvedeného výčtu je nepochybné, že Městský soud v Praze ve věci vedené pod sp. zn. , nepostupoval v souladu se zákonem, pokud obhájci obviněného S. H. nedoručil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 24. 5. 2006, sp. zn. , a zároveň jej taktéž nepoučil o právu navrhnout podle § 306a odst. 2 tr. ř. zrušení rozsudku a nové provedení hlavního líčení. Obhájci obviněného tak vůbec lhůta stanovená v ustanovení § 306a odst. 2 tr. ř. nezačala běžet.

Nejvyšší soud proto podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným usnesením Městského soudu v Praze ze dne 8. 10. 2015, sp. zn. , byl porušen zákon v ustanovení § 306a odst. 2 tr. ř. v neprospěch obviněného S. H., podle § 269 odst. 2 tr. ř. zrušil napadené usnesení, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, tzn. i usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 12. 2015, sp. zn. .

Podle § 270 odst. 1 tr. ř. je-li po zrušení napadeného rozhodnutí nebo některého jeho výroku nutno učinit ve věci rozhodnutí nové, přikáže Nejvyšší soud zpravidla orgánu, o jehož rozhodnutí jde, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Nové rozhodnutí nebude přicházet v úvahu zejména tehdy, když napadené rozhodnutí nebo některý výrok neměly být podle zákona vůbec učiněny. V těchto případech Nejvyšší soud pouze vysloví porušení zákona podle § 268 odst. 2 tr. ř. a zruší podle § 269 odst. 2 tr. ř napadené rozhodnutí nebo jeho vadnou část; nepřikazuje již nové projednání a rozhodnutí věci ani nečiní rozhodnutí podle § 271 odst. 1, 2 tr. ř. (srov. NS 12/2002-T 302.).

Jak vyplývá z ustanovení § 306a odst. 2 tr. ř. odsouzený musí zrušení pravomocného odsuzujícího rozsudku navrhnout, a to do osmi dnů od jeho doručení. Z úřední povinnosti soud neruší pravomocný rozsudek, i když zjistí, že důvody pro konání řízení proti uprchlému v mezidobí pominuly. Pokud odsouzený navrhne zrušení rozsudku po uplynutí zákonné lhůty osmi dnů od doručení, soud rozsudek neruší, ale

opatřením

odsouzenému sdělí, že návrh byl učiněn opožděně. Usnesení Městského soudu v Praze, kterým rozhodl podle § 306a odst. 2 tr. ř. a contrario, že se neruší pravomocný rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 24. 5. 2006, sp. zn. , a nebude konáno hlavní líčení v rozsahu podle § 306a odst. 1 tr. ř., nemělo být vůbec učiněno, když obhájci obviněného nebyl doručen rozsudek a nezačala u něj běžet lhůta stanovená v ustanovení § 306a odst. 2 tr. ř. a navíc pro případ, že by návrh na zrušení rozsudku byl skutečně podán opožděně mělo být rozhodováno toliko opatřením.

Nejvyšší soud proto rozhodl tak, jak je ve výroku shora uvedeno s tím, že v dalším bude Městský soud v Praze postupovat v souladu s ustanovením § 306a odst. 2 tr. ř. a rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 24. 5. 2006, sp. zn. , doručí obhájci obviněného. Podle § 270 odst. 4 tr. ř. je orgán, jemuž byla věc přikázána, vázán právním názorem, který vyslovil ve věci Nejvyšší soud, a je povinen provést procesní úkony, jejichž provedení Nejvyšší soud nařídil.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 10. 5. 2017

Předseda senátu:

JUDr. Petr Šabata