Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

11 Tdo 413/2017

11 Tdo 413/2017-25

U S N E S E N Í

M. V.

t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. s e dovolání obviněného M. V. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 20. 9. 2016, sp. zn. ,

byl M. V. uznán vinným v bodě 1 přečinem krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku, v bodě 2 zločinem vydírání podle § 175 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku a v bodě 3 zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku, za které byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou.

Podle skutkových zjištění se obviněný shora uvedené trestné činnosti dopustil tím, že

1. ačkoliv byl rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 24. 2. 2009, č. j. -573, který nabyl právní moci dne 1. 10. 2009, odsouzen i pro trestný čin loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zákona č. 140/1961 Sb. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání šesti let se zařazením do věznice s ostrahou, z něhož byl podmíněně propuštěn rozhodnutím Okresního soudu v Chomutově ze dne 2. 10. 2014, sp. zn. , se stanovením zkušební doby do 2. 10. 2018, tak v L., S. n., v době od 14:15 hodin do 14:30 hodin dne 3. 2. 2016 v obchodním domě Forum, v prodejně Tesco, ke škodě společnosti Tesco Stores ČR, a. s., IČO: 45308314, vzal nejprve marcipánové růže v hodnotě 74,10 Kč, které vybalil, strčil do kapsy s tím, že obal vyhodil a odešel z prodejny do prostor určených personálu, kde byl kontrolován pracovníkem ostrahy prodejny, kterému slíbil zboží zaplatit, ale aniž by tak učinil, zhruba za deset minut vzal, opět v prodejně Tesco, plnotučné mléko a zákys banán, v celkové hodnotě 32 Kč, které uschoval pod oděv, a bez jejich zaplacení odešel z prodejny přes bezpečnostní rámy, kde byl následně kontrolován pracovníkem ostrahy prodejny,

2. v L., S. n., v době od 14:15 hodin do 14:50 hodin dne 3. 2. 2016 v přízemí obchodního domu Forum poté, co v prodejně Tesco, postupně ve dvou případech vzal zboží v celkové hodnotě 106,10 Kč, které uschoval pod oděv a bez jejich zaplacení vyšel ven z prodejny Tesco přes bezpečnostní rámy do pasáže obchodního domu, na výzvu pracovníka ostrahy V. K., aby se vrátil k bezpečnostnímu rámu, jeho výzvu uposlechl a v okamžiku, kdy na místo přišel další pracovník ostrahy Z. Š., opakovaně se slovně dožadoval odchodu a když jej Z. Š. vyzval, aby zůstal na místě, úderem ruky ho strčil od sebe, odstoupil a zpod oděvu vyndal pistoli zn. Bruni mod. 92, kal. 8 mm k se zaslepenou hlavní, kterou nechal ležet na dlani své natažené ruky směrem k pracovníkům ostrahy, což doprovázel slovy: „chceš se tady válet, uklidni se, nech mě jít“; k výzvě pracovníků ostrahy, aby svého jednání zanechal a pistoli skryl, tak učinil a dobrovolně odešel do kanceláře ostrahy, kde byl poté zajištěn Policií ČR,

3. ačkoliv byl rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 24. 2. 2009, č. j. -573, který nabyl právní moci dne 1. 10. 2009, odsouzen i pro trestný čin nedovolená výroba a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1 tr. zákona č. 140/1961 Sb. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání šesti let se zařazením do věznice s ostrahou, z něhož byl podmíněně propuštěn rozhodnutím Okresního soudu v Chomutově ze dne 2. 10. 2014, sp. zn. , se stanovením zkušební doby do 2. 10. 2018, v L., ul. D., v blíže nezjištěné době od měsíce ledna do měsíce března 2015, v bytě J. P. s jeho souhlasem, nejméně ve dvou případech, za užití přesně nezjištěného léčiva s obsahem pseudoefedrinu, amatérsky sestavené chemické laboratoře, složené z pomůcek, který si sám přinesl, opatřil si chemikálie a na tzv. jeden var vyrobil nejméně 10 g psychotropní látky methamphetamin, zvaný pervitin, celkem tak vyrobil nejméně 20 g pervitinu, přičemž nejméně v jednom případě léčiva s obsahem pseudoefedrinu přivezl z Polské republiky přes hraniční přechod v Hrádku nad Nisou; z takto vyrobeného pervitinu poskytl ve dvou případech celkem 2,5 g pervitinu J. P. a v jednom případě celkem 1 g pervitinu M. D., když pseudoefedrin je prekurzorem ve smyslu kategorie 1 přílohy I. nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 273/2004, o prekurzorech drog, a kategorie 1 přílohy nařízení Rady (ES) č. 111/2005 a methamphetamin, zvaný pervitin, je jako psychotropní látka uveden v seznamu č. 5 k , o seznamech návykových látek, ve smyslu , o návykových látkách, ve znění pozdějších předpisů.

Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání, které Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci usnesením ze dne 4. 11. 2016, sp. zn. 31 To 432/2016, podle § 256 tr. ř. zamítl.

Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce JUDr. Vladimíra Škréty dovolání. Ohledně dovolacího důvodu odkázal na § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.

Obviněný namítl, že soudy nesprávně hodnotily jeho zavinění v případě skutku popsaného pod bodem 1 výroku rozsudku soudu prvního stupně, neboť neměl v úmyslu nezaplatit za zboží. Vzal je s vědomím, že má u sebe dostatek finančních prostředků k zaplacení u pokladny. Když zjistil, že nikoli, dal ostraze do zástavy svůj mobilní telefon a šel si peníze vypůjčit. Vrátil se do obchodu s 200 Kč a chtěl zaplatit a koupit ještě další mléčné zboží v hodnotě 32 Kč. Tuto otázku soud hodnotil nesprávně. Stejně je tomu podle obviněného i u skutku popsaného pod bodem 2 výroku, kde rovněž neexistuje jeho zavinění, aby někoho vydíral. Pokud jde o skutek popsaný pod bodem 3 výroku rozsudku soudu prvního stupně, neexistuje žádný důkaz, že by se obviněný skutku opravdu dopustil, neboť svědkům J. P. a M. D. nelze důvěřovat. Soud přitom vzniklé pochybnosti nesprávně hodnotil v jeho neprospěch.

Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 4. 11. 2016, sp. zn. .

Nejvyšší státní zástupce prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství sdělil, že se k dovolání obviněného nebude věcně vyjadřovat.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř.], bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde je lze učinit (§ 265e odst. 1 tr. ř.), a bylo podáno oprávněnou osobou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.].

Dále musel Nejvyšší soud zvážit, zda lze uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v §265b tr. ř., jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. V úvahu přitom přicházelo posouzení pouze ve vztahu k ustanovení odstavce prvního § 265b tr. ř.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Z toho plyne, že v rámci rozhodování o dovolání vychází Nejvyšší soud zásadně ze skutkových zjištění provedených soudy v předchozím řízení a pouze hodnotí, zda tato skutková zjištění byla z hlediska hmotného práva správně posouzena. Není tedy možné namítat nic proti samotným skutkovým zjištěním soudu, proti tomu, jak soud hodnotil důkazy, v jakém rozsahu provedl dokazování, jak postupoval při provádění důkazů, apod. V tomto směru totiž nejde o aplikaci hmotného práva, ale procesních předpisů, zejména ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů. Hmotněprávní posouzení se pak týká především trestního práva hmotného, ale může se týkat i jiných právních odvětví (k tomu srov. č. rozh. tr., str. 299). Nesprávnost může spočívat v tom, že soud nesprávně aplikuje normu hmotného práva tím, že buď použije jiný právní předpis či jiné ustanovení nebo použije správný právní předpis a jeho správné ustanovení, ale nesprávně je vyloží. Nesprávnost může rovněž spočívat v chybně posouzené předběžné otázce. Je třeba dodat, že v žádném z dalších ustanovení § 265b odst. 1 trestní řád nepřipouští jako důvod dovolání, že by rozhodnutí bylo založeno na nesprávném nebo neúplném skutkovém zjištění. Námitky podané proti skutkovým zjištěním soudu proto nejsou dovolacím důvodem a Nejvyšší soud k nim nepřihlíží. Učinil by tak v souladu s judikaturou Ústavního soudu pouze v případě, kdy by byla skutková zjištění soudů v extrémním rozporu s provedenými důkazy a bylo by tak porušeno ústavně garantované právo obviněného na spravedlivý proces. O takový případ však v posuzované věci nejde.

Námitky, které obviněný zaměřil proti bodům 1 a 3 rozsudku soudu prvního stupně, zjevně směřují právě do oblasti skutkových zjištění a hodnocení provedeného dokazování. Nad rámec dovolacího řízení k nim lze konstatovat, že soudy logicky a přesvědčivě vysvětlily, z jakých důkazů vyvodily skutkové závěry, na nichž se odsouzení zakládá, a toto zdůvodnění nebudí žádné pochybnosti.

V případě jednání popsaného pod bodem 2 rozsudku soudu prvního stupně pak obviněný de facto žádnou argumentaci neuvedl, pouze konstatoval, že nebylo dáno jeho zavinění. Není tedy zcela zřejmé, zda i v tomto případě zamýšlel napadnout skutková zjištění, jež jsou podkladem právního závěru o subjektivní stránce (stejně jako v případě námitek proti bodu 1), nebo zda má za to, že skutková zjištění jsou v daném případě správná, avšak neodpovídá jim právní závěr o úmyslné formě zavinění. Faktem je, že obviněný nic takového neuvádí. I kdyby přitom Nejvyšší soud jeho námitku vyložil druhým popsaným způsobem, musel by pouze konstatovat, že závěr o úmyslné formě zavinění zcela odpovídá popsaným skutkovým okolnostem, a dovolání obviněného odmítnout jako zjevně neopodstatněné podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Není však úkolem Nejvyššího soudu, aby za obviněného domýšlel dovolací argumentaci.

Nejvyšší soud tak dospěl k závěru, že obviněný M. V. podal dovolání z jiných důvodů, než jsou obsaženy v ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř., a proto postupoval podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a jeho dovolání odmítl, aniž se dále zabýval jím napadeným rozhodnutím a řízením jemu předcházejícím podle § 265i odst. 3 až 5 tr. ř. O odmítnutí dovolání Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 18. 5. 2017

JUDr. Karel Hasch

předseda senátu