Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 5749/2016

29 Cdo 5749/2016

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Milana Poláškav právní věci žalobce USAHA a. s., se sídlem v Praze 3 - Žižkově, Husitská 344/63, PSČ 130 00, identifikační číslo osoby 04165047, zastoupeného Mgr. Šimonou Maškovou, advokátkou, se sídlem v Praze 9, Boušova 792, PSČ 190 14, proti žalovanému M. H., zastoupenému JUDr. Pavlem Pechancem Ph.D., advokátem, se sídlem v Luhačovicích, Masarykova 175, PSČ 763 26, o zaplacení částky 346.721,53 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. srpna 2016, č. j. -55, takto:Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. srpna 2016, č. j. -55 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 8. června 2016, č. j. -39, se zrušují a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í:

Žalobou datovanou 18. listopadu 2015 a podanou u Obvodního soudu pro Prahu 1 (dále jen „obvodní soud“) dne 24. listopadu 2015 se žalobce (USAHA a. s.) domáhá po žalovaném (M. H.) zaplacení částky 346.721,53 Kč s příslušenstvím (tvořeným smluvním úrokem z částky 242.348,08 Kč ve výši 19,20 % ročně za dobu od 12. července 2015 do zaplacení). Žalobu odůvodnil tím, že jde o dluh žalovaného vzešlý ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce GE Money Bank a. s. (dále jen „banka“) jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem dne 27. února 2013 (dále jen „úvěrová smlouva“), na jejímž základě banka poskytla žalovanému úvěr ve výši 260.000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet v pravidelných měsíčních splátkách spolu se sjednaným úrokem ve výši 19,20 % ročně. Jelikož žalovaný úvěr nesplácel, banka od smlouvy o úvěru odstoupila 19. srpna 2014, čímž se úvěr stal celý splatným. Požadovaných 346.721,53 Kč představují: 1/ jistina ve výši 242.348,08 Kč, 2/ smluvní úrok z dlužné jistiny k 11. červenci 2015 ve výši 18.566,54 Kč, 3/ smluvní pokuta ve výši 84.037,51 Kč, 4/ poplatky ve výši 1.475 Kč a 5/ zákonný úrok z prodlení k 11. červenci 2015 ve výši 294,40 Kč.

Rozsudkem ze dne 15. února 2016, č. j. -9, obvodní soud:

[1] Uložil žalovanému zaplatit žalobci do 3 dnů od právní moci rozsudku částku 346.721,53 Kč s úrokem z částky 242.348,08 Kč ve výši 19,20 % ročně za dobu od 12. července 2015 do zaplacení (bod I. výroku).

[2] Uložil žalovanému zaplatit žalobci do 3 dnů od právní moci rozsudku na náhradě nákladů řízení částku 52.403,10 Kč (bod II. výroku).

Žalovaný podal proti rozsudku obvodního soudu odvolání (č. l. 11-13).

Usnesením ze dne 20. dubna 2016, č. j. -25, vyrozuměl obvodní soud účastníky řízení o tom, že podle ustanovení a 4 , o úpadku a způsobech jeho řešení ( ), je řízení přerušeno, jelikož bylo rozhodnuto o úpadku žalovaného.

Podáním datovaným 25. května 2016 (č. l. 36-37) vznesl žalovaný návrh na pokračování v řízení.

Usnesením ze dne 8. června 2016, č. j. -39, zamítl obvodní soud návrh žalovaného na pokračování v řízení.

Obvodní soud vyšel z toho, že usnesením ze dne 11. listopadu 2015, č. j. -8, jehož účinky nastaly okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku (tj. 11. listopadu 2015, v 10.42 hodin), Krajský soud v Brně (dále jen „insolvenční soud“) mimo jiné zjistil úpadek žalovaného a povolil mu oddlužení.

Na tomto základě obvodní soud - vycházeje z ustanovení a 2 - uzavřel, že řízení o této žalobě se ze zákona přerušilo dle , což se projevilo usnesením ze dne 20. dubna 2016, jímž obvodní soud vyrozuměl účastníky řízení o přerušení řízení a současně je poučil, že v řízení nelze pokračovat po dobu, po kterou trvají účinky rozhodnutí úpadku. Dobou trvání účinků rozhodnutí o úpadku se obvykle rozumí doba do skončení insolvenčního řízení, což tam, kde bylo povoleno oddlužení, znamená, že tyto účinky trvají až do právní moci rozhodnutí, kterým insolvenční soud vezme na vědomí splnění oddlužení ( ).

Jelikož z insolvenčního rejstříku vyplývá, že insolvenční řízení týkající se žalovaného dosud nebylo pravomocně skončeno, nelze v přerušeném řízení pokračovat ( to v ustanoveních až neumožňuje); srov. též usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. (jde o usnesení ze dne 21. června 2007, které je - stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže - dostupné na webových stránkách Nejvyššího soudu).

K odvolání žalovaného Městský soud v Praze usnesením ze dne 4. srpna 2016, č. j. -55, potvrdil usnesení obvodního soudu z 8. června 2016.

Odvolací soud uzavřel, že v řízení přerušeném dle ustanovení „ “ (správně „ “) nelze pokračovat a obvodní soud tedy nepochybil, jestliže zamítl návrh na pokračování v řízení.

Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu ustanovení , (dále jen „ “), argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil (případně i rozhodnutí obvodního soudu) a věc vrátil příslušnému soudu k dalšímu řízení.

Dovolatel namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod dle ), maje napadené rozhodnutí za nepřezkoumatelné, dostatečně neodůvodněné a tedy nezákonné. K tomu poukazuje na to, že ustanovení (odst. 1) dopadá do poměrů řízení zahájených „před“ rozhodnutím o úpadku. Míní, že ve věci mělo být aplikováno ustanovení , s následky plynoucími z ustanovení , když žaloba v této věci byla podána až poté, co byl zjištěn úpadek dovolatele.

Žalobce ve vyjádření navrhuje dovolání zamítnout, maje argumentaci soudů za správnou.

Dovolání je přípustné dle ustanovení , když otázka dovoláním předestřená nebyla v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud vyřešena a pro danou věc neplatí žádné z omezení přípustnosti dovolání podle , vypočtených v

Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Z insolvenčního rejstříku se podává, že:

[1] Insolvenční řízení na majetek žalovaného bylo zahájeno 9. října 2015 (pod sp. zn. ), kdy insolvenčnímu soudu došel insolvenční návrh žalovaného (dlužníka) spojený s návrhem na povolení oddlužení.

[2] Vyhlášku (ze dne 9. října 2015, č. j. -2), kterou oznámil zahájení insolvenčního řízení na majetek žalovaného, zveřejnil insolvenční soud v insolvenčním rejstříku dne 9. října 2015 v 11.47 hodin.

[3] Usnesením ze dne 11. listopadu 2015, č. j. -8 (zveřejněným v insolvenčním rejstříku téhož dne v 10.42 hodin), insolvenční soud (mimo jiné) zjistil úpadek žalovaného a jeho manželky (bod I. výroku) a povolil řešení úpadku oddlužením (bod II. výroku). Usnesení nabylo právní moci dne 16. listopadu 2015.

[4] Žalobce přihlásil 20. listopadu 2015 do insolvenčního řízení vedeného na majetek dlužníka 2 nezajištěné pohledávky z úvěrové smlouvy, v celkové výši 362.490,30 Kč, s tím, že:

a/ Pohledávku č. 1 (celkem 278.452,79 Kč), která se stala splatnou 19. srpna 2014, tvoří:

1/ jistina ve výši 242 348,08 Kč,

2/ kapitalizovaný úrok z dlužné jistiny k 11. červenci 2015 ve výši 18.860,94 Kč,

3/ smluvní úrok z dlužné jistiny za dobu od 12. července 2015 do 10. listopadu 2015 ve výši 15.768,77 Kč,

4/ poplatky ve výši 1.475 Kč.

b/ Pohledávku č. 2 tvoří smluvní pokuta ve výši 84.037,51 Kč

[5] Při přezkumném jednání, jež se konalo 20. ledna 2016, byly obě pohledávky žalobce zjištěny v plné výši.

[6] Usnesením ze dne 19. února 2016, č. j. -5 (zveřejněným v insolvenčním rejstříku 22. března 2016 v 11.18 hodin), insolvenční soud (mimo jiné) schválil oddlužení žalovaného a jeho manželky plněním splátkového kalendáře (bod I. výroku). Usnesení nabylo právní moci dne 15. dubna 2016 a insolvenční řízení v této formě stále probíhá.

Pro věc rozhodná ustanovení (jež od zahájení insolvenčního řízení na majetek žalovaného do vydání napadeného usnesení nedoznala změn) znějí následovně:

§ 109

(1) Se zahájením insolvenčního řízení se spojují tyto účinky:

a/ pohledávky a jiná práva týkající se majetkové podstaty nemohou být uplatněny žalobou, lze-li je uplatnit přihláškou,

(…)

(4) Účinky zahájení insolvenčního řízení nastávají okamžikem zveřejnění vyhlášky, kterou se oznamuje zahájení insolvenčního řízení, v insolvenčním rejstříku.

(5) Nestanoví-li zákon u některého ze způsobů řešení úpadku jinak, trvají účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení do skončení insolvenčního řízení, a jde-li o reorganizaci, do schválení reorganizačního plánu.

(…).

§ 110

(1) Věřitelé dlužníka jsou od zahájení insolvenčního řízení oprávněni uplatnit v něm své pohledávky přihláškou, a to i v případě, že insolvenční soud ještě nezveřejnil výzvu k podávání přihlášek.

(…).

§ 140aPřerušení řízení

(1) Účinky rozhodnutí o úpadku nastávají okamžikem jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku. Rozhodnutím o úpadku se přerušují soudní a rozhodčí řízení o pohledávkách a jiných právech týkajících se majetkové podstaty, které mají být v insolvenčním řízení uplatněny přihláškou, nebo na které se v insolvenčním řízení pohlíží jako na přihlášené, anebo o pohledávkách, které se v insolvenčním řízení neuspokojují (§ 170). Není-li dále stanoveno jinak, v těchto řízeních nelze pokračovat po dobu, po kterou trvají účinky rozhodnutí o úpadku.

(…).

§ 140cNově zahájená řízení

V době, po kterou trvají účinky rozhodnutí o úpadku, nelze zahájit soudní a rozhodčí řízení o pohledávkách a jiných právech týkajících se majetkové podstaty, které mají být v insolvenčním řízení uplatněny přihláškou, nebo na které se v insolvenčním řízení pohlíží jako na přihlášené, nejde-li o incidenční spory, ani řízení o pohledávkách, které se v insolvenčním řízení neuspokojují (§ 170).

§ 141aPrávní moc rozhodnutí o úpadku

Po právní moci rozhodnutí o úpadku zastaví soud nebo jiný k tomu příslušný orgán řízení o pohledávkách nebo jiných právech, která byla zahájena v rozporu s omezeními podle § 109 odst. 1 písm. a/ a podle § 140c.

Na tomto místě budiž dodáno, že úprava obsažená v , a byla vtělena do s účinností od 1. ledna 2014 , kterým se mění , o úpadku a způsobech jeho řešení ( ), ve znění pozdějších předpisů, a , o insolvenčních správcích, ve znění pozdějších předpisů.

Ustanovení a ve znění citovaném výše se v nacházela již v době před 1. lednem 2014, přičemž výklad těchto ustanovení byl pro uvedenou dobu judikatorně ustálen v tomto závěru:

Řízení o žalobě podané věřitelem po zahájení insolvenčního řízení soud zastaví po právní moci rozhodnutí o úpadku, je-li předmětem žaloby pohledávka, kterou věřitel mohl přihlásit do insolvenčního řízení ( , ); to platí i tehdy, byl-li již prohlášen konkurs na majetek dlužníka (usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. června 2011, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 4/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. ledna 2012, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 70/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. září 2015, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 70/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Změny, jež se s účinností od 1. ledna 2014 promítly v prostřednictvím ustanovení , a , tento judikatorní závěr dílčím způsobem ovlivnily, takže k výše citovaným ustanovením lze obecně přijmout [pro insolvenční řízení zahájená (jako v tomto případě) v době od 1. ledna 2014 (k insolvenčním řízením zahájeným před 1. lednem 2014, srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. května 2016, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 26/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek - dále jen „R 26/2017“)] následující závěry:

[1] Jestliže soudní řízení o pohledávce věřitele vůči (insolvenčnímu) dlužníku, zahájené (žalobou) před okamžikem, kdy nastanou účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení na majetek dlužníka [tedy (ve smyslu ) před okamžikem zveřejnění vyhlášky, kterou se oznamuje zahájení insolvenčního řízení, v insolvenčním rejstříku], probíhá i v okamžiku zveřejnění rozhodnutí o úpadku dlužníka v insolvenčním rejstříku ( věta první ) a jde-li o pohledávku, která má být v insolvenčním řízení uplatněna přihláškou [což je i pohledávka, u které věřitel (lhostejno proč) zmeškal propadnou lhůtu k přihlášení], nebo o pohledávku na kterou se v insolvenčním řízení pohlíží jako na přihlášenou, anebo o pohledávku, která se v insolvenčním řízení neuspokojuje ( ) soudní řízení o takové pohledávce se tímto okamžikem přerušuje (ex lege) [ věta druhá ].

[2] Je-li (následně) způsobem řešení úpadku dlužníka reorganizace nebo oddlužení ( a c/, a c/ ) nelze v přerušeném řízení pokračovat do skončení insolvenčního řízení. Účinky rozhodnutí o úpadku totiž při reorganizaci trvají do právní moci usnesení, jímž insolvenční soud vezme na vědomí splnění reorganizace ( ) a zákaz pokračování v řízení při reorganizaci a při oddlužení neprolamuje ( věta třetí ).

[3] Jinak je tomu v případě, že soudní řízení o pohledávce věřitele vůči (insolvenčnímu) dlužníku je zahájeno (žalobou) až poté, kdy nastanou účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení na majetek dlužníka [tedy (ve smyslu ) po okamžiku zveřejnění vyhlášky, kterou se oznamuje zahájení insolvenčního řízení, v insolvenčním rejstříku]. Jde-li o pohledávku, kterou věřitel může uplatnit (u insolvenčního soudu) přihláškou [což je (poměřováno časem) možné (ve smyslu ) již od zahájení insolvenčního řízení (tedy ve smyslu části věty za středníkem ode dne, kdy insolvenční návrh dojde věcně příslušnému soudu)], pak její uplatnění (u obecného soudu) žalobou poté, kdy nastanou účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení na majetek dlužníka, odporuje zákazu formulovanému v ustanovení .

[4] Probíhá-li soudní řízení o pohledávce věřitele vůči dlužníku uplatněné žalobou v rozporu s ustanovením i v okamžiku zveřejnění rozhodnutí o úpadku dlužníka v insolvenčním rejstříku ( věta první ), soudní řízení o takové pohledávce se tímto okamžikem opět přerušuje (ex lege) [ věta druhá ]. Rozdíl [oproti tomu, co bylo řečeno výše (v odstavcích [1] a [2]) pro soudní řízení o pohledávce věřitele vůči (insolvenčnímu) dlužníku, zahájené (žalobou) před okamžikem, kdy nastanou účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení na majetek dlužníka] spočívá v tom, že určuje (co do možnosti v těchto řízeních „pokračovat“) „jinak“ ( věta třetí ), a to dokonce bez zřetele k tomu, zda způsobem řešení úpadku dlužníka bude konkurs, reorganizace nebo oddlužení.

[5] „Jinak“ určuje ustanovení , jež soudu nebo jinému k tomu příslušnému orgánu předepisuje, aby po právní moci rozhodnutí o úpadku zastavil (i) řízení o pohledávkách, která byla zahájena v rozporu s omezeními podle .

[6] Lze tedy shrnout, že uplatní-li věřitel pohledávku vůči dlužníku u obecného soudu žalobou v rozporu s ustanovením , soudní řízení o takové pohledávce se přeruší okamžikem zveřejnění rozhodnutí o úpadku dlužníka v insolvenčním rejstříku ( věta první ). Za předpokladu, že stále trvají účinky rozhodnutí o úpadku, je po právní moci rozhodnutí o úpadku obecný soud povinen řízení o žalobě neprodleně zastavit podle , bez zřetele k tomu, zda úpadek dlužníka je následně řešen konkursem, reorganizací nebo oddlužením.

[7] Uplatní-li věřitel vůči dlužníku u obecného soudu žaloboupohledávku, která má být v insolvenčním řízení uplatněna přihláškou (aniž by šlo o incidenční spor), nebo pohledávku, na kterou se v insolvenčním řízení pohlíží jako na přihlášenou (aniž by šlo o incidenční spor), anebo pohledávku, která se v insolvenčním řízení neuspokojuje ( ), teprve v době, kdy již trvají účinky rozhodnutí o úpadku (po okamžiku zveřejnění rozhodnutí o úpadku dlužníka v insolvenčním rejstříku), jde o porušení zákazu formulovaného v . Logicky však v takovém případě nenastanou účinky přerušení řízení dle ; není totiž splněna podmínka, aby řízení o žalobě u obecného soudu probíhalo k okamžiku zveřejnění rozhodnutí o úpadku dlužníka v insolvenčním rejstříku (k rozdílu v dikci na straně jedné a ustanovení až a na straně druhé srov. R 26/2017). Za předpokladu, že stále trvají účinky rozhodnutí o úpadku, je po právní moci rozhodnutí o úpadku obecný soud povinen řízení o žalobě neprodleně zastavit podle , bez zřetele k tomu, zda úpadek dlužníka je následně řešen konkursem, reorganizací nebo oddlužením. Přitom není vyloučeno, že obecný soud bude aplikovat (musí aplikovat) ustanovení (coby důsledek porušení zákazu plynoucího z ) v situaci, kdy žaloba o pohledávce bude nepřípustně podána dokonce až po právní moci rozhodnutí o úpadku (kdykoli později, dokud trvají účinky rozhodnutí o úpadku).

V poměrech dané věci se tyto (obecné) závěry promítají následovně:

[1] Podle stavu věci není žádných pochyb o tom, že žalobce (věřitel) uplatnil pohledávku vůči žalovanému (dlužníku) žalobou dne 24. listopadu 2015, tedy:

1/ poté, co nastaly (9. října 2015) účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení na majetek žalovaného (dlužníka),

2/ poté, co nastaly (11. listopadu 2015, v 10.42 hodin) účinky zveřejnění rozhodnutí o úpadku žalovaného (dlužníka) v insolvenčním rejstříku,

3/ poté, co rozhodnutí o úpadku žalovaného (dlužníka) nabylo právní moci (16. listopadu 2015), ba dokonce,

4/ poté, co žalobce přihlásil pohledávku, která je předmětem žaloby, do insolvenčního řízení vedeného na majetek dlužníka (20. listopadu 2015).

[2] Rozhodnutí obou soudů neobstojí již v rovině jejich vlastní argumentace, neboť (jak řečeno výše) u žalob podaných u obecných soudů v rozporu s nebrání okolnost, že řízení o nich se (ex lege) přerušilo dle , následnému (po právní moci rozhodnutí o úpadku) zastavení řízení dle .

[3] Především je však z výše podaného přehledu procesních úkonů soudu a účastníků v této věci a v insolvenční věci žalovaného (dlužníka) zřejmé, že aplikace vůbec nepřicházela v úvahu (oba soudy toto ustanovení aplikovaly při zjevném pominutí skutečné časové posloupnosti jednotlivých procesních úkonů). Závěr, že řízení zahájené u obecného soudu „25. listopadu 2015“ se přerušilo podle „11. listopadu 2015, v 10.42 hodin“ [kdy nastaly účinky zveřejnění rozhodnutí o úpadku žalovaného (dlužníka) v insolvenčním rejstříku], zcela zjevně udržitelný není. Šlo naopak o případ podřaditelný ustanovení , což znamená, že řízení o žalobě v této věci nikdy ze zákona přerušeno nebylo, takže nebyl dán ani zákonný podklad pro rozhodování o „pokračování“ v „přerušeném“ řízení.

[4] Odkaz obvodního soudu na usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. byl zjevně nepřípadný již proto, že (jak plyne již z doby, kdy bylo vydáno), toto rozhodnutí vykládalo jiný právní předpis ( , o konkursu a vyrovnání).

[5] Obvodní soud je naopak povinen rozhodnout o zastavení řízení o žalobě dle . Je tomu tak proto, že předmětem žaloby jsou zčásti pohledávky, které mají být v insolvenčním řízení uplatněny přihláškou [a které přihláškou z 20. listopadu 2015 v insolvenčním řízení žalovaného (dlužníka) uplatněny byly]; konkrétně pohledávka č. 1 tvořená jistinou a příslušenstvím v celkové výši 278.452,79 Kča pohledávka č. 2 tvořená smluvní pokutou ve výši 84.037,51 Kč, a zčásti příslušenství pohledávky č. 1 [smluvní úrok z částky 242.348,08 Kč ve výši 19,20 % ročně za dobu od 11. listopadu 2015 (od rozhodnutí o úpadku) do zaplacení], jež patří mezi pohledávky, které se v insolvenčním řízení neuspokojují (podle , coby úroky z pohledávek přihlášených věřitelů, vzniklých před rozhodnutím o úpadku, které přirostly až v době po tomto rozhodnutí).

Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání ( věta první ) napadené rozhodnutí zrušil; jelikož důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí také na rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud i toto rozhodnutí a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení ( a 2 ).

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 31. května 2017

JUDr. Zdeněk K r č m á řpředseda senátu