Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 5259/2016

21 Cdo 5259/2016

U S N E S E N Í

Komerční banky, a. s.

A. H.

, zastoupené JUDr. Josefem Svobodou, advokátem se sídlem v Praze 7 - Holešovicích, Argentinská č. 286/38, pro 7.094.572,94 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. , o návrhu povinné na zastavení exekuce, o dovolání povinné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. dubna 2016 č. j. -84, takto:

Usnesení městského soudu a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 2. listopadu 2015 č. j. -55

se zrušují

a věc

se vrací

Obvodnímu soudu pro Prahu 1 k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Návrhem doručeným soudnímu exekutorovi dne 20. 8. 2015 se povinná domáhala zastavení exekuce vedené - na základě pověření Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 29. 7. 2015 č. j. . Milanem Suchánkem, se sídlem Exekutorského úřadu v Praze 9, Pod Pekárnami č. 245/10, pod sp. zn. 85 EX 8361/15, podle pravomocného a vykonatelného usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 16. 4. 2015 č. j. -76, jímž byl k uspokojení pohledávky oprávněné ve výši 7.115.751,94 Kč s příslušenstvím nařízen prodej zástavy ve vlastnictví povinné, a to spoluvlastnického podílu o velikosti

½ na pozemku parc. č. 587 v k.

ú. S., jehož součástí je stavba. Návrh zdůvodnila tím, že zástavní právo je promlčeno a že vznáší námitku promlčení. Uvedla, že oprávněná uzavřela s dlužníkem J. B. dne 7. 10. 2004 smlouvu o úvěru č. 003030420668, na základě které mu poskytla hypoteční úvěr, že zástavní smlouva k uvedené nemovitosti byla uzavřena dne 8. 10. 2004 s právními účinky vkladu zástavního práva do katastru nemovitostí ke dni 11. 10. 2004, že celá pohledávka byla „zesplatněna“ ke dni 21. 9. 2007, neboť dlužník neplnil své povinnosti, a že žaloba na nařízení soudního prodeje zástavy byla oprávněnou podána dne 7. 5. 2014, tedy po uplynutí tříleté promlčecí doby (22. 9. 2010).

Obvodní soud pro Prahu 1 - poté, co usnesením ze dne 17. 9. 2015 č. j. -40 odložil exekuci vedenou na základě pověření Obvodního soudu pro Prahu 1, ze dne 29. 7. 2015, č. j. -17, do doby pravomocného rozhodnutí o návrhu povinné, ze dne 20. 8. 2015, na zastavení exekuce - usnesením ze dne 2. 11. 2015 č. j. -55 návrh povinné na zastavení exekuce zamítl. Vyšel ze zjištění, že dne 1. 7. 2010 byl ve věci oprávněné a dlužníka J. B. vydán rozhodcem JUDr. Janou Kůrkovou rozhodčí nález sp. zn. K/2010/01559, který nabyl právní moci dne 5. 10. 2010 a vykonatelnosti dne 8. 10. 2010, a dovodil, že právo (pohledávka ze smlouvy o úvěru) přiznané oprávněné tímto rozhodčím nálezem se na základě ustanovení promlčuje za deset let ode dne, kdy mělo být podle rozhodnutí plněno. Dospěl k závěru, že promlčecí doba pohledávky zajištěné zástavním právem ještě neuplynula a že proto – vzhledem k tomu, že zástavní právo se nepromlčuje dříve než zajištěná pohledávka - nemůže být zástavní právo promlčeno.

K odvolání povinné Městský soud v Praze usnesením ze dne 29. 4. 2016 č. j. -84 potvrdil usnesení soudu prvního stupně. Ztotožnil se s jeho závěrem o nedůvodnosti vznesené námitky promlčení zástavního práva a dodal, že námitka absolutní neplatnosti rozhodčí doložky, na jejímž základě byl JUDr. Janou Kůrkovou dne 1. 7. 2010 vydán rozhodčí nález, jímž přiznaná pohledávka oprávněné má být uspokojena prodejem zástavy, nemůže obstát za situace, kdy ve vztahu k povinné je exekučním titulem usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 16. 4. 2015 č. j. -76, a nikoli uvedený rozhodčí nález.

Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podala povinná dovolání. Namítá, že se dozvěděla až z odůvodnění usnesení soudu prvního stupně, že exekučním titulem není zástavní smlouva, na jejímž základě byl usnesením nařízen prodej zástavy, ale rozhodčí nález, že o existenci tohoto důkazu nebyla v řízení informována, že nebylo nařízeno jednání, ani jí umožněno se k tomuto vyjádřit, a že jí tak bylo odepřeno základní právo na spravedlivý proces. Uvádí, že sjednaná rozhodčí doložka je neplatná, neboť výběr rozhodce nebyl sjednán transparentně – byl ponechán na výběr soukromé společnosti, která není stálým rozhodčím soudem, a že exekuční řízení vedené na základě rozhodčího nálezu vydaného na základě této rozhodčí doložky proti dlužníku J. B. u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. bylo pravomocně zastaveno z důvodu neplatnosti rozhodčího nálezu. Dovolatelka dále namítá, že odvolací soud dospěl k závěru, že exekučním titulem není rozhodčí nález, ale usnesení o nařízení prodeje zástavy, a že námitka promlčení je nedůvodná s odkazem na rozhodnutí soudu prvního stupně, i když ten shledal nedůvodnost námitky promlčení právě v existenci a platnosti rozhodčího nálezu; tím odvolací soud vyjádřil nesprávný právní názor, že po nařízení výkonu rozhodnutí nemůže zástavní dlužník ve vykonávacím řízení namítat proti vymáhané pohledávce a jejímu příslušenství již „ani to, co nemohl uplatňovat v řízení o nařízení soudního prodeje zástavy“. Povinná navrhla, aby dovolací soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( – dále jen „ “) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení , se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští ( ).

Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak ( ).

V projednávané věci závisí napadené rozhodnutí odvolacího soudu mimo jiné na vyřešení otázky hmotného práva, za jakých podmínek dochází k promlčení zástavního práva, kterým byla zajištěna pohledávka ze smlouvy o úvěru. Protože při řešení této právní otázky se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, je dovolání proti usnesení odvolacího soudu, podle ustanovení , přípustné.

Po přezkoumání usnesení odvolacího soudu, ve smyslu ustanovení , které provedl bez jednání ( věta první ), Nejvyšší soud České republiky dospěl k závěru, že dovolání povinné je opodstatněné.

Projednávanou věc je třeba i v současné době – vzhledem k době, kdy byla uzavřena předmětná zástavní smlouva – posuzovat podle , ve znění zákonů

č. , č. , č. , č. , č. , č. , č. , č. , č. , č. , č. , č. , č. , č. , č. , č. , č. , č. , č. , č. , č. , č. , č. , č. , č. , č. , č. , č. , č. , č. a č. , nálezu Ústavního soudu č. 476/2002 Sb. a zákonů č. , č. a č. ,

tedy podle , ve znění účinném do 31. 12. 2004 (dále jen „obč. zák.“),

a dále podle , obchodní zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2004 (dále jen „obch. zák.“).

Podle ustanovení § 100 odst. 2 věty první obč. zák. se promlčují všechna práva majetková s výjimkou práva vlastnického.

Podle ustanovení § 100 odst. 2 věty třetí obč. zák. se zástavní práva nepromlčují dříve, než zajištěná pohledávka.

Z citovaných ustanovení v první řadě vyplývá, že promlčení podléhá rovněž zástavní právo, neboť jde o majetkové právo, které z možnosti promlčení nebylo - na rozdíl od vlastnického práva (které má rovněž věcněprávní povahu) - vyloučeno. Podle ustálené judikatury soudů (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 2. 2007 sp. zn. , 682/2006, který byl uveřejněn pod č. 104 v časopise Soudní judikatura, roč. 2007) se promlčení zástavního práva řídí a dalšími předpisy občanského práva, i když jím byla zajištěna pohledávka ze smlouvy o úvěru nebo z jiného obchodního závazkového vztahu. Protože se podle ustanovení věty třetí obč. zák. zástavní práva nepromlčují dříve než zajištěná pohledávka, nepostačuje k promlčení zástavního práva toliko marné uplynutí doby určené občanským právem k uplatnění nároku na uspokojení ze zástavy, neboť je třeba, aby marně uplynula také promlčecí doba zajištěné pohledávky; nedošlo-li k promlčení zajištěné pohledávky, nemůže být promlčeno ani zástavní právo, i kdyby jeho předmětem byl majetek jiné osoby než dlužníka této pohledávky.

Na rozdíl od zástavního práva se však promlčení zajištěné pohledávky ze smlouvy o úvěru (nebo z jiného obchodního závazkového vztahu) řídí obchodním zákoníkem, který obsahuje komplexní úpravu promlčení v § 387 a násl. (srov. například odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 8. 2. 2007 sp. zn. , který byl uveřejněn pod č. 81 v časopise Soudní judikatura, roč. 2007). Není-li stanoveno jinak, činí promlčecí doba čtyři roky (§ 397 obch. zák.) a běží ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno u soudu (§ 391 odst. 1 obch. zák.). Promlčecí doba přestává běžet, když věřitel za účelem uspokojení nebo určení svého práva učiní jakýkoli právní úkon, který se považuje podle předpisu upravujícího soudní řízení za jeho zahájení nebo za uplatnění práva v již zahájeném řízení, nebo jestliže věřitel zahájí na základě platné rozhodčí smlouvy rozhodčí řízení způsobem stanoveným v rozhodčí smlouvě nebo v pravidlech, jimiž se rozhodčí řízení řídí (§ 402 a § 403 odst. 1 obch. zák.). Bez ohledu na jiná ustanovení obchodního zákoníku skončí promlčecí doba nejpozději po uplynutí 10 let ode dne, kdy počala poprvé běžet; námitku promlčení však nelze uplatnit v soudním nebo rozhodčím řízení, jež bylo zahájeno před uplynutím této lhůty (srov. § 408 odst. 1 obch. zák.) [k tomu srov. též právní názor uvedený v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2003, sp. zn. , které bylo uveřejněno pod č. 13 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2006].

V projednávané věci vycházely soudy při posuzování námitky promlčení zástavního práva ze správného závěru, že zástavní právo se nepromlčí dříve, než zajištěná pohledávka. Při posuzování, zda došlo k promlčení zajištěné pohledávky ze smlouvy o úvěru, však aplikovaly - v rozporu s výše uvedeným – ustanovení , namísto právní úpravy promlčení, obsažené v ustanoveních a násl. obch. zák. Jejich závěr, že promlčecí doba zajištěné pohledávky dosud neuplynula, proto nemůže být (prozatím) správný.

Z uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu není správné, neboť spočívá na nesprávném právním posouzení věci; protože nejsou podmínky pro zastavení dovolacího řízení, pro odmítnutí dovolání, pro zamítnutí dovolání a ani pro změnu usnesení odvolacího soudu, Nejvyšší soud České republiky toto usnesení zrušil ( ). Vzhledem k tomu, že důvody, pro které bylo zrušeno usnesení odvolacího soudu, platí i na usnesení soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud České republiky rovněž toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně (Obvodnímu soudu pro Prahu 1) k dalšímu řízení ( věta druhá ).

Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný ( a část první věty za středníkem ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 1. června 2017

JUDr. Jiří Doležílek

předseda senátu