Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

4 Tdo 675/2017

4 Tdo 675/2017-411

U S N E S E N Í

L. J.

Podle § 265g odst. 2 tr. ř. předseda senátu

bere na vědomí

zpětvzetí dovolání obviněného L. J.

Odůvodnění:

Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 19. 7. 2013, sp. zn. , byl mimo jiné obviněný L. J. uznán vinným ze spáchání pokračujícího zvlášť závažného zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku, z toho ad. I./b) č. 213–303, dílem ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 k § 240 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku a byl odsouzen podle § 240 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 6 roků a 6 měsíců. Podle

§ 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku byl pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu obchodní společnosti a družstva na dobu 10 roků.

Proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. 7. 2013, sp. zn. , podali státní zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze, obvinění Ing. A. N., J. K., L. J. a A. B. odvolání, o kterém rozhodl Vrchní v Praze rozsudkem ze dne 21. 10. 2016, sp. zn. , tak, že podle § 258 odst. 1 písm. d), e), odst. 2 tr. ř., částečně i z důvodu § 257 odst. 1 písm. c) tr. ř. napadený rozsudek zrušil v bodu I. výroku o vině u obviněných Ing. A. N., J. K. a L. J., jakož i ve výroku o uložených trestech těmto obviněným a ve výroku o náhradě škody a podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného L. J. uznal vinným ze spáchání pokračujícího zvlášť závažného zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku a odsoudil jej podle § 240 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 5 let. Podle

§ 56 odst. 3 tr. zákoníku byl pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice s dozorem. Podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku byl obviněnému J. uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu obchodní společnosti a družstva na dobu 6 let a podle § 71 odst. 1 tr. zákoníku mu byl dále uložen trest propadnutí náhradní hodnoty částky 15.000 Kč, která byla zajištěna při prohlídce vozidla obviněného.

Proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 10. 2016, sp. zn. , podal následně obviněný L. J. prostřednictvím svého obhájce dovolání opírající se o důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl, že dokazování v řízení před soudem první instance bylo nedostatečné ke zjištění stavu věci, a to zejména ke stanovení výše škody. Řada navržených důkazů nebyla dle obviněného soudem prvního stupně provedena. Znalecké zkoumání bylo zcela nedostatečné, když vůbec nebyla znalcem vypočtena výše tvrzené škody a soud prvního stupně si ji vypočítal sám stejně tak, jako soud odvolací. Soudy obou stupňů nedostatečně provedly dokazování, také věc nesprávně zhodnotily a dospěly k nesprávným závěrům skutkovým i právním. Dále odkázal na stanovisko Ústavního soudu ÚS 3315/13 ze dne 6. 11. 2013 a namítl porušení spravedlivého procesu, jakož i práva na rovnost účastníků. Dodal, že soudy nevzaly při rozhodování v úvahu všechny podstatné okolnosti a uložily trest nepřiměřeně přísný. S ohledem na okolnosti případu, zejména délku trestního řízení a dobu, která uplynula od spáchání trestného činu, by dle názoru obviněného bylo na místě užití ustanovení § 58 tr. zákoníku, čímž mělo dojít k mimořádnému snížení trestu odnětí svobody pod dolní hranici trestní sazby.

Z uvedených důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle ustanovení § 265k odst. 1 tr. ř. napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 10. 2016, sp. zn. zrušil a aby věc vrátil tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 19. 7. 2013, sp. zn. .

Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství využila svého práva a k dovolání obviněného L. J. se vyjádřila. Ve svém vyjádření stručně shrnula dosavadní průběh trestního řízení a dále uvedla, že obviněný L. J. v dovolání uplatnil pouze dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Dokazování označil za nedostatečné, a to zejména z toho důvodu, že nebyla znalcem vypočtena výše tvrzené škody. Upozornil rovněž na nepřehlednost, nepřesvědčivost a nesrozumitelnost rozsudku danou jeho rozsahem a uložený trest zhodnotil s ohledem na okolnosti případu jako nepřiměřeně přísný. Svým dovoláním obviněný ovšem zpochybňoval jiný než v odvolacím řízení přezkoumaný rozsudečný výrok, tedy napadl výrok, o kterém soud nerozhodl ve druhém stupni za podmínek § 265a odst. 1 tr. ř. Jestliže bylo odvolání podáno pouze proti výroku o trestu rozsudku soudu prvního stupně a odvolací soud podle § 254 odst. 1 tr. ř. přezkoumal zákonnost odůvodněnosti pouze tohoto oddělitelného výroku rozsudku, jakož i správnost postupu řízení, které mu předcházelo, aniž byl přitom povinen přezkoumat jiné výroky postupem podle § 254 odst. 2, 3 tr. ř., může dovolatel napadnout dovoláním rozhodnutí odvolacího soudu pouze v tom rozsahu, v jakém byl odvolací soud oprávněn přezkoumat rozsudek soudu prvního stupně. Směřuje-li přesto dovolání proti výroku, který odvolací soud nepřezkoumával podle § 254 odst. 1 tr. ř. a neměl povinnost jej přezkoumat ani podle § 254 odst. 2, 3 tr. ř., musí být takové dovolání odmítnuto jako nepřípustné podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 5. 2. 2003 sp. zn. ).

Ze shora naznačeného je zřejmé, že obviněný L. J. mohl dovoláním napadnout pouze výrok o trestu. Dovolatel tak učinil prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., když vytkl odvolacímu soudu, že mu uložil nepřiměřeně přísný trest. Míní, že v jeho případě mohlo být užito ustanovení § 58 tr. zákoníku o mimořádném snížení trestu odnětí svobody. K uvedené námitce státní zástupkyně uvedla, ze nepřiměřenost trestu samotná není dovolacím důvodem ani podle tr. ř., který by připadal v úvahu pouze v případě překročení sazby trestu stanovené v příslušném ustanovení zvláštní části při překročení limitu vyplývajícího v konkrétní věci z jiných ustanovení nebo byl-li obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští. O žádnou z těchto alternativ u obviněného nejde. Nepřiměřenost trestu ale nelze namítat ani v rámci dovolacího důvodu podle tr. ř., který je na rozdíl od dovolacího důvodu podle tr. ř. obecným hmotněprávním důvodem. Ze vzájemného vztahu obou těchto důvodů dovolání logicky vyplývá, že samotný výrok o trestu lze napadat jen takovými hmotněprávními námitkami, které jsou dovolacím důvodem podle tr. ř. (viz rozhodnutí publikované pod č. rozh. tr. a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2010 sp. zn. ). Kromě toho pouhá nepřiměřenost trestu jako dovolací důvod by byla v rozporu s koncepcí dovolání jako mimořádného opravného prostředku, neboť bez dalšího není důvodem ani podání stížnosti pro porušení zákona nebo k povolení obnovy řízení, které jsou dalšími mimořádnými opravnými prostředky. Uplatněnému dovolacímu důvodu podle tr. ř. neodpovídá ani námitka obviněného, že nebylo použito ustanovení o mimořádném snížení trestu podle tr. zákoníku. Vytýkané nepoužití ustanovení tr. zákoníku není zjevně otázkou právního posouzení skutku, protože nemá žádný vztah k tomu, jak byl kvalifikován spáchaný skutek, ale nejde ani o jiné nesprávné hmotněprávní posouzení, protože v zákoně jsou obsaženy zvláštní dovolací důvody týkající se trestu, jejichž existence by byla zbytečná, kdyby se jakékoli další případné pochybení při ukládání trestu považovalo za jiné hmotněprávní posouzení ve smyslu tr. ř. (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 7. 2002 sp. zn. , ze dne 26. 6. 2012 sp. zn. ). Prostřednictvím dovolacího důvodu podle tr. ř. lze v rámci výroku o trestu namítat pouze nesprávný postup při ukládání zvláštních druhů trestů, a to souhrnného trestu, úhrnného trestu a trestu za pokračující trestnou činnost.

Závěrem svého vyjádření proto státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství navrhla, aby Nejvyšší soud vzhledem ke shora uvedenému dovolání obviněného L. J. jako nepřípustné odmítl podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. a aby tak učinil za podmínek § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Podáním ze dne 15. 6. 2017, doručeným Nejvyššímu soudu dne 16. 6. 2017, vzal obviněný L. J. dovolání zpět.

Podle § 265g odst. 2 tr. ř. vzal předseda senátu Nejvyššího soudu zpětvzetí dovolání na vědomí, neboť pro takový postup nebylo žádných překážek.

Poučení:

Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 14. 7. 2017

JUDr. Jiří Pácal

předseda senátu