Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 590/2017

21 Cdo 590/2017

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D. v právní věci žalobkyně P. N., zastoupené Mgr. Šárkou Svobodovou, advokátkou se sídlem v Rychnově nad Kněžnou, Sokolovská č. 1494, proti žalované M. K., zastoupené Mgr. Janou Adámkovou, advokátkou se sídlem v Ústí nad Orlicí, Jana a Josefa Kovářů č. 773, o neúčinnost právního úkonu, vedené u Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 15. listopadu 2016, č. j. -156, takto: I. Dovolání žalované se odmítá.II. Žádný z účastníků nemáprávo na náhradu nákladů dovolacího řízení.Stručné odůvodnění ( ):Dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 15. 11. 2016, č. j. -156, není přípustné podle ustanovení , neboť rozhodnutí odvolacího soudu je [v názoru, že k tomu, aby byl žalující věřitel věcně legitimován k odpůrčí žalobě, postačuje, aby jeho pohledávka za dlužníkem byla vymahatelnou alespoň v době rozhodnutí soudu o jím podané odpůrčí žalobě, a v otázce posouzení „náležité pečlivosti“ vynaložené osobou dlužníkovi blízkou (v jejíž prospěch byl učiněn odporovatelný právní úkon) ke zjištění úmyslu dlužníka zkrátit věřitele ve smyslu ustanovení , , účinného do 31. 12. 2013] v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (srov. právní názor uvedený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 22. 1. 2002, sp. zn. , který byl uveřejněn pod č. 64/2002 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 18. 5. 1999, sp. zn. , který byl uveřejněn pod č. 27/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, příp. v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2010, sp. zn. , nebo k otázce posouzení „náležité pečlivosti“ srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 5. 2001, sp. zn. , uveřejněný pod č. 35/2002 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 11. 2015, sp. zn. , nebo právní názor vyslovený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 2007, sp. zn. , anebo v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2012, sp. zn. ) a není důvod, aby rozhodné právní otázky byly posouzeny jinak.V části, v níž dovolatelka uplatnila jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení (zpochybňuje-li skutkové závěry, z nichž odvolací soud vycházel, nesouhlasí-li s tím, jak odvolací soud hodnotil důkazy, a předestírá-li vlastní skutkové závěry, na nichž buduje své vlastní a od odvolacího soudu odlišné právní posouzení věci – že „všechny kroky k odhalení úmyslu dlužníka zkrátit věřitele podnikla“), v dovolacím řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat.Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalované podle ustanovení věty první odmítl.Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 7. června 2017

JUDr. Mojmír Putnapředseda senátu