Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Žiadne známe citácie.
A4E41DEA31A22503C125817C00314E76.html
HTML · 14.59 KB
No categories available
29 NSČR 16/2017-A-35
MSPH 89 INS XY
29 NSČR 16/2017-A-35
U S N E S E N Í
J. V.
,
narozeného XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Davidem Novákem, advokátem, se sídlem v Praze 6, Na Okraji 439/44, PSČ 162 00, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 89 INS XY , o ustanovení insolvenčního správce, o dovolání dlužníka proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 10. května 2016, č. j. MSPH 89 INS XY , 4 VSPH XY, takto:
Dovolání
se odmítá.
O d ů v o d n ě n í :
Městský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“) unesením ze dne 18. prosince 2015, č. j. MSPH 89 INS XY , (mimo jiné) zjistil úpadek dlužníka (bod I. výroku), povolil řešení úpadku dlužníka oddlužením (bod II. výroku) a insolvenční správkyní dlužníka ustanovil JUDr. Ing. Kristýnu Fronc Chalupeckou (bod III. výroku).
K odvolání dlužníka Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení insolvenčního soudu v bodu III. výroku.
Odvolací soud konstatoval, že odvolání bylo založeno na tvrzení, že insolvenční správkyně vymáhala vůči dlužníku (prostřednictvím jeho zaměstnavatele) úhradu zálohy na její odměnu a hotové výdaje dříve, než bylo stanoveno v bodu IX. výroku shora označeného usnesení insolvenčního soudu.
Odvolací soud zdůraznil, že dlužník netvrdil žádné relevantní důvody, jež by ve smyslu § 26 zákona č. 182/2006 Sb. , o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona ) mohly být důvodem pro vyloučení insolvenční správkyně z insolvenčního řízení, tj. že by nesplňovala podmínky pro ustanovení nebo by byla podjatá, a takové skutečnosti se nepodávají ani z obsahu insolvenčního spisu. Proto – v situaci, kdy ze seznamu insolvenčních správců plyne, že insolvenční správkyně disponuje povolením k činnosti insolvenčního správce podle § 6 zákona č. 312/2006 Sb. , o insolvenčních správcích – shledal odvolání neopodstatněným.
Proti usnesení odvolacího soudu podal dlužník dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu § 237 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. “), argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázek procesního práva, které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny, a to:
[1] Zda lze ve vadách v postupu insolvenčního správce v řízení spatřovat důvod námitek proti rozhodnutí o jeho ustanovení insolvenčním správcem dlužníka, resp. zda lze z nesprávného postupu insolvenčního správce učinit závěr, že nesplňuje podmínky pro ustanovení dle § 26 insolvenčního zákona , ač disponuje příslušným povolením vykonávat činnost insolvenčního správce.
[2] Zda lze ze skutečnosti, že insolvenční správce učiní dlužníku výzvu k poskytnutí součinnosti ještě před ustanovením do funkce učinit závěr, že insolvenční správce je podjatý pro svůj poměr k věci.
Dovolatel míní, že v řešení položených otázek spočívá napadené rozhodnutí na nesprávném právním posouzení věci (že je dán dovolací důvod dle § 241a odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ) a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud dovolání, které nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v § 238a o. s. ř. o. s. ř. a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti dovolání podle § 237 o. s. ř. o. s. ř. , vypočtených v § 238 o. s. ř. o. s. ř. , odmítl jako nepřípustné podle § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř. o. s. ř.
Učinil tak proto, že právní posouzení věci odvolacím soudem odpovídá závěrům, jež po vydání napadeného rozhodnutí Nejvyšší soud formuloval při výkladu ustanovení § 26 insolvenčního zákona v usnesení ze dne 22. prosince 2016, sen. zn. 29 NSČR 130/2014 (rozhodnutí je - stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže - dostupné i na webových stránkách Nejvyššího soudu).
V důvodech označeného usnesení Nejvyšší soud vysvětlil, že odvolací důvod založený na námitce, že ustanovený insolvenční správce nesplňuje podmínky pro (své) ustanovení se zjevně pojí k osobním předpokladům vymezeným pro ustanovení konkrétního insolvenčního správce ustanoveními § 21 až § 24 insolvenčního zákona (vyjma vydělené nepodjatosti upravené ustanovením § 24 odst. 1 insolvenčního zákona ), tedy k podmínkám, jež musí splňovat každá osoba, která přichází v úvahu jako insolvenční správce konkrétního dlužníka.
Tamtéž Nejvyšší soud – k odvolacímu důvodu založenému na námitce, že ustanovený insolvenční správce není nepodjatý – připomněl, že k okolnostem, které zakládají důvod pochybovat o nepodjatosti insolvenčního správce, se Nejvyšší soud ve své judikatuře již vyjádřil např. v usnesení ze dne 30. června 2014, sen. zn. 29 NSČR 107/2013 , uveřejněném pod číslem 114/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo v usnesení ze dne 31. srpna 2015, sen. zn. 29 NSČR 110/2014 ; 29 NSČR 80/2015 , uveřejněném pod číslem 47/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Ve vztahu k první z položených otázek přitom Nejvyšší soud nemá pochyb o tom, že nesprávný postup insolvenční správkyně v insolvenčním řízení (který navíc podle odvolacího soudu nebyl prokázán) z ní nečiní osobu, která nesplňuje podmínky pro své ustanovení do funkce insolvenčního správce.
Druhá z položených otázek přípustnost dovolání nezakládá již proto, že dovolatel při formulaci této otázky uplatnil nové skutečnosti, k nimž je Nejvyššímu soudu zapovězeno přihlížet ustanovením § 241a odst. 6 o. s. ř. o. s. ř. Námitku, že insolvenční správkyně vyzvala dlužníka k součinnosti již dopisem ze dne 17. prosince 2015, tedy předtím než byla výše označeným usnesením insolvenčního soudu ze dne 18. prosince 2015 ustanovena do funkce, totiž dovolatel uplatnil až v dovolání (A-24).
Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku, insolvenční správkyni, věřitelskému výboru (zástupci věřitelů) a státnímu zastupitelství, které (případně) vstoupilo do insolvenčního řízení, se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. května 2017
Mgr. Milan P o l á š e k
předseda senátu