Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 Tz 19/2017

-23

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY

J. B.

Pravomocným rozsudkem býv. Nižšího vojenského soudu v Brně – PSP 47 ze dne 17. 8. 1954, sp. zn. ,

byl porušen zákon

v ustanovení tr. zák. (, trestní zákon) v neprospěch obviněného J. B.

Tento rozsudek býv. Nižšího vojenského soudu v Brně se

zrušuje

. Zrušují se také další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Obviněný

J. B.,

zprošťuje se

podle tr. ř. obžaloby pro trestný čin nenastoupení služby v branné moci podle tr. zák. (, trestní zákon), jehož se měl dopustit tím,

že dne 29. 6. 1954 nenastoupil u Okresní vojenské správy v D. S. jednadvacetidenní vojenské cvičení, jak byl podle řádně doručeného povolávacího rozkazu povinen, a odvolával se na to, že mu ve výkonu vojenské služby brání jeho náboženské přesvědčení, protože je Svědek Jehovův,

tedy

že v úmyslu vyhnout se trvale vojenské činné službě nenastoupil službu v branné moci do čtyřiadvaceti hodin po uplynutí lhůty stanovené v povolávacím rozkaze.

O d ů v o d n ě n í

Rozsudkem býv. Nižšího vojenského soudu v Brně – PSP 47 ze dne 17. 8. 1954, sp. zn. , byl obviněný J. B. uznán vinným trestným činem nenastoupení služby v branné moci podle tr. zák. () a odsouzen k trestu odnětí svobody na dva roky, k trestu ztráty čestných práv občanských na tři roky a k náhradě nákladů trestního řízení zálohovaných státem.

Jako trestný čin byl posouzen skutek, který podle zjištění býv. Nižšího vojenského soudu v Brně spočíval v tom, že obviněný J. B. dne 29. 6. 1954 nenastoupil u Okresní vojenské správy v D. S. jednadvacetidenní vojenské cvičení, jak byl podle řádně doručeného povolávacího rozkazu povinen, a odvolával se na to, že mu ve výkonu vojenské služby brání jeho náboženské přesvědčení, protože je Svědek Jehovův.

Rozsudek nabyl právní moci dnem vyhlášení, tj. 17. 8. 1954, a nebyl předmětem přezkumného řízení podle , o soudní rehabilitaci, ve znění pozdějších předpisů.

Proti rozsudku podal ministr spravedlnosti ve prospěch obviněného dne 15. 5. 2017 u Nejvyššího soudu stížnost pro porušení zákona. Namítl, že odsouzení obviněného, který v době totalitního režimu setrval na svém náboženském přesvědčení, se příčilo tehdejším ustanovením y 9. května, , tr. ř. () a že nemůže obstát ani z hlediska zásad uvedených v , 2 , o soudní rehabilitaci, ve znění pozdějších předpisů. Ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud vyslovil, že napadeným rozsudkem byl porušen zákon v ustanovení tr. ř. () ve vztahu k ustanovení tr. zák. () v neprospěch obviněného, aby zrušil napadený rozsudek, aby zrušil také další obsahově navazující rozhodnutí a aby obviněného podle tr. ř. zprostil obžaloby.

Nejvyšší soud přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. ř. napadený rozsudek i předcházející řízení a shledal, že zákon byl porušen.

Trestného činu nenastoupení služby v branné moci podle tr. zák. () se dopustil ten, kdo v úmyslu vyhnout se trvale vojenské činné službě nebo zvláštní službě nenastoupil službu v branné moci do čtyřiadvaceti hodin po uplynutí lhůty stanovené v povolávacím rozkaze.

Základním pochybením býv. Nižšího vojenského soudu v Brně bylo to, že nevyvodil odpovídající právní závěry ze zjištění, podle kterého obviněný nenastoupil na vojenské cvičení s odvoláním na své náboženské přesvědčení. Podle bližších zjištění uvedených v odůvodnění napadeného rozsudku obviněný nerespektoval povolávací rozkaz, nenastoupil na vojenské cvičení, a když byl kvůli tomu předveden na okresní vojenskou správu, prohlásil, že na cvičení nenastoupil proto, že mu v tom brání náboženské přesvědčení, že zbraň do ruky nevezme a cvičit s ní nebude. V dalším pak vysvětlil, že jako Svědek Jehovův nemůže konat vojenskou službu.

Býv. Nižší vojenský soud v Brně nevzal v úvahu, že tehdejší 9. května (ústavní zákon č. 150/1948 Sb.) v ustanovení § 15 odst. 1 prohlašovala svobodu svědomí s tím, že podle měl každý právo vyznávat soukromě i veřejně jakoukoli náboženskou víru nebo být bez vyznání. Býv. Nižší vojenský soud v Brně odsoudil obviněného přesto, že obviněný posuzovaným činem vykonával právo přiznanéu 9. května.

Právům, která v citovaných ustanoveních 9. května formálně deklarovala, však nebyly poskytnuty žádné reálné záruky a sama 9. května naopak tato práva nepřípustně omezovala, zejména v ustanoveních , . V ustanovení y 9. května bylo mimo jiné stanoveno, že víra nebo přesvědčení nemůže být důvodem k tomu, aby někdo odmítal plnit občanskou povinnost stanovenou zákonem. V ustanovení y 9. května bylo stanoveno, že každý občan je povinen konat vojenskou službu. Faktické popření svobody svědomí, která byla formálně deklarována v y 9. května, spočívalo v tom, že sama nestanovila žádnou alternativu výkonu vojenské služby pro osoby, kterým náboženské přesvědčení bránilo konat tuto službu, a ani nezmocnila zákonodárce k tomu, aby takovou alternativu stanovil zákonem. Tehdejší československé zákonodárství nestanovilo žádnou alternativu vojenské služby, např. v podobě pozdější civilní služby podle Výkon vojenské služby na osobách, které ho odmítaly z důvodu náboženského přesvědčení, pak byl vynucován prostředky trestní represe.

Za tohoto stavu výrok o vině obviněného trestným činem nenastoupení služby v branné moci podle tr. zák. () odporoval nejen ustanovení y 9. května, ale i ustanovení Všeobecné deklarace lidských práv.

Obviněný byl ve skutečnosti odsouzen za čin, který v rozporu s principy demokratické společnosti respektující občanská a politická práva a svobody zaručenéu a vyjádřené v mezinárodních dokumentech a mezinárodních právních normách zákon označoval za trestný. Čin obviněného, který směřoval k uplatnění práv a svobod občanů zaručenýchu a vyhlášených ve Všeobecné deklaraci lidských práv a v navazujících mezinárodních paktech o občanských a politických právech, byl tehdejším československým trestním zákonem prohlášen za trestný v rozporu s mezinárodním právem a mezinárodnímu právu odporovalo také jeho trestní stíhání a potrestání. Tato hlediska, která jsou stanovena v , 2 , o soudní rehabilitaci, ve znění pozdějších předpisů, mají v posuzované věci interpretační význam ve vztahu k ustanovení tr. zák. () o trestném činu nenastoupení služby v branné moci a staví výrok o vině obviněného do pozice, v které nemůže obstát. Tento závěr je v souladu s nálezy Ústavního soudu ze dne 26. 3. 2003, sp. zn. , a ze dne 1. 4. 2003, sp. zn. , na které ministr spravedlnosti výstižně odkázal ve stížnosti pro porušení zákona.

Tím, že skutek posoudil jako trestný čin, býv. Nižší vojenský soud v Brně porušil zákon v ustanovení tr. zák. () v neprospěch obviněného.

Nejvyšší soud proto podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil zjištěné porušení zákona, podle § 269 odst. 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek a také všechna další obsahově navazující rozhodnutí, která zrušením rozsudku ztratila podklad, a podle § 271 odst. 1 tr. ř. sám ve věci rozhodl tak, že obviněného podle § 226 písm. b) tr. ř. zprostil obžaloby, neboť v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem.

Namítané porušení zákona v ustanovení tr. ř. () nepokládal Nejvyšší soud za nutné vyslovit. Toto ustanovení obsahovalo obecnou úpravu úkolů soudu v trestním řízení a nemělo přímý vztah k tomu, že podstatou posuzované věci bylo vadné právní posouzení skutku.

P o u č e n í

: Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 7. června 2017

JUDr. Petr Hrachovec

předseda senátu