Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

11 Tcu 13/2017

11 Tcu 13/2017

U S N E S E N Í

L. D.,

takto:

Podle , ve znění pozdějších předpisů, per analogiam seusnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2014, sp. zn. , jímž bylo podle rozhodnuto, že se na odsouzení občana České republiky L. D. rozsudkem Zemského soudu Vídeň, Rakousko, ze dne 17. 1. 2014, sp. zn. 061 Hv 167/13v, hledí jako na odsouzení soudem České republiky, zrušuje.

O d ů v o d n ě n í :

Výše uvedeným rozsudkem Zemského soudu Vídeň byl L. D. uznán vinným trestným činem obchodování s návykovými látkami, částečně ve stádiu přípravy, a byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání šesti let.

Nejvyšší soud k návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodl podle ustanovení , o Rejstříku trestů, v tehdy platném znění, (dále též jen „zákon“) usnesením ze dne 30. září 2014, sp. zn. , tak že se na toto odsouzení hledí jako na odsouzení soudem České republiky.

Dne 18. 4. 2017 pod sp. zn. podal Krajský soud v Brně Nejvyššímu soudu podnět ke zrušení výše uvedeného usnesení, neboť ve věci tohoto odsouzeného bylo rozhodnuto, že se předmětné cizozemské rozhodnutí uznává na území České republiky.

Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zrušení usnesení, jímž rozhodl podle § 4a odst. 3 zákona.

Podle § 4 odst. 1 písm. a) zákona platí, že do evidence Rejstříku trestů se zaznamenávají též údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozhodnutí takového soudu rozhodl soud podle zvláštního právního předpisu a uznané rozhodnutí bylo cizozemským soudem vydáno pro čin trestný i podle právního řádu České republiky.

Podle § 4 odst. 4 zákona platí, že pokud byly do Rejstříku trestů zaznamenány údaje o jiném odsouzení občana České republiky, osoby bez státní příslušnosti, která má na jejím území povolen trvalý pobyt, nebo právnické osoby podle nebo 3 zákona a soud podle , o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních (dále též „z. m. j. s.“) následně rozhodne o uznání takového rozhodnutí, Nejvyšší soud z podnětu tohoto soudu zruší své předchozí rozhodnutí o zaznamenání údajů o odsouzení; Rejstřík trestů v takovém případě eviduje pouze rozhodnutí o uznání rozhodnutí. Na rozhodnutí cizozemského soudu nebo mezinárodního soudu zaznamenaná do evidence Rejstříku trestů podle až 3 zákona se hledí jako na odsouzení soudem České republiky ( zákona).

Podle § 4a odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají též údaje o pravomocných odsouzeních občanů České republiky soudy jiného členského státu Evropské unie v trestním řízení a údaje navazující na tato odsouzení, a to na základě informací zaslaných jinými členskými státy Evropské unie.

Podle § 4a odst. 3 zákona Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodne, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.

Z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 2. 2. 2017, sp. zn. , ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23. 3. 2017, sp. zn. , bylo rozhodnuto, že podle § 306 odst. 1 z. m. j. s. ve spojení s § 300 odst. 1 písm. a) z. m. j. s. se na území České republiky uznává rozsudek Zemského soudu pro trestní věci Vídeň ze dne 17. 1. 2014, sp. zn. 061 Hv 167/13v, který nabyl právní moci dne 17. 1. 2014. Podle § 306 odst. 1 z. m. j. s. a § 124 odst. 4 z. m. j. s. bylo rozhodnuto, že odsouzený vykoná trest odnětí svobody v trvání šesti let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou.

I když se současná úprava ustanovení § 4 odst. 4 zákona o Rejstříku trestů nevztahuje na odsouzení soudem jiného členského státu Evropské unie (srov. , 3 tohoto zákona), a v předmětné věci jde o odsouzení soudem Rakouska (tedy členského státu Evropské unie), lze v posuzované věci aplikovat postup podle analogie , který upravuje možnost zrušení předchozího rozhodnutí o zaznamenání údajů o jiném odsouzení občana České republiky, osoby bez státní příslušnosti, která má na jejím území povolen trvalý pobyt, nebo právnické osoby cizozemským soudem podle odst. 2 nebo 3 tohoto ustanovení, jehož smyslem je zamezení situaci, kdy by v rejstříku trestů bylo jedno odsouzení zapsáno dvakrát.

Vzhledem k tomu, že v posuzované věci došlo k situaci, kdy je u odsouzeného v evidenci Rejstříku trestů vykazováno dvakrát totéž odsouzení soudem jiného členského státu Evropské unie, dospěl Nejvyšší soud k závěru, že takový nežádoucí stav je nutno odstranit analogickou aplikací citovaného ustanovení. Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud zrušil své usnesení ze dne 30. 9. 2014, sp. zn. .

Poučení:Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 18. 5. 2017

JUDr. Karel Haschpředseda senátu