Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Žiadne známe citácie.
20D1C5DB78271F00C125816F0046FFA7.html
HTML · 12.3 KB
No categories available
27 Cdo 784/2017
27 Cdo 784/2017
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Marka Doležala a JUDr. Filipa Cilečka v právní věci navrhovatele Ing. M. D.,zastoupeného Mgr. Filipem Macháčkem, advokátem, se sídlem v Praze 10, Ruská 614/42, PSČ 101 00,za účasti 1) PLESOLAR s. r. o., se sídlem ve Vestci, Vídeňská 172, PSČ 252 50,identifikační číslo osoby 28966058, zastoupené opatrovníkem Mgr. Ing. Daliborem Rakoušem, advokátem, se sídlem v Praze 2, Wenzigova 1004/14, PSČ 120 00, 2) I. S., 3) Mgr. P. Š., 4) O. F., účastníci 2) až 4) zastoupeni JUDr. Pavlínou Fojtíkovou, Ph.D., advokátkou, se sídlem v Praze 4, Michle, Pobočná 1395/1, PSČ 141 00, 5) Ing. M. L., zastoupeného Mgr. Ing. Davidem Veselým, advokátem, se sídlem v Praze 5, Žitavského 496, PSČ 156 00, a 6) J. P., o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 79 Cm 66/2014 , o dovolání Mgr. P. Š. proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 10. února 2016, č. j. 7 Cmo 13/2016 -154, takto:Dovolání seodmítá.
O d ů v o d n ě n í:
Vrchní soud v Praze k odvolání navrhovatele usnesením ze dne 10. února 2016, č. j. 7 Cmo 13/2016 -154, ukončil účast účastníků 2) až 6) v řízení vedeném soudem prvního stupně pod sp. zn. 79 Cm 66/2014 a v řízení před odvolacím soudem vedeném pod sp. zn. 7 Cmo 13/2016 (první výrok) a ve vztahu mezi navrhovatelem a účastníky 2) až 6) rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (druhý výrok). Poté usnesením ze dne 25. února 2016, č. j. 7 Cmo 13/2016 -158, změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že návrh Ing. M. L. na nařízení předběžného opatření zamítl.
Proti usnesení odvolacího soudu ze dne 10. února 2016, č. j. 7 Cmo 13/2016 -154, podal Mgr. P. Š. dovolání, které Nejvyšší soud podle § 243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. “), odmítl jako nepřípustné.
Dovoláním – jakožto mimořádným opravným prostředkem – lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu pouze tehdy, připouští-li to zákon (§ 236 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ).
Přípustnost dovolání vymezují ustanovení § 237 až 238a o. s. ř. o. s. ř.
Podle § 237 o. s. ř. o. s. ř. není dovolání přípustné již proto, že nesměřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se končí odvolací řízení.
Podle § 238a o. s. ř. o. s. ř. pak dovolání není přípustné proto, že napadené usnesení není usnesením odvolacího soudu, kterým bylo v průběhu odvolacího řízení rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka (§ 107a o. s. ř. o. s. ř. ), o přistoupení dalšího účastníka (§ 92 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ) nebo o záměně účastníka (§ 92 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).
O náhradě nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval, když rozhodnutí Nejvyššího soudu není rozhodnutím, kterým se řízení končí, a řízení nebylo již dříve skončeno (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001 , uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. dubna 2017
JUDr. Petr Šukpředseda senátu