Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 121/2016

28 Cdo 121/2016

U S N E S E N Í

R. B.

Ing. B. K.

, zastoupenému JUDr. Michaelou Hořejší Hanušovou, advokátkou se sídlem v Liberci, U Soudu 363/10,

o zaplacení 175.000,- Kč s příslušenstvím

, vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 29. června 2015, č. j. -120, takto:

Dovolání

se odmítá

.

Stručné odůvodnění ( ):

Žalobkyně napadla dovoláním v záhlaví označené usnesení odvolacího soudu, kterým byl zrušen rozsudek Okresního soudu v Liberci ze dne 7. 4. 2014, č. j. -77, a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Domáhala se toho, aby Nejvyšší soud napadené usnesení odvolacího soudu zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení.

Žalovaný navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl.

Nejvyšší soud dovolání, aniž nařizoval jednání ( věta první - ), odmítl ( věta první ), neboť je neshledal přípustným.

Přípustnost dovolání proti napadenému rozhodnutí odvolacího soudu (jež nepatří do okruhu rozhodnutí /usnesení/ vyjmenovaných v ) je třeba poměřovat hledisky uvedenými v

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Dovolatelka dovozuje přípustnost dovolání z toho, že dovoláním napadené usnesení odvolacího soudu závisí na vyřešení dovolacím soudem dosud neřešené otázky:

Lze kvalifikovat jako SOULAD S DOKTRÍNOU UPLATŇOVANOU V ROZHODOVACÍ PRAXI NEJVYŠŠÍHO SOUDU ČESKÉ REPUBLIKY v období po dni 1. 1. 2014, že i na vztahy založené a situace vzniklé před dnem 31. 12. 2013 je třeba aplikovat duch ustanovení až , SITUACI, KDY PŘI SKUTEČNOSTI nepochybného NESPLNĚNÍ ZÁKONNÉ UHRAZOVACÍ POVINNOSTI ŽALOVANÝM JAKO SPOLEČNÍKEM OBCHODNÍ SPOLEČNOSTI S RUČENÍM OMEZENÝM jako marginálního nerespektování kogentních ustanovení zákona, kterak standardně považováno za klíčové z hlediska rozhodování o žalobách věřitelů proti ručitelům dlužníků v podobných situacích, bylo v odvolacím řízení hodnoceno jako významné, ne-li jako rozhodující, jak zní závěr odvolacího soudu rozvedený v napadeném rozhodnutí slovy „nejsou podmínky ani pro potvrzení ani pro změnu rozsudku soudu prvého stupně“, POKUD SE STALO, ŽE ŽALOBKYNĚ sice DOPISEM s datem 2. 9. v její prospěch z konkrétně popsaného důvodu fakticky VYZVALA, leč v dalším období si na TUTO PÍSEMNOST nevzpomněla a v podané ŽALOBĚ ji sama NEZMÍNILA, vygenerovat potom právě závěr „žalobkyně v žalobě ani netvrdila, že by se na svého dlužníka před žalobou proti ručiteli s požadavkem nesplnění obrátila“ A DOVODIT tak NEDOSTATEK PODMÍNEK PRO POTVRZENÍ NAPADENÉHO ROZSUDKU a není takovýto závěr odvolacího soudu přepjatým formalismem?

Otázka předestřená k řešení dovolatelkou žel není otázkou hmotného nebo procesního práva, jak vyžaduje ustanovení , tj. otázkou, zda odvolací soud věc posoudil dle norem hmotného či procesního práva, jež dopadají na zjištěný skutkový stav či stav řízení, nebo zda použité právní normy správně vyložil, či je na daný skutkový nebo procesní stav správně aplikoval. Dovolatelka prostřednictvím vyřčené otázky a následné argumentace uplatněné v dovolání (že existenci výzvy k plnění adresované dlužníkovi ASBK 2000 spol. s. r. o. potvrzuje výpověď svědka I. B.) totiž toliko vytýká, že odvolací soud při svém rozhodování nezohlednil veškeré skutečnosti, jež za řízení dle jejího názoru vyšly najevo, včetně poukazované okolnosti, že dovolatelka dlužníka ASBK 2000 spol. s. r. o. vyzvala dopisem ze dne 2. 9. 2013 ke splnění dluhu dříve, než se obrátila na žalovaného, jakožto osobu ručící za závazky společnosti s ručením omezeným ve smyslu ustanovení , obchodního zákoníku, účinného do 31. 12. 2013 (dále jen – „obch. zák.“). Kritika dovolatelky se tudíž nenese v rovině nesprávného řešení právních otázek, nýbrž toliko v rovině skutkové. Její námitky tak (jediný) zákonný důvod způsobilý založit přípustnost dovolání, totiž nesprávné právní posouzení věci ( ), nepředstavují.

Nadto dlužno uvést, že odvolací soud dovoláním napadené usnesení opřel i o jiné důvody (nedostatečné hodnocení důkazů vztahujících se k tvrzení žalobkyně, že poukázáním peněžních prostředků na účet svědka I. B. plnila dluh za dlužníka ASBK 2000 spol. s. r. o., neúplná skutková zjištění se zřetelem k aplikaci ustanovení , , účinného do 31. 12. 2013), vůči nimž však dovolatelka podaným dovoláním nebrojí. Rozhodnutí odvolacího soudu, jež je odůvodněno též jinými, dovoláním nezpochybněnými důvody, tak ve smyslu ustanovení na vyřešení dovolatelkou předkládané otázky ani nezávisí.

Zcela nad rámec výše uvedených úvah lze konečně doplnit, že ve světle ustálené judikatury obstojí i právní závěr odvolacího soudu, že ustanovení § 306 odst. 1 obch. zák. váže i v poměrech zákonného ručení společníka obchodní společnosti předpoklad úspěšného uplatnění práva věřitele proti ručiteli (jeho vymáhání u soudu) na skutečnost, že věřitel předtím vyzval dlužníka, aby v přiměřené lhůtě dluh uhradil (srov. např. rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 10. 1997, sp. zn. , uveřejněný v časopisu Soudní rozhledy, ročník 1998, sešit 8, str. 206, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 12. 2007, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. , uveřejněný v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu vydávaném nakladatelstvím C. H. Beck pod C 2887, sešit 30, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2005, sp. zn. ). Výzva přitom není vyžadována jen v případě okolností uvedených v § 306 odst. 1 větě druhé obch. zák.

O povinnosti k náhradě nákladů řízení, včetně nákladů dovolacího řízení bude rozhodováno až v rozhodnutí, jímž se řízení končí (srov. část věty před středníkem, a věta první ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 23. května 2017

JUDr. Jan Eliáš, Ph.D.

předseda senátu