Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 5067/2016

30 Cdo 5067/2016

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka a JUDr. Pavla Simona v právní věci žalobce Mgr. Z. P., zastoupeného JUDr. Ing. Richardem Myslilem, advokátem se sídlem v Praze 1, Národní 58/32, proti žalované České republice – Ministerstvu životního prostředí, se sídlem v Praze 10, Vršovická 1442/65, o náhradu škody a nemajetkové újmy, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. 6. 2016, č. j. -151, takto:I. Dovolání se odmítá.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í:

K odvolání žalobce Městský soud v Praze jako soud odvolací v napadeném rozhodnutí zastavil odvolací řízení v rozsahu vyhovujícího výroku I rozsudku soudu prvního stupně. Ve vztahu k zamítajícímu výroku II rozsudek soudu prvního stupně potvrdil ohledně částky 398 335 Kč s příslušenstvím, co do částky 359 325 Kč s příslušenstvím jej zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce v rozsahu, jímž byl co do částky 398 335 Kč s příslušenstvím potvrzen zamítající výrok rozsudku soudu prvního stupně, včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud podle , , ve znění účinném od 1. 1 2013 do 31. 12 2013 (viz čl. II bod 7 a čl. II bod 2 ), dále jen „ “, odmítl jako nepřípustné.

Otázka promlčení části nároku žalobce přípustnost dovolání podle nezakládá, neboť ohledně ní nepředstavuje rozsudek odvolacího soudu jiné řešení, než jakého bylo dosaženo v judikatuře Nejvyššího soudu, pokud odvolací soud dospěl k závěru, že v případě rozšíření žalobcova nároku (co do jeho výše) o novou část dochází ke stavení promlčecí lhůty okamžikem uplatnění této nové části u soudu; rozšířil-li žalobce svůj nárok až po uplynutí promlčecí lhůty, došlo v této části k jeho promlčení. Odvolací soud se přitom neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, dle které ke stavení promlčecí lhůty dochází pouze v tom rozsahu (výši), v jakém byl nárok uplatněn u soudu. Je-li žaloba následně rozšířena, nemá takové rozšíření zpětné účinky [srov. např. rozsudek bývalého Nejvyššího soudu ČSR ze dne 26. 2. 1974, sp. zn. (uveřejněný ve Sborníku stanovisek, zpráv o rozhodování soudů a soudních rozhodnutí IV, vydaném Nejvyšším soudem ČSSR v roce 1986, str. 774), rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2007, sp. zn. (uveřejněný pod číslem 5/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 12. 2007, sp. zn. , nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 2. 2011, sp. zn. ).

Namítal-li žalobce rozpor napadeného rozhodnutí odvolacího soudu s nálezem Ústavního soudu ze dne 24. 7. 2014, sp. zn. , dovolací soud k tomu uvádí, že v rozhodované věci nešlo o uvalení „nesplnitelného důkazního břemene“ na žalobce, nýbrž o to, že znalec ustanovený soudem vyčíslil škodu v jiné (vyšší) výši, než tak učinil soudní znalec z oboru ekonomika, který zpracoval znalecký posudek pro žalobce před zahájením řízení. Žalobci přitom nic nebránilo uplatnit nárok ve vyšší výši, než vyplývalo z posudku, který si sám objednal; případné riziko takového postupu zákon kompenzuje zvláštní úpravou práva na náhradu nákladů řízení (srov. ).

Nepřípadný je rovněž odkaz žalobce na nález Ústavního soudu ze dne 22. 5. 2014, sp. zn. , jenž se týká otázky mimořádného zvýšení náhrady za ztížení společenského uplatnění podle , o odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění, tedy rozhodnutí svou podstatou konstitutivního, které soud vydává v mezích soudcovského uvážení. To však není případ projednávané věci, ve které soud rozhoduje rozsudkem deklaratorním o nároku na náhradu (majetkové) škody.

Dovolací soud konečně podotýká, že závěry, které vyslovil v rozsudku ze dne 16. 10. 2001, sp. zn. , na nějž žalobce v dovolání odkazuje, na řešený případ nedopadají, neboť se vztahují k řízením, ve kterých soud rozhoduje o vypořádání vztahů mezi účastníky ve smyslu ustanovení , což není případ projednávané věci.

Nákladový výrok netřeba odůvodňovat ( věta druhá ).

Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky.

V Brně dne 30. května 2017

JUDr. František Ištvánek

předseda senátu