Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 144/2017

21 Cdo 144/2017

U S N E S E N Í

v právní věci žalobce

K. R.

, zastoupeného JUDr. Věrou Bognárovou, advokátkou se sídlem v Praze 5 – Smíchově, Kořenského č. 1055/1, proti žalovanému

Flanders Investment & Trade

se sídlem v Bruselu, Gaucheretstraat č. 90, Belgické království, zastoupenému Beatrijs Miou Paul Heyninckovou, advokátkou se sídlem v Praze 6 – Dejvicích, Na Kocínce č. 210/3, o neplatnost výpovědi z pracovního poměru a o neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. a , o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 10. června 2014 č. j. -273, takto:

I. Dovolání žalobce

se odmítá

.

II. Žalobce

je povinen

zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 6 413 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Beatrijs Miy Paul Heyninckové, advokátky se sídlem v Praze 6 – Dejvicích, Na Kocínce č. 210/3.

Stručné odůvodnění ( ):

Dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 6. 2014 č. j. -273 není podle ustanovení přípustné, neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu [k otázce, kdo je oprávněn rozhodovat o organizačních změnách u zaměstnavatele, který je právnickou osobou, srov. například odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 12. 1. 2012 sp. zn. , z něhož vyplývá, že rozhodnutí o organizačních změnách u zaměstnavatele, který je právnickou osobou, činí především jeho statutární orgán, případně osoby jím pověřené; k otázce způsobu vyjádření okruhu nadbytečných zaměstnanců v rozhodnutí zaměstnavatele o organizační změně srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2014 sp. zn. a v něm vyjádřený právní názor, že okruh nadbytečných zaměstnanců může být v rozhodnutí zaměstnavatele o organizační změně vyjádřen nejen druhem práce sjednaným nebo vykonávaným jednotlivými zaměstnanci, nýbrž jakýmkoli způsobem (uvedením profesní skupiny, organizačního útvaru, který se zrušuje, apod.), z něhož bude s určitostí patrno, která pracovní místa (jaký jejich počet) považuje zaměstnavatel nadále za nepotřebná; k otázce příčinné souvislosti mezi nadbytečností zaměstnance a přijatými organizačními změnami srov. například odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2012 sp. zn. , který byl uveřejněn pod č. 24 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2013, nebo rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2014 sp. zn. , v nichž byl vysloven závěr, že bylo-li zaměstnavatelem (příslušným orgánem) přijato rozhodnutí o změně úkolů zaměstnavatele, technického vybavení, o snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce nebo o jiných organizačních změnách, jehož provedení u zaměstnavatele mělo za následek zrušení pracovního místa, které zaměstnanec dosud zastával, je odůvodněn závěr, že tu je také příčinná souvislost mezi nadbytečností zaměstnance a přijatými organizačními změnami; k otázce hodnocení stupně intenzity porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci a hledisek pro vymezení relativně neurčité hypotézy právní normy ustanovení srov. při obdobné právní úpravě v předchozím právní názory, uvedené například v rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 6. 1995 sp. zn. , který byl uveřejněn v časopise Práce a mzda č. 7-8, roč. 1996, v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 19. 1. 2000 sp. zn. , který byl uveřejněn pod č. 21 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2001, nebo – přímo ve vztahu k ustanovení – v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 17. 10. 2012 sp. zn. , který byl publikován pod č. 25 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2013, anebo právní názory uvedené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2013 sp. zn. a v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 6. 3. 2013 sp. zn. , z jejichž odůvodnění vyplývá, že výsledné posouzení intenzity porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci není jen aritmetickým průměrem všech v konkrétním případě zvažovaných hledisek, že k některým hlediskům je třeba přistupovat se zvýšenou pozorností tak, aby byla vystižena typová i speciální charakteristika porušení právních povinností v konkrétní věci, a že jsou-li některá hlediska pro posouzení intenzity porušení pracovní povinnosti v konkrétní věci významnější (závažnější, důležitější), soud jim logicky přikládá také větší význam; k otázce okamžiku, od kterého běží objektivní lhůta pro okamžité zrušení pracovního poměru podle ustanovení , je-li důvodem okamžitého zrušení dlouhodobé porušování povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci stejným způsobem, srov. při obdobné právní úpravě v předchozím například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 9. 2008 sp. zn. nebo žalobcem v dovolání zmíněný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 12. 2009 sp. zn. ] a není důvod, aby rozhodné právní otázky byly posouzeny jinak.

Namítá-li dovolatel s poukazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 12. 2009 sp. zn. , že se odvolací soud při řešení otázky běhu prekluzivní lhůty k okamžitému zrušení pracovního poměru odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu ( ), pak přehlíží, že soud v jím zmiňované věci vycházel z jiného skutkového stavu (skutkového děje), než v projednávané věci, a že proto právní závěr, že protiprávní stav – jako výsledek vytčeného závadného jednání zaměstnance – nelze považovat za dlouhodobé porušování „pracovní kázně“ stejným způsobem, a že je tedy zcela nerozhodný pro posouzení, kdy se žalovaná dozvěděla o důvodu k okamžitému zrušení pracovního poměru, případně kdy důvod k okamžitému zrušení pracovního poměru vznikl, který byl přijat v uvedeném rozhodnutí, na posuzovanou věc nedopadá.

V části, v níž dovolatel uplatnil jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení [namítá-li, že odvolací soud vyšel ze skutkového zjištění, které nemá oporu v provedeném dokazování, a nesouhlasí-li s hodnocením důkazů odvolacím soudem], dovolání trpí nedostatkem, pro který nelze v dovolacím řízení pokračovat.

Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce podle ustanovení věty první odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 24. května 2017JUDr. Jiří Doležílekpředseda senátu