Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 3724/2016

30 Cdo 3724/2016

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka a JUDr. Františka Ištvánka v právní věci žalobkyně Prague Prime Properties s. r. o., identifikační číslo osoby26163349, se sídlem v Praze 1, Týnská 12/638, zastoupené JUDr. Tomášem Těmínem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 2, Karlovo náměstí 559/28, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o zaplacení 120 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 2. 2016, č. j. -103, takto:I. Dovolání se odmítá.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Obvodního soudu pro prahu 2 (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 29. 7. 2015, č. j. -74, byla žaloba žalobkyně zamítnuta (výrok I) a bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II).

Soud prvního stupně dospěl k závěru, že v daném případě je dostačující jako přiměřená forma zadostiučinění konstatování porušení práva, kterého se žalobkyni od žalované dostalo již při předběžném projednání jejího nároku.

K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze jako soud odvolací v napadeném rozsudku potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I o věci samé a ve výroku II jej změnil tak, že uložil žalobkyni zaplatit žalované na nákladech řízení 300 Kč (výrok I rozsudku odvolacího soudu). O nákladech odvolacího řízení rozhodl tak, že žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II rozsudku odvolacího soudu).

Rozsudek odvolacího soudu napadla řádně zastoupená žalobkyně včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud podle ustanovení , , ve znění účinném ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (viz čl. II bod 7 a čl. II bod 2 ), dále jen „ “, odmítl jako nepřípustné.

Dovolací soud předesílá, že přiznanou formou zadostiučinění se zabývá až tehdy, byla-li by vzhledem k aplikaci ustanovení , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. , o notářích a jejich činnosti (notářský řád), dále jen „OdpŠk“, na konkrétní případ zcela zjevně nepřiměřená, což v případě žalobkyně není (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2010, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2011, sp. zn. ).

Otázka, zda význam posuzovaného řízení pro žalobkyni byl natolik nízký, že odůvodňoval konstatování porušení práva jako formy zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení, přípustnost dovolání podle nezakládá, neboť odvolací soud (potažmo soud prvního stupně) v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2010, sp. zn. ) při hodnocení významu posuzovaného řízení pro žalobkyni zohlednil i to, že dané řízení se nemohlo dotknout dobré pověsti žalobkyně a že předmět řízení byl v porovnání s aktivy žalobkyně (jež dle obchodního rejstříku dosahovaly výše 12 407 000 Kč) natolik bagatelní, že řízení nemohlo zavdat nejistotu v plánování rozhodování při její činnosti a nebylo ani možné uvažovat o rozkolu ve vedení žalobkyně či o způsobení úzkosti členům jejího vedení.

Námitka žalobkyně, že nižší význam řízení nemůže být dovozován z toho, že nárok žalobkyně byl v posuzovaném řízení shledán jako nedůvodný, se míjí s právním posouzením odvolacího soudu, který měl za to, že rozhodnutí soudu prvního stupně nebylo na tomto závěru postaveno a sám tento závěr nesdílel. Uvedená otázka tak nemůže založit přípustnost dovolání podle , neboť na jejím vyřešení napadené rozhodnutí nezávisí [srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 1999, sp. zn. (uveřejněné pod číslem 27/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek)].

Otázka procesního práva, zda nižší význam řízení má prokázat žalovaná, nebo je možné jej dovodit z toho, že vedení sporů podnikatelem je obecně možné považovat za běžné a normální, přípustnost dovolání podle nezakládá, neboť ani případné nesprávné řešení této procesní otázky nemohlo mít vliv na výsledné rozhodnutí ve věci (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 6. 2015, sp. zn. ). Žalobkyni lze sice přisvědčit v tom, že žalovaná v řízení skutečnosti, na kterých soudy založily závěr o sníženém významu posuzovaného řízení pro žalobkyni, netvrdila ani neprokazovala, avšak nesprávné řešení uvedené procesní otázky nemohlo mít vliv na konečné rozhodnutí věci, které se neodchýlilo, jak vyplývá z výše uvedeného, od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Uvedený nedostatek řízení se přitom projevil již v rámci řízení před soudem prvního stupně, což žalobce nezbavovalo možnosti na daná zjištění adekvátně reagovat v řízení odvolacím. Rozhodnutí odvolacího soudu tudíž v žádném ohledu ani nelze považovat za překvapivé (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2008, sp. zn. ). Dovolací soud proto danou otázku procesního práva neshledal jako přípustnou.

Dovolání napadající rozsudek odvolacího soudu v rozsahu, v němž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, neobsahuje vymezení splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Dovolání v tomto rozsahu tak postrádá zákonné náležitosti ( ), a v dovolacím řízení proto nelze pro vady pokračovat.

Nákladový výrok netřeba odůvodňovat ( věta druhá ).

Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky.

V Brně dne 30. května 2017

JUDr. Pavel Simon

předseda senátu